Přitom byl povolaný až dodatečně a jako úplně poslední; v sobotu večer ovšem zářil.

Jak se cítíte?
„Těžko to popsat. O tom se mi nezdálo ani v nejkrásnějším snu. Ještě tomu moc nevěřím, je to jako pohádka.“

Můžete popsat oba góly?
„Byla to podobná situace, Libor Sionko vracel balon před branku. Poprvé jsem dal v pádu hlavou, druhý gól zase nohou. Měl jsem štěstí, že se to odrazilo přímo ke mně. Ale štěstí asi střelec potřebuje, že?“

První dotyk s míčem, a hned gól…
„Já ani nevěděl, co mám dělat, kam běžet, jak to oslavit. Naštěstí přiběhl Honza Koller a povalil mě na zem. Pak na mě naskákali ostatní. Byla to paráda.“

Bude to drahý?
„Už mi to kluci počítají, bude to určitě drahý. Debut, a hned dva góly, no... Ale zaplatím rád.“

Po vašem gólu se ale do vlastní brány trefil Martin Jiránek. Nesrazilo vás to?
„Myslím, že ne. Tomáš Rosický šel hned s míčem na půlku, hecoval to, že ještě gól dáme. Všichni se povzbuzovali, ohromně jsme si věřili.“

Myslíte, že byste se mohl stát žolíkem, jakým byl kdysi Milan Baroš? Chodil na hřiště ve druhém poločase, a pak rozhodoval utkání…
„Já nevím, jsem teď moc rád, že jsem dostal šanci vůbec na nároďák jet. Jsem rád za tu šanci. Vždyť vítězství je věcí celého mužstva. Podívejte se Marek Kulič, co tam udělal práce, kolik toho oběhal. A já jen slízl smetanu.“

Nebyl jste nervózní?
„Popravdě řečeno, trochu jo. Před výkopem, když jsme se rozcvičovali. Před takovou diváckou kulisou jsem ještě nehrál, všude tolik lidí. Ale pak to ze mě spadlo.“

Co kdyby vám někdo řekl před týdnem, že tohle všechno zažijete?
„Tak bych se mu asi vysmál.“

A pak vám zavolal trenér Brückner.
„Tajně jsme doufal, že bych mohl sedět aspoň na lavičce. I když jsme spíš myslel, že půjdu na tribunu.“

No a vy jste s jedenáctkou na zádech rozhodl zápas. Uvědomoval jste si, jaké číslo jste dostal?
„Někdo mi řekl v kabině, že mám jedenáctku po Pavlu Nedvědovi. Blesklo mi to pak na chvíli hlavou. Ale Pavel Nedvěd byl jen jeden, takže jsem v klidu.“

Měl jste na sobotu určitě jiný program.
„Měli bychom volno, tak bych asi byl někde v lese. Šel bych se odreagovat, sednout si na posed.“

Ví se o vás, že jste nimrod. Asi je lepší sestřelit Wales než nějakého srnce, co?
„No to určitě. Tohle je úplně jiná trefa, jiná trofej.“

Co jste už všechno střelil?
„Nemám moc času, víc budu chodit, až skončím s fotbalem. Jinak jsem trefil srnce, nějaký prase. No a teď ten Wales…“

Kdo je David Lafata?

✔ Prošel mládežnickými nároďáky, hrál s Rosickým a Polákem, později i s Barošem, Plašilem nebo Čechem.
✔ Dres reprezentace naposledy oblékl v listopadu 2003 v neúspěšné baráži jedenadvacítek se Švýcarskem.
✔ V ligovém ročníku 2003/04 nastřílel za České Budějovice 14 ligových branek.
✔ V lednu 2005 ale odmítl s klubem prodloužit smlouvu (končila mu v létě) a byl vyřazen z kádru. Nesměl trénovat ani s béčkem, připravoval se sám.
✔ V dubnu 2005 si ho vytáhl čerstvě příchozí trenér Cipro, ale ani společnými silami se jim nepodařilo zachránit ligu.
✔ V červnu 2005 odešel do řeckého Škoda Xanthi, ale neuspěl a po půlroce byl zpět v české lize. Rozehrál se v Jablonci.

Autor: Michal Chytil
Foto: Marsfoto