Den s Bárou Špotákovou

Fotograf s redaktorkami a stylistkou za ní přijel do Nymburka. Fotí pro magazín Žena a život, dělají rozhovor. Vytáhli ji z tréninkové dřiny. „Nějak se mi nakupily mediální povinnosti. Rozhovory, focení, je to jako trénink. Taky fuška,“ směje se Bára.

S Aha! strávila celý den, nechala nahlédnout do posilovny, zvala na oběd, hopsala přes překážky, hodila oštěpem. „Měli jste přijet včera, to jsme jeli na kolečkových bruslích podél Labe do Poděbrad. Předevčírem jsem si rozbila koleno a zítra přijede Honza Železný, budeme ladit hody před mistrovstvím,“ vypočítá.

Ani jeden den se nenudí. Nymburk si umí užít. „Jsem tu asi tak podvacáté. A pořád mě to tu baví. Vyspím se líp než v Praze. Nabíjí mě to tu,“ vychvaluje největší tělovýchovné středisko v zemi. „Od tenisu po masáže tu máme všechno,“ rozpřáhne se ve foyer hlavní budovy. Mrňaví judisti odkudsi z Turecka na ní mohou oči nechat. Blonďatá, vysoká hezká holka, a k tomu olympijská vítězka. Jenomže ostřížím zrakem je sleduje Lukáš, přítel Báry. „Když má volno, přijede a trénuje se mnou. A ve dvou se to táhne líp,“ libuje si Bára, jakou má podporu. Lukáš je profesionální hasič a s Bárou jsou už čtyři roky.

Lidi kolem nejlepší světové oštěpařky ho znají. I díky němu je Bára na vrcholu. Dělá jí zázemí. Jenže teď je nějaký jiný... No jasně, knír pod nosem, světlý, že není na první pohled znát. „Je to dohoda, kdepak sázka,“ kroutí se Lukáš. „Je to hec,“ práskne Bára se smíchem. Lukáš s kamarády jede samozřejmě fandit do Berlína. A pojali to dílem jako recesi. „To je přece taková dederónská ozdoba. Symbolika. A Lukáš jako kluk z NDR přece trochu vypadá. Tak si to nechal narůst,“ rýpne si do svého blonďáka.

Bára tak bude mít v hledišti partičku fanoušků s parádními »kartáčky na zuby« pod nosem.... A ne že budete fandit Němkám, hoši!