Parta versus sobci! Fotbalová »S« po tréninku: Slavia na kávě, sparťané v bourácích
PRAHA – Jak se ten fotbalový osud otočil! Bývaly doby, kdy se na Spartu i ze strachu z její síly řvalo: „Buz... parta,“ a ona přesto vyhrávala. Právě proto, že držela tu partu. Dnes? Houf sobců jde od nátěru k nátěru! Slávisté se ještě před pár lety hádali s vedením klubu o peníze, které v kase nebyly a stávkovali. Teď jsou parta oni. Sami ze sebe si dělají legraci pokřikem: „Pražský kur..., to jsme my,“ a vítězí. V lize drtí Spartu sedmibodovým náskokem!
Siegl, Frýdek, Kouba, ti táhli Spartu tak, že se chodilo na kávu před tréninkem i po něm. Občas se to zvrhlo i v pivní dýchánek, ale fungovalo to. Jejich nástupci? Řepka, Blažek a Matušovič po tréninku naskáčou málem rovnou ze sprch do svých naleštěných bouráků a mažou si každý po svém. Mají zkrátka padla! A podle toho to také vypadá. Sparta nešlape.
„Skončíš trénink a jdeš,“ říká dnes už Plzeňák Pavel Horváth. „Parta tam byla, ale taky malý partičky. Je to škoda, tým se musí vytvářet i mimo hřiště, hráči si musí sednout. Herně i lidsky,“ míní Horváth, který musel v létě ze Sparty zmizet. Možná i proto, že jménem mančaftu otravoval šéfy, aby doplatili dlužené prémie. Jo časy se v pražských »S« mění!
A Slavia? Říkalo se jí »Žebrota«, která se podělá před každým derby. No a v tom posledním vyloupila Letnou 4:1! Jádro mančaftu ladí formu v kavárně denně. Smíšek Vladimír Šmicer se stará o náladu, vzal si to za své a je ho všude plno. Mladíci ho zbožňují. „Jsem rád, že ještě můžu být ve Slavii, už jen kvůli atmosféře a partě,“ culí se Šmicer.
Je to zatracený a možná symbolický rozdíl. Šmicrův velký kamarád Patrik Berger, totiž jako by ve Spartě ani nebyl.
A TOHLE JE VÝSLEDEK...
-
Slávista Krajčík o každodenní kávě: Ne! My na sebe neřveme!
Šmahem se osprchovat, třísknout dveřmi od kabiny a urychleně zmizet z Edenu? Ne, takhle to ve Slavii nechodí.
„Gró týmu si chodí pravidelně posedět,“ zdůrazňuje opora sešívaných Matej Krajčík (30).
Takže váš kolektiv drží narozdíl od Sparty pospolu?
„Určitě. Po zápasech chodíme v kompletním složení na večeře, na kafe se domlouváme i po trénincích. Já, Dušan Švento, Tomáš Necid, Martin Latka, Erich Brabec nebo Vláďa Šmicer chodíme vždycky.“
V úspěšných chvílích i v obdobích krize?
„Jasně. Když se nám na jaře nevedlo, tak jsme si všichni šli sednout, něco si k tomu říct. Neřvali jsme na sebe, jen jsme to rozumně probrali. Věřili jsme, že se to zlomí. Zlomilo.“
Spartě se tohle zatím napodobit nedaří…
„Jsme první, takže Spartu vůbec nesleduji. Vím jenom to, že když jsme neměli výsledky my, nebo nás tu bylo málo, tak kolektiv fungoval skvěle. Nikdo neměl problém zapadnout.“
Jak velký vliv mohou mít špatné vztahy na výsledky?
„Troufnu si říct, že hodně velký. Když je tým rozháraný, nebo se dělají naschvály, tak je to znát. Proto si každý trenér dává pozor, aby vytvořil dobrou partu.“
-
Martin Frýdek o své Spartě: Smrt, nebo mobilizace!
Byl samá legrace, světských radovánek si užíval do sytosti a jel takřka v každém průšvihu ve Spartě. Ale když šel do zápasu, bylo ho plné hřiště. Už víte? Jasně, MARTIN FRÝDEK (39)! Bývalý záložník dnes trénuje na Strahově letenský potěr. A do AXA Arény se dívá smutným okem. „Nevím, co se s mužstvem děje,“ krčí rameny Frýdek. A vzpomíná: „Siegl, Kouba, Mistr, já a další jsme byli pořád spolu. Do Parkhotelu jsme chodili na kafe probírat fotbal ráno před tréninkem i odpoledne po něm. Někdy se to zvrhlo i na pivo. A navštěvovali jsem se i doma v rodinách. Třeba, když se někomu narodilo dítě. “ Jo to byly časy, kdy se ve Spartě ještě porážky týmu řešily po chlapsku. „Jasně. Když se nedařilo, šlo se do hospody U Tygra. Omluvenkou byla jen smrt, nebo mobilizace. A věřte, že se nikdo neodvážil nepřijít. Všechno se tam vypralo a nikdo nikoho nepomlouval někde za rohem,“ vypráví Frýdek. Právě tohle dnes prý Spartě chybí. Kam její hráči spěchají, když už v poledne mají po šichtě? Za rodinami? „Netuším. Vždyť my jsme byli také ženatí a fotbal je přece pořád stejný,“ nezná odpověď pamětník a majitel pěti letenských ligových titulů.
