Po deseti letech života v Nizozemsku tvrdí: Jsem Čech

Tenhle fotbalový matador a poctivec každým coulem totiž váží slova. Po deseti letech se stěhuje z Nizozemska do Německa a po zranění se vrátil do reprezentace. Přestože ho šéf českého fotbalu Košťál v tisku odepsal...

Tomáši, už jste v Norimberku ubytoval rodinu?
„Zatím ne. Budeme se stěhovat teď po reprezentačních zápasech. Ještě jsme si Norimberk moc neokoukli.“

Ale kam ženu Sylvu vezmete na večeři, to už víte?
„Víme, že jsou tam dvě české restaurace, kde se dá prožít příjemný večer. Ale jinak město ještě neznáme, a ani se neřadíme mezi typy, které by město vyhledávaly. Máme raději rodinnou pohodu doma na zahrádce.“

Manželka s dětmi tedy zatím zůstaly v Amsterdamu?
„Tak různě. Děti, Tomáš s Denisou, mají ještě volno, takže i se psem Benjim pendlují mezi Holandskem a Čechami.“

Říká se, že někdy je lepší vyhořet než se stěhovat. A vy jste moc stěhování nezažil...
„No právě, a já jsem ještě nevyhořel (směje se). Vzpomínáme s manželkou, jak snadno jsme se tenkrát stěhovali z Čech. Měli jsme tehdy v bytě pár věcí. Teď máme dům a bude toho podstatně víc.“

Kdo bude stěhování řídit?
„Naštěstí je spousta firem, které se o to postarají. Já jsem fotbalista.“

Ponecháte si dům, který máte v nizozemském Tilburgu?
„Zatím je to tak, že si ho chceme ještě nějakou dobu nechat.“

Deset let je kus života. Tomáši, jste ještě Čech, nebo už Holanďan?
„Čech. Ale je pravda, že už dobře vím, jak to v Holandsku chodí, a že jsme si tam hodně zvykli. Děti i my hovoříme holandsky. Je to druhý domov.“

A může být i první?
„Může být i první. Pořád se rozmýšlíme, ovšem ještě jsme úplně nezakotvili. Teď jdeme do Německa, takže můžeme rozhodnutí odložit.“

Jazykově to máte docela snadné. Němčina a holandština jsou si dost podobné...
„Je tam jen trochu jiná výslovnost, ale nemám s tím problémy. Za půl roku bych se mohl kompletně domluvit. A v mužstvu jsou navíc dva Češi a dva Slováci, což je také dobré.“

A váš kolega z reprezentace Jan Polák. Jak spolu vycházíte? Jste jeho starší »bratr«?
„Víte, to je o poznávání. V Ajaxu mi k srdci přirostl Zdeněk Grygera. Byl jsem tam dlouho sám, a když přišel, všechno se zlepšilo. S Honzou Polákem nemáme mezi sebou problémy. Ovšem je fakt, že já mám rodinu, takže ty zájmy jsou trochu odlišné.“

A na hřišti? Nejste konkurenti na jedno místo?
„Já vím, že se o tom psalo, ale my si vyhovíme. Honza hraje víc dopředu, moje místo je defenzivnější.“

Je rozdíl ve fotbalové atmosféře mezi Německem a Nizozemskem?
„Překvapilo mě, že v Německu jezdí na zápasy venku daleko víc fanoušků než v Holandsku. Tam není mezi fanoušky tolik důvěry. V Německu chodí tábory příznivců normálně společně po ulicích. To je třeba mezi fanoušky Ajaxu a Feyennordu nemyslitelné.“


Vjeli by si do vlasů?
„Ano. A došlo až na zákaz cestovat na zápasy vlastním autem. Muselo se třeba střeženým vlakem, a lidi ztratili náladu, nebo to ignorovali. Když přijelo tisíc fanoušků hostů, bylo to hodně.“

Už máte v Norimberku jméno? Zastavují vás fanoušci na ulici?
„Ne, tam vládne pohoda. Na tréninky chodí teď pořád víc lidí, třeba pět set. Řekněme, že obtěžují (smích), takže chvíli trvá, než se propíšeme do kabiny.“

Norimberk po třech kolech vede bundesligu. Cítíte euforii?
„Je to příjemné překvapení, ale cíle zůstávají stejné a rozumné. Střed tabulky. Může se stát spousta věcí, zranění, karty.“

A co se může stát v reprezentaci? Připustíte, že nálada je jiná a poněkud horší než třeba před rokem?
„Je jiná. Proč? Já nevím, asi proto, že se veřejně řeší věci, které by se řešit neměly.“

Které věci?
„Třeba jestli má odstoupit trenér, jestli má odejít ten, nebo onen hráč.“

Jestli má odejít Galásek... Manažer reprezentace Vlastimil Košťál vás po mistrovství světa v Německu v médiích odepsal. Bolelo to?
„Víte, já nevěřím článkům, nevěřím tomu, co se píše v novinách. Nikdo, ani pan Košťál, mi mezi čtyřma očima neřekl, že to mám zabalit. Víc k tomu neřeknu.“

A vy? Neměl jste po téhle události chuť skončit?
„Ne, budu se rozhodovat sám. Názor jiných lidí, úmysly jiných lidí mě nezajímají. Pro mě je rozhodující a nejdůležitější, že mám důvěru trenérů. Všechno jsme probrali.“

Tomáši, spoluhráči vás už nezvolili kapitánem nároďáku. Mrzí vás to?
„Uvažoval jsem o tom, co by se stalo, kdybych to byl zase já. Měl bych zase víc starostí a odpovědnosti k mužstvu. Nemrzí mě to. Chápu, že musel přijít někdo mladší, a Tomáš Rosický bude správný kapitán.“

Děti: Brusle a fotbal?

„Chtěl bych, aby se děti nenudily. Budu rád, když si vyberou nějaký sport, ale do ničeho je nutit nebudu,“ říká Tomáš Galásek.
Tak jak jsou na tom potomci rodu tátovýma očima?

Dcera Denisa (11), krasobruslařka
„Začala s ledovou show, kde vystupovala a k tomu trénovala. Ale nic profesionálního. Baví ji prostě bruslení. Jestli bude jezdit závodně? Nevím, bude záležet na ní. Když vidím, jak vytočí piruletu, napadne mě, že talent na to má. V Německu jsou tréninky lepší než v Holandsku.“
Syn Tomáš (6), fotbal?
„To chce čas. Je trochu po mně, má rád míčové sporty, ale neřeknu mu: Je ti šest, poženeme tě do nějakého klubu. Musí se rozhodnout sám.“

Autor: Petr Němec
Foto: Marsfoto (Vlastimil Vacek) a sport-pics.cz (Pavel Lebeda)