Petr Bříza: Plat mi šel dolů

Chytat nechodí, nechce, aby mu nadávali
Na stýskání po hokeji nemá vůbec čas
V týmu mu chybí Josef Straka
S ředitelem Sivkem jsou dvouhlavou saní

Klimatizace běží v parném létě na plné pecky. Za velkým stolem, v manažerském křesle, je drobnější než v humpolácké výstroji. Tu už PETR BŘÍZA (41) odložil, má ji kdesi ve skladu. Už nechytá puky, teď chystá nedávným spoluhráčům smlouvy, nabízí jim peníze. Na stole ve své kanceláři generálního manažera Sparty má mírný, prý přehledný, nepořádek, který chce vylepšit dle rad páně Svěrákových a pomalu přibírá. Nemá čas na posilovnu a ani na pověšení obrazů. Už ví, že manažeřina je pořádná raubířina.

V kolik ráno vstáváte?
„Ze začátku jsme měl tu sílu, že jsem v sedm ráno chodil do posilovny. Tu hodinku jsem si pochvaloval, cítil jsem se dobře. Ale vzhledem k tomu, že jsem v kanceláři do večera, tak šetřím každých deset minut. Takže jsem posilovnu zatím zrušil a chodím rovnou do práce.“

Hlídáte si váhu? Nebo nějaké kilo přibylo?
„Po třech dnech si řeknu, že nějak přibírám, tak začnu se zeleninou. A dva dny dávám pozor. Když jsem byl na APK a dával jsem si na talíř jen maso se zeleninou bez přílohy, tak se bývalí hokejisté, dnes manažeři, shovívavě usmívali. Říkali: Tak tímhle jsme si také prošli, po konci kariéry jsme se hlídali. A teď si nakládají tlačenku a neřeší to. Prý mi dávají rok a pak přiberu patnáct kilo. To jsem zvědavej.“

Kolikrát jste byl od nástupu do manažerské funkce na golfu, vaší oblíbené kratochvíli?
„Pozitivní je, že golf je pro mě pracovní. Už to spadá do mé pracovní náplně, negativní je, že jsem byl asi čtyřikrát. Nemám čas. Kdybych ještě chytal, tak bych měl individuální trénink a zašel bych častěji.“

Co jste kvůli nové práci musel zrušit? Chodíte vůbec na pivo s bývalými sparťany?
„Za poslední měsíc a půl jsme neměli čas. Akorát jsem teď dostal od kamarádů signál, že jsem zmizel z povrchu zemského, že o mně není slyšet. Je přirozené, že v první fázi je hodně práce. Později to bude lepší. Snad.“

Neříkáte si, že hokejová kariéra byla slušnou flákárnou? Člověk ráno vstal, dorazil na devátou, potrénoval a šel domů.
„Stres je samozřejmě jiný, je to jednodušší, protože se člověk stará o svůj výkon. Je přirozené, že prochází blbými dny, radostí. Tohle je o něčem jiném. Já to beru tak, že jsem to chtěl dělat, baví mě to. Leží přede mnou velká výzva.“

Jako hráč jste si dal šlofíčka před zápasem, po tréninku. Nechybí vám odpolední spánek?
„To mi chybí moc. Vzpomínám si na jednu svého známého, který má v kanceláři velikánské křeslo. Po obědě se otočí zády ke dveřím, dá si na klín šanon a spí. Pokud někdo vleze do dveří, tak dělá, že něco studoval. Jenže já nemám čas ani na tohle. Spaní bylo výborný, občas jsem si připadal jako miminko. Dal jsem si jídlo a šel si hajnout. Na to si člověk zvykne rychle.“

Musel jste coby generální manažer vyměnit šatník?
„Měním, mám v něm víc košilí, obleky. Teď je klidnější období, jsou jen nějaké schůzky, na které se člověk musí obléct. Jinak je to volnější. Nevadí mi to.“

Kolik papírů jste spotřeboval, kolik listů popsal a přečetl?
„Je toho hodně. Už si říkám, že se budu muset zase jednou podívat na druhý díl Básníků, kde Svěrák přednáší o uspořádání pracovního stolu. Hledám, kde co mám. Udělám si hromádky a pak je v rychlosti přehazuji.“

Jestli nemáte příliš velký stůl...
„Alespoň se ty papíry rozprostřou. Kdyby byl menší, nakupí se mi velká hromada.“

Zařizoval jste si kancelář sám?
„Ne, zdědil jsem ji. Se vším všudy. Zatím jsem si dal na zeď svůj poslední dres a chystám se pověsit nějaké obrazy. Jinak to nebudu měnit.“

A víno na skříňce za vámi tu zůstalo po vašem předchůdci?
„Ne, to jsem dostal. Byl to dárek. Ale ne, že bych to zase dal někomu jinému, že bych z toho udělal ten známý kolotoč.“ (smích)

Máte novou kancelář, prostornou. Vejde se vám do ní i vaše stará výstroj? Kde máte betony?
„Nevím, snad někde ve skladu. Musím všechno najít, už jsem dostal nabídku z Letňan, kam chodí v úterý a ve čtvrtek starší sparťané hrát. Jednak na to nemám čas a pak si nedokážu představit, že by mi nadávali kvůli takovým nebo makovým gólům. Zatím jsem ještě nebyl.“

Stýská se vám po hokeji?
„Jsem v něm čtyřiadvacet hodin denně. Mě to baví. Pustili jsme se do spousty změn, pracujeme na nové kolekci pro fanoušky, chceme to posunout. Pouštíme se do rekonstrukce kabiny, části V.I.P. prostor. Je tady spousta práce související s hokejem, takže na stýskání není čas. Chci posunout i komunikaci se sponzory, kteří by chtěli blíž k hráčům. Mám spoustu nápadů, které chci zkoušet zrealizovat. Řešíme i problémy, třeba s tréninky mládeže, neboť nemáme druhou ledovou plochu.“

Jak vás berou bývalí spoluhráči?
„Beru to tak, že budou přicházet pozitivní i negativní zkušenosti. Tak to prostě je. Když člověk sedí na jakékoliv straně stolu a jde o peníze, tak je přirozené, že dochází ke střetům. Já se snažím a budu se snažit vše popisovat otevřeně a netahat do jednání osobní emoce. Jestliže budu přesvědčený, že je to pro Spartu dobré, tak to budu prosazovat, bránit. Je přirozené, že se dostanu s hráči do sporů.“

Jaký odchod vás nejvíc štve? Snad ten kapitána týmu Chabady?
„V této chvíli při pohledu na druhou polovinu sezony mě nejvíc mrzí odchod Pepy Straky. On už po příchody Jardy Hlinky říkal, že chce zkusit zahraniční angažmá, kde by dostal prostor v prvních dvou lajnách, což při centrech Hlinkovi a Markovi nevidí dobře. Máme výbornou brankářskou dvojici, konsolidovanou obranu s velkými jmény a dvě lajny, tak mi Pepa chybí. Jinak si myslím, že máme výborné mužstvo.“

Jaké bylo zatím vaše nejtvrdší jednání?
„Nemyslím, že je to tvrdé jednání. Máme představu a víme, kam můžeme jít. Známe nějaká čísla. Mužstvo bylo skoro hotové a nejvíc propíraný byl případ Martina Chabady. Ale já sebe nevidím jako důležitou osobu na křesle, ale snažím se sebe vidět jako někoho, kdo má pracovat pro klub. Všechno se snažím vidět v globálu a celé šířce. Nic neberu osobně. Mám nějaké informace, takže se můžeme rozejít. Ovšem neberu to jako vyhrocené jednání.“

Co určuje hranici, za kterou Sparta nepůjde, existuje nějaký limit?
„To je jednoduché, záleží, zda jsou, nebo nejsou na to peníze. Struktura Sparty je daná, jsem na pozici generálního manažera, pan Sivek je ředitelem společnosti. My máme princip čtyř očí, někdo to nazval dvouhlavá saň. Komunikujeme s akcionáři, všechno probíráme a máme zodpovědnost. Tam se vytvoří hranice a řekne se: Dobře, tohle chceme udělat. A pokud jde o něco nad rámec, musíme to zdůvodnit.“

Je hráč, kterého byste chtěl, a je pro Spartu nedostupný?
„Každý by chtěl ty nejlepší hráče. Jsme v Čechách, takže Jardu Jágra.“

Dal jste mu nabídku?
„Ne, čekám, až ho někde odchytím. Je to o vztahu mezi tím, co hokejista chce a co mu můžeme dát.“

Jen tak mimochodem, o kolik se vám snížil nebo zvýšil plat po nástupu do funkce?
„Mně se snížil. (smích) Je to podstatný rozdíl, ale kvůli tomu to nedělám.“