20. srpna odletěl jako: Mr. Jagr - 2. listopadu přiletěl jako: Báťuška Ягр
PRAHA – To je proměna! Takřka nevídaná. I tak notoricky známý obličej a figura jako hokejista JAROMÍR JÁGR (36) krátce po pondělní půlnoci na letišti v Ruzyni způsobil mírnou nejistotu. Je to on? Není?
To je proměna! Takřka nevídaná. I tak notoricky známý obličej a figura jako hokejista JAROMÍR JÁGR (36) krátce po pondělní půlnoci na letišti v Ruzyni způsobil mírnou nejistotu. Je to on? Není?
Černou čepici měl naraženou hluboko do čela, zachumlaný v kožešinovém kabátu. No, skoro jako sibiřští kozáci, jejichž je Omsk, kde Jágr momentálně bydlí, centrem.
Když do Ruska koncem srpna odlétal, vypadal jako Američan. Poznali byste, že minulých 17 let strávil za velkou louží. Bylo vedro, on měl sluneční brýle, bílé tričko a kecky a novou výzvu před sebou. Kdo by se na svět nedíval optimisticky?
Včera nad ránem, když přiletěl na dnešní zápas reprezentace se Slovenskem (17.30, ČT4), po tváři mu přebíhaly chmury, mluvil pomalu a ztěžka. Důvodů je hned několik.
Důvod č. 1.: Omsku to nejde. „Nehrajeme moc dobře, máme spoustu zraněnejch. I když jsme nějaký body posbírali, forma nebyla ideální.“
Důvod č. 2. Ozvala se mu bolavá třísla: „Jeden zápas jsem s nimi měl problém, další už to bylo lepší. Teď se zatím cítím dobře, není potřeba tady chodit za (specialistou) Pavlem Kolářem.“
Důvod č. 3.: Šok z tragického úmrtí spoluhráče Čerepanova se jej pořád drží. Když má odpovědět na to, jestli se jizva na jeho duši hojí, zhluboka se nadechne, jako kdyby byl celý spoutaný silnými řetězy. „Áááá, těžko, těžko říct. Těžko říct, ale asi nás to ovlivnilo všechny. I proto třeba teď nehrajeme dobře.“
I vzhledem ke smutku možná teď chtěl vypadat co nejvíc inkognito a zvolil tmavé oblečení. „Ale ne, nemaskuju se, jen jsem nevěděl, jaký je tu počasí. V Omsku už mrzne, lepší je bejt připravenej než potom překvapenej,“ pousmál se. Jinak ovšem působil zádumčivě, jako by za límcem přivezl do Prahy ruskou chandru. Snad mezi kamarády z Nagana alespoň trochu pookřeje…
Jaromír Jágr o Martinu Strakovi: Lidi, fanděte mu a vrátí se!
Po sezoně nepochybně Martina Straku čeká frontální útok. Cíl: dostat jej na mistrovství světa do Švýcarska. Předseda přesvědčovacího výboru: kouč národního týmu Vladimír Růžička. „Zatím Martina nechám v klidu. Ale jen zatím,“ slibuje kouč, že nedovolí skvělému útočníkovi klidně odpočívat. Jeho hlavní poradce: Jaromír Jágr.
Jaromíre, dnes to může být naposledy, co si s Martinem zahrajete bok po boku…
„Já doufám, že si to Stračena s reprezentací rozmyslí. Důležitý rozhodnutí bude mít jeho manželka a taky to, jak na něj budou reagovat lidi.“
Jakou v tom budou hrát roli?
„Diváci (podle všeho bude vyprodáno – pozn. aut) mají šanci mu dát najevo, že by byli rádi, kdyby pořád reprezentoval. Myslím, že by ho určitým způsobem mohli přesvědčit. Je to pro nás velice důležitej hráč. Ale všechno záleží na něm.“
A dáte mu to najevo i vy?
„Můj názor zná a vědí ho všichni. Já bych byl velice rád, kdyby si to ještě rozmyslel a na mistrovství světa jel.“
Straka to Jágrovi dluží!
Kdyby se měl pomyslný kruh uzavřít, Martin Straka by na mistrovství světa do Švýcarska, poslední společnou reprezentační akci s Jágrem, měl jet. Z dávné povinnosti. Svému parťákovi to totiž dluží. Jejich první šampionát, kde hráli spolu, totiž »zavinil« on. Jágr byl z výletu do Itálie v roce 1994 nešťastný. Nechtěl tam jet. „Přesvědčil mě Martin. Pořád do mě hučel, že ještě na žádným mistrovství nehrál a že se mu beze mě nechce jet,“ vzpomínal pak. V Itálii ale na oba padla únava, tým vyhořel, Jágrovi pak fanoušci nadávali. „Byla pěkná blbost, že jsem tam jel. Když jsem se vracel domů, říkal jsem si: ‚Tak to bylo naposledy‘,“ líčil. Nebylo. A totéž teď opakuje Straka: „Jen dnešní zápas, pak už opravdu dost!“ Ale co když ho Jágr začne přemlouvat jako on kdysi jeho?
