Radek Štěpánek: Agent 008

Český tenis má po čtyřech letech svého zástupce v elitní desítce. Povedené výsledky korunované čtvrtfi nále ve Wimbledonu katapultovaly RADKA ŠTĚPÁNKA (27) až na osmé místo obou tenisových žebříčků. I přesto se bude stále jen těžko zbavovat nálepky »ten od Hingisové«.

Kdy jste se dozvěděl, že jste osmý na světě, a jaká byla vaše reakce?
„Dozvěděl jsem se to od mámy. Když jsem přiletěl do Prahy z pětidenní dovolené, tak mi to napsala. Já tomu samozřejmě nevěřil a psal jí, ať se podívá pořádně. Ale byla to pravda! A moje reakce? Byl jsem z toho pořádně paf a hned z letiště jsem upaloval za rodiči na Moravu.“

Takový úspěch si žádá pořádně zapít. Prozradíte, kolik slivoviček na oslavu padlo? Symbolických osm? (smích)
„Je pravda, že jsem si s tátou slivovici dal, ale osm jsme jich nestihli, protože nás máma zastavila. (smích) Spustila: ’Chlapci moji, to by už stačilo.‘ Tak jsme si dali tři, možná čtyři panáky. Já moc k alkoholu netíhnu, tohle byla speciální událost.“

V jednom rozhovoru jste řekl, že váš cíl je výš než osmé místo. Na co si věříte?
„S jídlem roste chuť. Já bych chtěl samozřejmě co nejvýš. Kam to půjde, to ukáže jenom čas. Hlavně nechci usnout na vavřínech z toho, že se mi povedl takovýto úspěch. Každý posun na žebříčku je o maličkostech, disciplíně a tvrdé práci. Chci poznat, kde je můj limit.“

Co vám chybělo, abyste se do absolutní špičky dostal dříve než ve 27 letech?
„Chyběla mi vnitřní disciplína a lepší organizace volného času. A chyběla mi spousta dalších věcí. Za poslední čtyři a půl roku, co spolupracuju s Petrem (Kordou – pozn. red.), se mi otevřely oči a zjistil jsem, co znamená profesionalismus a profesionální přístup k tenisu. Sice jsem osmý na světě, ale rezerv mám ještě strašidelnou spoustu.“

Jste známý tím, že zápasy hodně prožíváte. Poulíte oči, křičíte, divoce gestikulujete. Pomáhá vám to se zbavit napětí, nebo je to způsob zastrašení soupeře?
„Já to dělám hlavně kvůli tomu, abych se uvolnil a nahecoval do dalšího průběhu zápasu. Někdy ty emoce potřebuju dostat ven, dřív jsem je držel v sobě, a vždycky to dopadlo špatně. Není to nic proti soupeři.“

Občas jsou ta vaše gesta poměrně humorná.
„Ze mě to jde automaticky, já je netrénuju. Jsou to emoce. Přijdou, a za pár vteřin jsou pryč. Ale když to pobaví lidi, tak to taky není špatný.“ (úsměv)

Měl jste týden volno, jak jste s ním naložil?
„Šest dní jsem nesáhnul na raketu. Byly to první dny letos, kdy jsem opravdu nic nemusel dělat a mohl na chvíli na tenis zapomenout. Takže jsem odpočíval a vyrazil na finále fotbalového šampionátu. Ale teď už jsem zase v tréninkovém procesu a připravuju se na turné po amerických betonech.“

Míváte někdy v noci tenisové sny?
„To jsem měl, když jsem byl mladší. Teď pracuju na tom, aby se staly skutečností.“ (smích)

Co třeba sen si zahrát v nějakém filmu Jamese Bonda? Toho přece zbožňujete!
„To by bylo úplně famózní!“

Bral byste spíš kladnou, nebo zápornou roli?
„Vím jedno, proti Bondovi bych stát nechtěl určitě. To by bylo bez šancí. Ale klidně bych si to s ním na chvíli vyměnil.“

A kterého představitele agenta 007 máte nejradši? Tipnu Seana Conneryho…
„Přesně tak, ale líbili se mi i Roger Moore a Pierce Brosnan.“

Vy sám máte herecké zkušenosti. Jak vzpomínáte na natáčení televizní reklamy pro jednu minerální vodu?
„Ten dvacetivteřinový spot jsme natáčeli od rána od osmi do pěti odpoledne a musel jsem šedesátkrát přeskočit síť. Takže zas taková sranda to nebyla. Zkušenost k zahození to není, ale že by mě to táhlo k herectví, to v žádném případě.“

Hodláte to někdy zopakovat?
„Něco se natáčet asi bude, ale až později. Nechte se překvapit.“

Údajně jste v mládí hrál fotbal. Na jakém postu a kam jste to dotáhnul?
„Když jsme s tátou v Karviné trénovali na kurtech, tak hned vedle bylo fotbalové hřiště. Takže jsem měl dva sporty, které jsem mohl hrát, ale k fotbalu jsem nikdy netíhnul. Do devíti let jsem hrál v přípravkách a hrál nějaký zápasy. Chtěl jsem dávat góly, tak jsem útočil.“

Zahrajete si ještě občas?
„Takový dva tři roky jsem nehrál. Nechci moc chodit zraněním naproti. Člověk nikdy neví, co se blbou náhodou může stát.“

Neláká vás bratranec Jarda Blažek, brankář reprezentace a Sparty, abyste si šli zakopat?
„To ne. Ale jak jsem sledoval ten šampionát, tak mám chuť si proti němu zkusit kopat penalty.“

A byl byste úspěšný?
„To právě nevím, to chci zjistit.“ (smích)

Jste vášnivý fanoušek? Necháte se při zápasech na tribuně unést emocemi?
„Fandím, ale nepřeháním to s tím. Dokážu ocenit hezkou akci, jsem takový normální fanoušek. Finále světového mistrovství bylo pro mě neuvěřitelným zážitkem. Přál jsem to Italům, tak jsem měl radost, že se jim to povedlo.“

Prý nedaleko vás seděli fenomenální fotbalista Bobby Charlton a tenisová legenda Ilie Nastase. Prohodil jste s nimi pár slov?
„S Nastasem se znám z Wimbledonu. Spolu jsme před zápasem rozebírali fotbal a on už předem tipoval, že to bude na penalty. Nastase se s Charltonem zná, a tak nás seznámil. Bylo to příjemný si z tenisu odskočit mezi jiný lidi a na jiný sport.“

Prý vám lístky na finále sehnala vaše přítelkyně Martina Hingisová. Jak se jí to povedlo?
„Měla tam jednu ze svých sponzorských aktivit a přitom byla i možnost se jít podívat na finále. Tak jsme toho využili.“

Prozradíte, jak jste se s Martinou seznámili?
„My se známe odmalička. Od doby, kdy jsme začali pinkat do balonu. To není tak, že bychom se seznámili před půl rokem.“

Co vás na ní na první pohled upoutalo?
„Já jsem ji prvně viděl už před dvaceti lety a tehdy jsem takový myšlenky neměl… (smích) Ona je strašně přirozená, sympatická. Má ráda humor. Líbí se mi taková, jaká je.“

Už vás nakazila svou láskou ke koním?
„Ještě ne, protože toho času v sezoně moc nebylo. A když byl, tak jsme se ho snažili využít jinak. Ale je pravda, že jsem na koních ještě nikdy nebyl. Rád se nechám poučit.“

Pomáhá vám její účast v hledišti, nebo jste naopak víc nervózní?
„Určitě mi to pomáhá. Ve Wimbledonu byla na mých zápasech poprvé. Mám v ní velkou podporu a hodně mi to pomáhá.“

Neškádlíte ji, že by se měla víc snažit? Na žebříčku je totiž o pět míst horší.
„To ne. Ale samozřejmě se navzájem hecujeme a snažíme se popostrkovat dopředu. Jeden druhému se snažíme být oporou.“

Chystáte společnou dovolenou?
„Po Wimbledonu jsme spolu pár dní prožili. Teď nás až do konce sezony čekají turnaje, po sezoně určitě někam vyrazíme.“

Neobtěžuje vás, že se novináři na Martinu neustále ptají?
„O mně je známo, že v osobních věcech nejsem moc otevřený. Ale já to chápu, oba hrajeme tenis a navíc je Martina velká hráčka, která toho hodně dokázala. Ale moc mi ten zájem nevadí, protože je to o vztahu nás dvou, a ne novinářů.“