Nicole Vaidišová: Barvy zůstaly na zdi!

Je mi sedmnáct, ale nejsem trdlo!
Mám ve škole problémy s matikou.

Pro reklamní účely se v nich fotila v centru Londýna, obklopena divokými graffiti. „Ale už před několika dny!“ upozorňuje. „Během turnaje nikdy na žádné focení nekývnu. Ani na rozhovory. Odmítám vše, co by mě mohlo odvádět od tenisu,“ zdůrazňuje mladičká Češka. Příliš uvědoměle, namítáte? „Proč si všichni myslí, že jen proto, že je mi jen sedmnáct, musím být ztřeštěné trdlo?!“ namítá. Na londýnské trávě se od semifinalistky French Open čekají opět velké věci. „Ale no tak… Nevíte, že v Česku jsou všeho všudy dva travnaté kurty?!“ brzdí nezřízené optimisty. „Na trávě jsem si prvně zahrála před třemi roky. Ale mám ji ráda, tak uvidíme…,“ nechává svému druhému londýnskému příběhu otevřený konec. Desítka pavouka zatím přešla přes krajanku Koukalovou, zápas druhého kola s Ukrajinkou Bondarenkovou dohrávala včera po uzávěrce vydání. „Jak postupuju v žebříčku, mám to čím dál těžší. Spousta holek jde na kurt s tím, že když je porazím, nic se vlastně neděje. O to líp pak mohou zahrát,“ popsala svou novou situaci.
Doprovodem je jí i ve Wimbledonu otec a… „Učebnice,“ dodává sama. „Musím se pořád učit. Je to těžké. Po zápase by se člověk rád jen tak natáhl, ale chtě nechtě se musí ponořit do knížek…“ Ihned po French Open v Praze skládala zkoušky. Úspěšně. „Většinou jedničky, nějaké dvojky,“ chlubí se. „Ale jsou to nervy! Hlavně když jdu na ekonomii nebo na matiku. Nejsem právě silná v logice, tam mi učitelé vždycky nakopou zadek…,“ vyprávěla s úsměvem.

Autor: (mba)