Češi odletěli včera z Westerburgu se zpožděním, jako by se jim ani nechtělo domů...

Naházeli tašky do zavazadlového prostoru a nasoukali se do svého korábu s nápisem: Budeme se bít jako lvi pro vítězství a fanoušky. Těch pár slov působilo jako špatný vtip, Češi vypadli neslavně už ve skupině, žádný z nich na to nebude rád vzpomínat.Ještě se rozloučili s personálem, černouškem, co se na hotelovém golfovém hřišti stará o greeny i statným bodyguardem. „Ciao, amigo!“ plácal se ramenáč se stoperem Kováčem po zádech. Trenér Brückner se objímal s manažerkou hotelu Keckovou. „Děkujeme za všechno, chtěli jsme zůstat déle, ale…,“ omluvně klopil oči a v nich se zakleskla slza.Jako by se jim ani nechtělo domů, tak protahovali odlet z Německa, dějiště mistrovství světa. Letiště Siegerland hlásilo: Žádný volný vzdušný prostor. Proto odletěli téměř až o dvě hodiny později.
Pár fanoušků jim přišlo zamávat, personál hotelu udělal špalír, jako když před sedmnácti dny triumfálně přijížděli. Co za tu dobu stihli? Tři zápasy, tři góly, všechny v jediném, vítězném, zahajovacím utkání. Ve dvou zbývajícících se museli sklonit před soupeřem. „Je to hořké, ale život jde dál. Nepřál nám osud, zažili jsme už mnohem lepší zápasy. Ale teď máme o čem přemýšlet,“ odtušil Pavel Nedvěd. Vykračoval si s batůžkem na zádech a v černých brýlích a v jeho případě je to přesné. Teprve si rozmyslí, jestli chce v reprezentaci pokračovat. Jestli chce ještě vůbec hrát fotbal. Trenér Brückner ho zkusí přemluvit.
Necelá stovka fanoušků ještě zamávala českému nároďáku do okýnek letadla, Boeing 737 se odlepil od země, a kratičká německá odyssea si tak odbyla poslední kapitolu. Rozpačitou, pokornou, takovou, na jakou by ještě před pár dny nikdo ani nepomyslel…

Přišlo jen pár věrných...

PRAHA – Hodiny ukazovaly přesně 18.20, když na plochu starého Ruzyňského letiště v Praze dosedlo letadlo s českými fotbalisty na palubě.
Kriste, tak je to pravda! Dohráli. Jsou doma... Kdyby to někdo tvrdil ještě před týdnem, patrně by skončil na psychiatrii u docenta Chocholouška. Po výhře nad USA se vše rýsovalo v růžových barvách. Včetně velkolepého přijetí.
Včerejší realita byla mnohem šedivější. Počet fanoušků v příletovém prostoru se zhruba vyrovnal hráčskému kádru. „Musel jsem přijet. Myslím si, že naši udělali maximum, a je potřeba jim poděkovat,“ přesvědčoval 17letý Láďa z Prahy. Dvě mladé slečny se zase hádaly, jestli je krásnější Baroš, nebo Rosický.
Nakonec se dočkaly podpisů i společného fotografování. Drtivá většina hráčů ochotně vyhověla, někteří ovšem spěchali do přistaveného autobusu jako s klapkami na očích. „V hotelu Praha si je vyzvednou jejich nejbližší. Nic dalšího se nekoná, rozloučení proběhlo už ve čtvrtek,“ tvrdil vedoucí týmu Jaroslav Dudl. Hráči však chystali soukromou noční jízdu...

Prachy v prachu!

PRAHA – Vztek, zmar, pot, slzy, a ještě k tomu ošizená peněženka. Brzká »smrt« v základní skupině znamená, že Češi přišli o minimálně 50 milionů korun. Za osmifinálovou účast by FIFA svazu vysolila 47,5 milionu, dalších šest »mega« by na konto připutovalo od sponzorů. Zkrátka, prachy jsou v prachu...
Co mají hráči jisté? Odměna, kterou bude trenér Brückner dle zásluh porcovat, činí přibližně 59,4 milionu. Bude-li otvírat měšec stejným způsobem jako před dvěma lety po ME v Portugalsku, »vzpomene si« kouč na sebe 5,6 miliony korun. Hvězdy typu Rosického dostanou 2,8 milionu, náhradníci se budou muset spokojit »jen« se 700 tisíci korun.
Kdyby nároďák získal titul, dělil by se megakoláč za 240 milio nů korun. Jak? Brückner by si odnesl 22,4 milionu, Rosický 11,2 a náhradníci po 3 milionech.

Foto Aha!: Denisa Hamerníková, Martin Přibyl