Proč má slávistický kapitán Erich Brabec přezdívku... REŽISÉR?

Až vám někdy postaví na stůl pivo slávistický kapitán ERICH BRABEC (31), tak se moc nedivte. Asi zrovna prohrál jednu ze sázek a stal se zase na skok pikolíkem. V Café Sv. Václava na pražském Václaváku třeba před pár dny obsluhoval hosty a náramně mu to šlo. Fotbalisté Slavie se s šéfem restaurantu vsadili; kdyby porazili Fiorentinu, nemusejí platit útratu. Jenomže remizovali, a tak museli vyslat kapitána za pípu a mezi stoly.

Obětoval jste se za tým.
„S tím nemám nikdy problém. A docela mi to prý šlo.“

Děláte tohle často?
„Kdepak, to byl hec. Ale do téhle hospody chodíme zapíjet úspěchy, scházíme se tu i na večeře.“

Po prohře s Aston Villou jste nešli, co?
„Ne, to ne. Ale už to pomalu přebolelo. Těšíme se teď všichni na zápas do Českých Budějovic. Myslím, že bude plno, hrajeme na krásném stadionu, všichni budou vyhecovaní.“

Vy asi nejvíc, co? Pocházíte z jihu Čech a v klubu jste před lety působil.
„Těším se tam, je to můj rodný kraj, jsem z Českého Krumlova. Přijedou rodiče, kamarádi.“

Vaše paní, největší fanynka, nebude na tribuně?
„Ne, je na stáži v Americe. Nechala mě tu samotnýho, takže jsem teď slaměný vdovec.“

Na jak dlouho? Není vám smutno?
„Je na dva měsíce v San Diegu. Je právnička a dál se vzdělává. Já za pět šest let skončím s fotbalem a ona mě bude živit. Dělám si samozřejmě legraci, je šikovná, fandím jí. A smutno? To mi je, ale nějak to přežiju.“

Hodně asi protelefonujete.
„Voláme si často. Hned po Aston Ville. Prakticky denně.“

Utěšovala vás?
„Ano. Je skvělá psycholožka. Dala mě dokupy.“ (směje se)

Řešíte hodně fotbal?
„Moc ne, domů práci netahám. Ale teď jsem s ní řešil moje poslední kiksy. V Mladé Boleslavi a hlavně doma s Brnem, kdy jsem namazal Šuralovi malou domů na gól. To mě mrzí, dostal jsem tým pod tlak, a ještě mi to kazí dojem z celkového výkonu v sezoně.“

Prošel jste půl světa, než jste zakotvil ve Slavii. Považujete ji za nejlepší angažmá?
„Jednoznačně. Hráli jsme Ligu mistrů, vyhráli titul. Máme krásný stadion. Skvělou partu, kde si nikdo na nic nehraje. Sedneme si lidsky.“

Vy jste ale kapitán, podle gólmana Martina Vaniaka, jasný lídr týmu.
„Je nás tam víc. Vláďa Šmicer, Martin Latka, Martin Vaniak. Máme několik lídrů, akorát já nosím pásku. Šéfa nepotřebujeme, musí šlapat celá kabina.“

Také se vám prý říká režisér.
„Tak to zrovna asi nejsem. To označení pochází z jedné úsměvné historky z lázní. Byli jsme loni na podzim v Třeboni a se Šmícou jsme po slatinné koupeli diskutovali, co a jak zlepšit. No ale netušili jsme, že za plentou odpočívá trenér Jarolím.“

Pomlouvali jste ho?
„Ne, není důvod. Ale on poslouchal a pak se najednou objevil a povídá: tak nám pověz, jak bys to režíroval, ty režisére. A Šmíca to samozřejmě vykecal.“

Prý umíte udělat v kabině veselo, trefujete se do spoluhráčů.
„Umíme si udělat srandu i sami ze sebe. Šmíca, Šenky, to jsou vtipálci. Kdo se bere moc vážně, nemá šanci.“

Jaký humor vám je nejbližší?
„Česká klasika. Situační, břitký, pohotový.“

Chystáte si fórky třeba jako Martin Vozábal?
„To ne, on už je drsná škola. Z něj jde strach.“

Jako ze současné Slavie…
„No, jen aby to vydrželo. Loni jsme měli velkou krizi, tak jsme snad už poučeni.“

Jak lítal Brabec

S manželkou Lenkou je Erich Brabec už jedenáct let. Šla s ním od Drnovic přes Rusko, Turecko, Rakousko, Švýcarsko až do Prahy. „Studovala a ještě se mnou stihla být. A pořád je to krásný,“ povídá zamilovaně slávistický kapitán. Ona je z Plzně, on z Českého Krumlova, a tak musí vyřešit, kde jednou postaví dům. A miminko? „Byli bychom rádi, kdyby se to povedlo příští rok,“ přeje si strážce rodinného hnízda. Když Lenku žádal o ruku, pěkně se proletěl. Byl to okamžitý nápad, spontánní a bláznivý. „Jednou jsem se takhle ráno ve Vladikavkazu probudil po zápase a zjistil, že už je asi dobrá doba,“ vzpomíná, jak po sedmi letech vztahu udělal zásadní rozhodnutí. „Sedl jsem na letadlo, zaletěl do Moskvy, koupil prsten a večer ji požádal o ruku.“ Pět hodin v letadle ale za to stálo…

Viděl krev v Beslanu

Prošel životní i fotbalovou školou v rozmanitých klubech. Hrál v Českých Budějovicích, pak se v Drnovicích sešel s Martinem Vaniakem a Miroslavem Kadlecem. V moskevském Dynamu zase s Martinem Hyským. „Měli jsme tehdy v Rusku skvělou partu. Do ní zapadli i hokejisti Dušan Salfický a Miloš Gureň. V Českém domě jsme se scházeli na plzeň,“ vzpomíná. Erich Brabec prochází kariérou nestandardně, strmě vzhůru po štacích, které ho pořádně vycepovaly. Z Vladikavkazu má hrůzný zážitek. Po krvavém masakru v nedalekém Beslanu projížděli okolo míst, kde právě pohřbívali oběti. Malé rakve s dětmi z vystřílené školy kladli zrovna do země. „Viděli jsme pak v té škole krvavé skvrny na zdech. Strašný.“ V tureckém Kayserisporu pomáhal klub zachraňovat s Tomášem Pešírem. Měl špičkovou smlouvu, a tak když se klub dostat do problémů, zbavili se ho. V rakouském Paschingu se potkal s Petrem Voříškem, současným kapitánem Sparty. V Aarau zase poznal švýcarský luxus a pohodu.

Co má rád? Sushi, divadlo a sáňky

• Chodí do divadla. Zrovna se chystá na Mandragoru, situační frašku, do Švandova divadla. Posledně viděl Cavemana v Divadle u Hasičů. „Doporučuji ženatým, aby na to vzali manželky.“
• Odpočívá a ví, že dobře se relaxuje i v kině. „Chystám se teď na nového Bonda. Mám rád bondovky.“
• Lyžuje. „To je fáma. Sjedu každý kopec, ale mám strach o nohy. Takže o Vánocích beru do Innsbrucku i sáňky. Lyžovat bude hlavně manželka.“
• Miluje sushi. „Tak to je pravda. Chodíme po celé Praze. Do Dejvic, na Újezd, do Londýnské. Ale poslední hit je také italské Ambiente.“
• Kluk křtěný Vltavou jezdí samozřejmě na vodu. „To jsem jezdil, na obchodní akademii. Teď už ale není čas. Průjezd Krumlovem je ovšem zážitek.“
• Sbírá víno. Také prý částečně fáma. Má asi sto lahví u rodičů. K tomu slivovice, calvadosy. „Až to časem začnu konzumovat, tak bude veselo.“ Přes vína jsou v kabině Vláďa Šmicer a trenér Jarolím.