Kateřina Kaberlová: Už byl vyčmuchlej

Stanley Cup! Nic víc pro hokejistu v zámoří není, žádná jiná trofej nestojí tolik bezesných nocí. Hráči jsou nervózní, plně soustředění na hokej. V těch týdnech jde stranou i rodina. Co na to říkají manželky? Jak prožívají play off NHL? KATEŘINA KABERLOVÁ prozradila, jak prožívala triumf svého manžela Františka společně s devatenáctiměsíční dcerou Franceskou.

Jaké byly poslední týdny s tím vaším hokejistou?
„Především strašné nervy, prožívaly jsme s ním každý zápas, konec byl ve stresu. Hodně jsem chtěla, aby už ten pohár vyhráli.“

Byl František vystresovaný, nervózní?
„Ne, že by byl nervózní. Ale už byl úplně vyčmuchlej, vyždímanej. Měl svůj program, chodil spát v deset. Bolelo ho všechno, až jsem se bála zeptat, jestli cítí ten naražený bok. Rázem mi vyjmenoval všechny části těla. Chodily jsme okolo něj po špičkách, boku jsme se raději ani nedotýkaly, to vůbec. Aby byl Fery v naprostém klidu, tak jsem vzala Francesku a někam jsme zmizely.“

Měly jste s malou svoje místečko?
„Našly jsme si hřiště kousek od domu, bylo krásné počasí, takže jsme chodily k bazénu, kde byly další děti. Snažily jsme se být venku.“

Vyžadoval speciální jídla?
„On je po celou sezonu disciplinovaný, takže nic nevymýšlel. Pořád to samé – ryby a těstoviny.“

Brala jste dcerku na hokej?
„Na finále docela chodila. Nemá z toho ještě rozum, ale fandila a strašně tleskala.“

Pozná tátu?
„Pořád jsem jí říkala táta, táta. Myslím, že ho pozná. Říká gól. Pak měla šok, když nás pustili na led. Fery byl v bruslích strašně velkej, trošku se ho bála.“

Vydržela slavit celou noc?
„Slavila na ledě a pak chvilku v kabině. Potom si ji odvedla domů kamarádka a my slavili do rána.“

Prý se táty bála?
„Když byl zarostlý, neholil se, tak měla strach. Píchaly ji vousy, když mu chtěla dávat pusinky. Hlavně jsme se nasmáli, když jednou přijel z Edmontonu. Učili jsme dcerku různé části těla. Tak pohladila tatínkovi ruku, kolínko, bříško. Když jsem řekla, aby ho pohladila po vláskách, drbala ho ve vousech. Chudinka byla zmatená.“

Přišel triumf, užívali jste si jízdu městem v otevřených vozech?
„Hrozně moc. Já jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Bylo tam asi třicet tisíc lidí, mávali, zdravili kluky. Překvapilo mě, kolik jich přišlo poděkovat. Jeli jsme kolonou a všichni na něj volali Frank, Frank. Chtěli fotku, zamávat. Já mu pořád říkala: Támhle je malej chlapeček, támhle. Vůbec se nestíhal otáčet, podělit všechny fanoušky.“

Musela jste dávat pozor, aby vám ho fanynky nevytáhly z auta?
„To ne, oni byli všichni hrozně příjemní. Nikdo mi ho nebral.“

Nachystala jste Frantovi po vítězství odměnu? Třeba nějakou dobrotu?
„To fakt ne. Fery, dostal si odměnu? (Usmála se na manžela.) My se odměnili čtyřdenní dovčou na Jamajce.“

Tančili jste v rytmu reggae, které má na Jamajce své kořeny?
„Ne, my to celé prospali. Chrupali jsme snad patnáct hodin denně, jako Franceska. Bylo to hodně příjemné. Ani jsme nic neviděli, užívali jsme si jeden druhého v moři, v posteli. Byli jsme tam konečně jako rodina.“