Klan české sjezdařské hvězdy Šárky Záhrobské - Balíme a jedeme dál!

Dva týdny pobývali na jednom místě, ve Val d´Isère. To je pro sjezdařku Šárku Záhrobskou, jejího otce Petra a jejich servisní tým vyložený luxus. Mistrovství světa navíc zakončili ziskem stříbrné medaile ve slalomu. A v neděli si znovu zabalili auto a vyrazili znovu na cesty. A věřte, není toho málo, co do svého Mercedesu Viano 4Matic musejí napěchovat...

Příští cíl: Tarvisio, italské středisko na trojmezí s Rakouskem a Slovinskem. Z Val d´Isère to měli přes 750 kilometrů cesty. „Za sezonu, tedy šest měsíců od října do března, natočíme tak 45 tisíc,“ říká hlava týmu Petr Záhrobský senior. „Co máme mercedesa, tak jsme zatím vždycky dojeli v pořádku,“ klepe na dřevo. „Jiný auta jsme nabourali, nebo nás vyšplouchly, ale Viano ne. Je to prostě dobrý, spolehlivý auto.“

Většinu kilometrů sám odřídí, jen když mu už oči šmidrají únavou, pouští k volantu někoho ze svých asistentů. Šárka zásadně neřídí. Nikdy. „Ta musí odpočívat, a to se s řízením neslučuje,“ vysvětluje »papá«.

Kolik přesně váží jejich náklad, s nímž po horách křižují, neví, jsou to ale metráky. „Když letíme do Ameriky, kam se navíc veze jen to opravdu nejnutnější, připlácíme tak tři sta kilo nadváhy,“ prozrazuje.

Už vypilovali systém, jak to všechno do kufru své luxusní dodávky vměstnat. „Úplně dolů jdou tyče. Na ně lyže, na ně zavazadla a můžeme startovat.“ Domů se dostanou tak čtyřikrát, maximálně šestkrát za sezonu. „Vyprat, odpočinout a jede se dál.“

Mrkejte, co všechno vozí s sebou

NÁŘADÍ:
Obrovská neskladná bedna. „Těžká jako prase!“ svědčí Záhrobský. „Přes šedesát kilo...“ Jsou v ní vosky. Přístroje na broušení hran, všechno běžné nářadí k servisu lyží, věci na opravu tyčí, svěráky, vrtáky, baterky...

TYČE:
Nezbytnost k trénování. Mají jich pět balíků po pětadvaceti. A k nim samozřejmě velkou vrtačku, kterou dělají díry do sněhu.

HELMY:
Ty jí stačí dvě – jedna na slalom s chráničem brady, druhá na rychlé disciplíny. „Když praskne, přivezou novou,“ říká Záhrobský. K helmám samozřejmě patří brýle (oboje Scott), těch má na vybranou víc, se skly do různých světelných podmínek. Pro slalom navíc potřebuje ještě pár chráničů holení.

BOTY:
Ty má čtvery. Záhrobský: „Na rychlý disciplíny měkčí, na technický tvrdší.“ Vložka v botě je lisovaná na míru, ve firmě mají oskenovaný celý její kotník i chodidlo. „Boty vymění klidně během sezony, když nesedí. Anebo se frézují a vytahují. S botama pro běžné lyžování se to ale nedá vůbec srovnávat. Lidi si běžně berou dvoje ponožky, kdežto do závodních bot se chodí úplně naboso, anebo jen s tenkou ponožkou.“

MAZACÍ STŮL:
Rovněž velmi rozměrná nezbytnost. „Váží pětadvacet kilo,“ hlásí Záhrobský.

MASÁŽNÍ LEHÁTKO:
Hníst svaly nelze jen tak na posteli. Sice se složí do úhledného kufříku, ale pořád váží skoro patnáct kilogramů...

OBLEČENÍ:
Kombinézy, bundy, čepice, rukavice, zkrátka vše, co musí mít na hory každý. K tomu nějaký »civil« a osobní věci. Za celý tým je toho mnoho tašek, každá po 15-20 kilech. „Musíme mít tolik věcí, abychom vystačili od jedné zastávky doma k další,“ nastínil otec.

HŮLKY:
Nejvíc znovu pro slalom, nejmíň tři páry. „Ty praskaj a opotřebovávaj se,“ vysvětluje Záhrobský. Na ostatní disciplíny stačí jeden pár, plus jedna náhradní hůlka.

LYŽE:
Běžně má s sebou dvacet párů lyží (zn. Head), přičemž každý váží až 12 kilogramů! Osm párů má na slalom, zbylých dvanáct se podělí mezi obřák, superG a sjezd. „V létě, kdy se testuje, jich vozíváme víc,“ říká Záhrobský.

Co v autě nenajdete? PROVIANT:
Bývaly doby, kdy k tomu všemu museli mít ještě i hrnce a spoustu jídla. „Dnes už si nevaříme, ale chodíme se jako normální lidi najíst v hotelu,“ pochvaluje si Záhrobský situaci.

Kdo patří do týmu?

Šárka Záhrobská: závodnice
Petr Záhrobský: šéf, manažer, trenér, servisman
Antonín Strach: kondiční kouč
Dita Schönfeldová: fyzioterapautka
Libor Junek: asistent trenéra, technik
Lukáš Belda: asistent trenéra, technik
Jiří Beznoska: lékař, psycholog
Pavel Kolář: lékař, fyzioterapeut