Fatální pád mladého Lukáše Šembery (16) - Tak se to stalo!

Už šestý den leží v Úrazové nemocnici v Brně mladý motocyklový závodník Lukáš Šembera. Navzdory okamžité čtyřhodinové operaci páteře zůstává po těžkém pádu ochrnut od hrudi dolů. Deníku Aha! se po několikadenním snažení přece jen podařilo získat jedinou a exkluzivní fotografii jeho fatálního pádu.

Pro připomenutí – k té nehodě došlo v sobotu před brněnským obchodním centrem Olympie. Lukáš Šembera, jenž je jinak stálým účastníkem MS silničních motocyklů, závodil na tzv. pitbiku (malý, avšak nadupaný závodní motocykl). Ve finálové jízdě mu vynechával motor, také udělal jednu jezdeckou chybu. A ve snaze dohonit ztrátu mu v cílové zatáčce podklouzlo zadní kolo, motorka se mu pod tělem vzpříčila a jezdec byl katapultován ze sedla.

Spadl na kostrč a v kotrmelcích doputoval až k bariéře tvořené z balíků lisované slámy. Ty však pořadatelé naskládali až na 15 cm vysoký betonový obrubník! A právě do něj Šembera, ke své smůle, hlavou narazil a srazil si vaz. Náraz vidíte na exkluzívní fotografii, kterou deník Aha! získal a se souhlasem závodníkova otce otiskuje. „Jsem zklamán a nazloben přístupem pořádající agentury, neboť se snaží navodit iluzi, že všechno je jen dílem smůly,“ řekl Aha! Jiří Šembera. „Jistě, Lukáš udělal jezdeckou chybu, spadl, to se stane. Jak skončil, to je však především dílo nezodpovědných pořadatelů, kteří neměli trať dostatečně zabezpečenou!“ říká zostra a nevylučuje, že za pravdu se bude bít možná i soudní cestou.

Pacient Šembera: Když se závodí, tak se závodí...

U pokoje zraněného Lukáše Šembery v brněnské Úrazové nemocnici se dveře netrhnou. „Mám o zábavu postaráno, pořád tu mám nějaké kamarády,“ říká zraněný závodník. Ač zná svou situaci, ač očividně trpí bolestmi, pořád vymýšlí nějaké fórky. Klidně i z ranku černého humoru. „Asi si budu muset koupit vozík za svý. Pro každého prý erární nemají…,“ zahlásí a vám proběhne mráz po zádech. Nemalá naděje (údajně desetiprocentní…), kterou mu lékaři na úplné uzdravení dávají, mu zřejmě při jeho optimistické nátuře stačí.

Lukáši, jak vám je?
„Nejvíc mě trápí zlomené žebro a mám lehkou teplotu. Jinak dobrý. Už cvičím, dokonce jsem seděl na speciálním kole, které mi samo otáčelo nohama.“

Cítíte nějaký progres, posun k lepšímu?
„Ta ochrnutá část těla mě pořád tak jako brní. To by mohl být pozitivní signál. Okamžik pravdy by měl přijít ve chvíli, kdy splaskne otok. Jsou závodníci, co to rozchodili. A i ti druzí.“

Víte, málokdo chápe, proč jste jel tak agresivně. Proč jste to držel pod plynem až za hranu?
„Držel, no…“

Nešlo přece o nic… Byl to srandapodnik.
„To může říct jen člověk, který nezávodí. Kdo má závodní srdce, tak ve chvíli, kdy si narazí helmu, zažije zatmění mysli a ztratí veškeré zábrany. Závodí, ať je první, nebo poslední.“

Spadl jste již tisíckrát.
„Milionkrát.“

Měl jste v tomto případě zlé tušení, že byste mohl skončit hůř než v předešlých případech?
„Když už letíte, tak se jen reflexivně připravujete na ten první náraz. Podvědomě skládáte ruce a nohy, aby to tak nebolelo.“

Tohle ale může »bolet« celý život…
„Stalo se, tečka. Teď se s tím musím poprat. Chci se vrátit do sedla. Věřím, že to půjde, že to dokážu.“

Na co se nejblíž těšíte?
„Až se dostanu ven ze špitálu.“