Bere se jen vítězství! Ať je klid… Amerika? Smáznout!

• Pro české fotbalisty začíná mistrovství světa

• Dnes potkají USA. Vzpomenou si na rok 1990?

• Brückner: Je to tým sebevědomý, odvážný, americký

A je tu ostrý start, nastal den D; české fotbalisty dnes v jejich prvním utkání na mistrovství světa čekají sebevědomí Američané. Nic jiného než vítězství se nebere; dává totiž klid do dalších bojů o postup. Prohra se rovná málem pokusu o sebevraždu.

Češi doladili formu, kromě zraněného Baroše jsou všichni fit a mají být jasným favoritem. „Pozor, oni jsou silní. To je podobná kategorie jako my. Jsou nebezpeční, hodně běhají,“ upozorňuje Tomáš Rosický. Dobře ví, jak ošemetné bývají vstupy do takového turnaje, jakým mistrovství světa je. Před dvěma lety na mistrovství Evropy v Portugalsku prohrával český tým s Lotyšskem 0:1, až ve druhé půli zápas otočil na 2:1. „To jsou těžké zápasy, na této úrovni už může překvapit každý. Ale je jasné, že musíme první krok zvládnout. Prostě musíme,“ umiňuje si Rosický.

Nic jiného než vítězství si čeští hráči nepřipouštějí, znají svoji sílu, avšak navenek vystupují skromně. „Mají vzadu dobré hlavičkáře, bude to dřina. Musím se do nich pořádně opřít,“ plánuje Jan Koller. Možná bude na hrotu operovat sám, podporovaný pětičlennou zálohou.

„I tak by to šlo, góly pak umějí dát Tomáš Rosický nebo Pavel Nedvěd,“ připouští. „Nebude to úplně snadné. Američani strašně lítají, jsou to blázni, děsný lítači. Běhají, napadají, ale když se dostaneme přes hráče, je to lehčí. Zapomínají se vracet, vzadu jich zůstává málo,“ tuší skulinku Jiří Štajner.

Ale trenér Brückner optimismus mírní. Zná kvalitu soupeře, studoval jeho hru na videu dlouhé večery, probral desítky kazet, byl se podívat v Německu na přípravě. „Tohle mužstvo je už dlouho koncepčně budované, hraje pod jedním trenérem. Je to mužstvo sebevědomé, odvážné a atleticky hodně dobře připravené. Zkrátka příkladně americké,“ shrnul charakteristiku Brückner.

Před šestnácti lety na mistrovství světa se tehdejší československý výběr s USA potkal. Vítězství 5:1 patří dnes ale do říše snů. „Nebylo by špatný to zopakovat,“ směje se Marek Heinz, ale nejstarší z týmu Karel Poborský opáčí: „Na ten výsledek zapomeňte. To je úplně jiný tým. Jsou o těch šestnáct let vpředu, uvědomte si, že od té doby pořádali mistrovství světa a fotbalu se hodně věnovali.“

Další konfrontací Češi prošli na olympiádě v Sydney před šesti lety. Tehdy tým remizoval 2:2. „Je pravda, že to byla dřina. Dotahovali jsme výsledek, oni byli hodně nepříjemní. I tenhle tým je hodně silný. Uplatňuje vysunutý presink, je běhavý, agresivní,“ uvažuje ještě Marek Heinz.

Co s tím? Nezbývá nic jiného, než Američany smáznout. Český tým na to má!