Zoufalec, který zametl fotbalovou cestu Ujfalušimu a spol.: Případ Bosman!

I když pro armádu svých následovníků včetně Tomáše Ujfalušiho (jako volný hráč šel z Florencie do Madridu zadarmo) udělal mnoho, on sám je teď nezaměstnaný zkrachovanec s podporou 18 tisíc korun, což v Belgii není zrovna kapitál! I jeho přítelkyně, s níž má dvě malé děti, je bez práce.

„Propadal jsem se do depresí. A místo abych užíval antidepresiva, jsem jen hodně pil. Víc a víc. Na konci už jsem jen seděl doma v kuchyni a pil víno, pivo, všechno, bylo mi to jedno,“ vzpomíná teď obtloustlý Bosman.

Opustila ho první žena, matka jeho jednadvacetilé dcery. Žil v garáži své matky, pět let trvaly soudy, které mu pak daly za pravdu. „Lidé mi nejdřív říkali, jak moc jsem udělal pro fotbal, ale později mi to začali vyčítat. Nechápu to,“ vypráví zmateně. I když už tři roky nepije, alkohol se podepsal na jeho osobnosti, je sociopatem, troskou bez prostředků. Dal do prodeje trička se svým jménem...

„Aby si dnešní fotbalisté vzpomněli, že jsem jim dal svobodu. Jsem na mizině, potřebuji peníze.“ Míval kdysi dvě porsche, vysoudil necelých deset milionů, ovšem dnes jezdí vlakem. Všechno rozházel. „Klidně zapřáhnu vozík za osla, je mi to jedno. Záleží mi na tom, abych měl šťastnou rodinu,“ uzavírá příběh o svém sebezničení.

Jak to všechno bylo?

V roce 1990 projevil o Jeana Marca Bosmana, hráče RFC Lutych, zájem francouzský Dunkerque. Nenabídl však dost peněz, a tak Lutych Jeana Marca odmítl pustit. Bosman se rozhodl soudit, protože mu vypršel platný kontrakt a on cítil, že by mu měl být přestup umožněn. Po pěti (!) letech při vyhrál a způsobil tak ve fotbale revoluci.

Hráči jsou od roku 1995 bráni jako zaměstnanci, jimž nesmí být po skončení smlouvy bráněno v odchodu. Rozhodnutí soudu také změnilo nasazování cizinců v zápasech. Do té doby mohli hrát v jednom týmu pouze tři.

Fotogalerie

3 fotografie