To byl hukot!
5:00 (jík) – Notnou dávku odvahy potřeboval Australan Mark Mathews, když se k němu u Sydney blížila vlna jeho života. Dvanáctimetrový barrel, tak surfaři obřím vlnám říkají, nadělá víc hluku než startující letadlo.
„Na tuhle patnáctivteřinovou jízdu jsem čekal ve žraločích vodách šest hodin. Už jsem myslel, že si nezajezdím,“ vyprávěl šestadvacetiletý chlapík. Celý den byly vlny pomalé, oceán lenošil. „Najednou se ale objevila obrovská hora doprovázená hukotem. V tu chvíli jsem měl po celém těle husí kůži,“ přiznal Mark. Zhruba dvanáct metrů vysoká stěna brala dech.
„U obřích barrelů, jako byl ten můj, máte pocit, že žije. Vsakuje všechen okolní vzduch dovnitř, je to přesně to, co surfaři míní tím, že vlna bere dech. Máte pocit, že jste obklopeni celým oceánem,“ popsal Australan. Vzduch prý nemá kudy unikat a jen se vsakuje do dlouhého tunelu a bere člověka s sebou. „Máte pocit, že vás ta masa vody pronásleduje. A přesně tohle mě nutí vracet se na oceán znovu a znovu,“ vyznal se chlapík, jenž sjel největší vlnu, kterou kdy kdo zdolal.
