Vladimír Šmicer: »Méďu« chápu

Kvůli zranění si nesplnil dávný sen, mistrovství světa viděl jen v televizi. Už to vypadalo, že je všechno v pořádku. Nebylo. Na tréninku Girondins Bordeaux si natáhl sval. A zase čeká. Jeho vrstevníci pomalu, ale jistě opouštějí reprezentační loď. Záložník VLADIMÍR ŠMICER (33) však věří, že i v »ponedvědovské« éře má týmu co nabídnout.

Vladimíre, není té smůly až příliš?
„Je to smůla a štěstí zároveň. Trošku jsem si natáhl sval. U toho místa, kde jsem to měl předtím poškozený. Proto jsme se trošku lekli, aby to nebylo to samý. Naštěstí ne.“

Na jak dlouho to je?
„Říkají, že tak na čtrnáct dní. Týden mám za sebou, tak už jenom jeden. Vyklusávat s tím jde, ale zatím to není nic moc.“

Co tomu říkají v klubu? V Bordeaux?
„Nadšení samozřejmě nejsou, ale netlačí na mě. Naštěstí nám vyšel začátek, dvakrát se vyhrálo a všichni ostatní jsou v pořádku.“


Pojďme jinam: Víte, že jste v národním mužstvu ze stříbrné anglické party zůstal sám?
„No, vždyť já v nároďáku kvůli zranění skoro rok nejsem! (smích) Vím to, ale co se dá dělat? Méďa (Pavel Nedvěd – pozn.) se rozloučil na vrcholu, přejme mu to.“

Věděl jste o jeho rozhodnutí dopředu?
„To ne. Říkal jsem si, že když neskončil hned po mistrovství, že ještě bude hrát, že má ještě chuť. V pondělí jsem s ním mluvil na srazu. Už se to dalo vycítit. Naprosto ho chápu, nároďáku dal hodně, v Německu hrál skvěle.“

Přemlouval jste ho, ať zůstane?
„Jasně že jo! Ale nemělo cenu to nějak lámat. Bude moc chybět, stejně jako Poborák (Karel Poborský), takoví borci se u nás jen tak neroděj. Uměli rozhodovat zápasy, byly to vůdčí osobnosti, bude těžký je nahradit.“

Co vy? Nenapadlo vás je následovat?
„Určitě jsou momenty, kdy to na člověka padne. Zvlášť teď, když jsem viděl Méďu se loučit. Říkám si: A co já? Je mi taky třiatřicet, půl roku marodím, to člověku nepřidá. A teď, když se vrátím... Aby ode mě ještě lidi nečekali nějaký zázraky!“

Ale to oni nejspíš budou...
(vyprskne smíchy) „No právě! Ale vážně. Když se rozhodnu v nároďáku pokračovat, tak se vší zodpovědností. Je mi jasný, do čeho jdu, a nechci se za nikoho schovávat nebo se vymlouvat na svůj věk. Kdybych se měl bát, že mi bude někdo nadávat...“


Jenže to je u nás takřka národní sport!
„Samozřejmě. Ale myslím si, že když budu zdravej, tak mám tomu mužstvu pořád ještě co dát.“

Nedělá si tchán Ladislav Vízek legraci, ať už se na to taky vykašlete?
„Právě že ne. Láďa je rád, že hraju. On říká, že ho to pak víc baví. Že když jsem zraněnej, ho to tolik nebere. Ať repre nebo Bordeaux.“

Nebylo vám líto, že u Nedvědovy rozlučky nejste?
„Určitě bylo. Ale ona bude ještě nějaká oficiální, tak snad aspoň tam. Všechno to proběhlo moc narychlo.“

Nezasloužil by si důstojnější loučení?
„Nejspíš jo, stejně jako Poborák. Tak ať počkají ještě na mě...“ (směje se)

Přemýšlel jste někdy, jak byste si takový zápas představoval?
„Toho se nejvíc bojím, často o tom přemýšlím: Má to cenu dělat, přijde na mě někdo? (směje se). Spíš bych to udělal pro víc hráčů dohromady. Ale když si vzpomenu na EURO 96, tam se taky nikdo moc oficiálně neloučil.“

Co jste vůbec říkal na středeční propadák se Srbskem?
„Rukou jsem nad tím rozhodně nemávnul. Ale bylo to poznamenaný tím Pavlem. Nebyla tam taková koncentrace, vůle vyhrát za každou cenu. Úplně se zapomnělo, že je to poslední příprava na kvalifikaci, a že to nebude žádná sranda. K zápasu se mělo přistoupit trochu jinak.“

Navíc to byla třetí prohra v řadě...(skočí do řeči)
„No, to taky není dobrý. Každou porážkou se dostáváte do pochybností. Mužstvu to určitě nepřidá. Ale myslím, že proti Walesu bude všechno vypadat jinak. Věřím, že to zvládneme.“

Kdo převezme po Nedvědovi jeho vůdčí roli?
„Už tu předchozí kvalifikaci jsme hráli skoro celou bez něj. A tam odehrál výborný zápasy Rosa (Rosický). Samozřejmě nemá takovou buldočí povahu, ale zase tvoří, má nápady. On může být lídr.“

Na hřišti určitě, ale co mimo něj?
„Nebude to mít jednoduchý, ale třeba do toho doroste. Zatím se mohl trochu schovávat, ale teď ta zodpovědnost pořechází na mladší. On, Ujfi (Ujfaluši), Milan Baroš, Honza Koller vlastně taky. Ti musejí vytvořit takové zdravé jádro. A výkon potom půjde určitě nahoru.“

A co vy?
„Cha cha. Jak říkám, to už je na těch mladších.“

Mluvil s vámi trenér Brückner?
„Viděli jsme se v pondělí. On má dobrý informace. Takže ví, že na tom moc dobře nejsem, protože nehraju. Bude líp, až začnu.“


Věříte, že se ještě letos v nároďáku objevíte?
„Věřím, že konečně začnu hrát v Bordeaux. Pak záleží na tom, jestli budu zdravej a v jaký budu formě.“

Autor: Tomáš Čížek
Foto Aha!: Denisa Hamerníková