Zabijácké motorky: Další tragédie!

Jedna pohroma za druhou se valí na motoristický sport. Je to hrozné, ale v kritickém stavu je další mladý závodník. Obrovská naděje motokrosu, Michael Špaček (18), leží na jipce plzeňské nemocnice. Lékaři jej udržují v umělém spánku, motocykl mu při závodě rozdrtil hlavu a poranění mozku je vážné.

V sobotu v Lokti nad Ohří při republikovém mistrovství zhasl motor jeho kawasaki. V posledním kole. Michael přeletěl řídítka a po dopadu téměř stokilový stroj zasáhl jeho hlavu. Zastavilo se mu srdce, měl zapadlý jazyk. „Viděl jsem až oživování. Hrozný pohled. Nekonečný, když vidíte, jak vaše dítě přivádějí k životu,“ popsal Stanislav Špaček, táta a trenér talentovaného jezdce.

Nastal boj o minuty, po sedmi osmi minutách jej lékaři přivedli k vědomí a helikoptérou dopravili do plzeňské nemocnice. Tam jej ale uvedli do umělého spánku. Mozek je poraněný na několika místech, fraktura ruky je proti tomu lehká patálie. „Říkali, že je to hodně vážné. To víte, med kolem pusy nám doktoři nemazali,“ vypověděl pro Aha! Stanislav Špaček, sám bývalý úspěšný motokrosový závodník. „Míša je stále v umělém spánku a nejméně ještě osm dní bude. A co bude dál, se uvidí,“ dodal. Denně jezdí z Holic, kde rodina bydlí, do Plzně a na stránkách týmu informuje o jeho stavu.

Nehoda se stala v sobotu, od té doby se kritický stav údajně příliš nezměnil. „Všichni se modlíme. Ale věříme. Míša je silný a víme, že musíme být také,“ umiňuje si Špaček senior.

Tragédie se stala týden poté, co se při pádu v exhibici silničních pitbiků zranil Lukáš Šembera (16), další talentovaný závodník. Poranil si míchu, ochrnul a leží ve vážném stavu v brněnské nemocnici.

Stanislav Špaček: Strašně se bojím, ale věřím...

Je silný, vyrovnaný. Věří, že syn v boji o život zvítězí. Stanislav Špaček (49), tatínek zraněného Michaela Špačka, se denně modlí, aby dramatický osud, který jeho syna od narození provází, zůstal milosrdný i ve chvílích nejtěžších...

Pane Špačku, můžeme o tom mluvit?
„Vůbec mi to nevadí. Jsem i v těchto smutných dnech rád za každý zájem. Míšovi lidé píší na naše stránky, podporují ho. Kamarádi, soupeři z celé Evropy.“

Věříte, že se uzdraví? I přes těžká poškození mozku?
„Vyprávěl mi známý, jak jeho třináctileté dceři v závodech kůň prošlápl hlavu. Chyběl jí kus mozku, ale oni to obrovskou vůlí dokázali zvrátit. Všichni říkali, že je to beznadějné. Dneska je s minimálním tělesným poškozením zpátky v běžném životě.“

Co říkají lékaři?
„Vždycky vám raději řeknou pesimistické vyhlídky. Ale to chápu. Nicméně jsou vstřícní a nesmírně obětaví.“

Myslíte, že je naděje?
„Brankář Petr Čech se vrátil, měl hodně komplikované zranění. Volal mi kamarád ze Švýcarska a dal jako příklad jejich lyžaře Albrechta. Odepisovali ho, byl několik dní v kómatu a dnes už lyžuje.“

Kdesi jste řekl, že jste si nepřál, aby závodil.
„Nechtěl, ale sám jsem jezdil, měl ve mně příklad. Nechtěl jsem mu to ani zakazovat. Když jsem viděl, jak tvrdě pracoval, jaké dělal v poslední době pokroky...“

Vy sám jste měl v kariéře vážné zranění...
„Zlámal jsem si vaz, krční obratle. Doktoři mi pak řekli, že jsem jeden z tisíce, co to přežil.“

A to jste vážně nebyl proti, aby jezdil?
„Asi jsem pro někoho šílenec. Každé jeho odjeté kolo jsem se modlil a bál se. Víte, Míša má v osudu vepsáno, že jeho cesta nepůjde rovně.“

Jak to? Povídejte?
„Já si zlomil vaz. Ale vrátil jsem se a dál závodil. Jeli jsme s manželkou ze závodů ze Španělska, byla těhotná a na dálnici do nás vrazil kamion a museli jsme rychle rodit ve Francii. V osmém měsíci, v malém městečku u Avignonu. Šílené, zběsilé. Řeknete si – co je to za chlapa? Srazí si vaz a jde do toho znovu. Tahá s sebou těhotnou manželku na závody, až předčasně porodí, a ještě nemá dost? Nepoučil se?“

A nepoučil...
„Odjakživa jsem musel bojovat. Emigroval jsem, protože jsem chtěl závodit. A stal jsem se mistrem Španělska. Jezdil jsem za Německo. A když vidím, jaký má syn talent, tak mu to nemůžu zakazovat, i když se strašně bojím.“