Rafael Nadal PÁN TEMNOT

Déle než obvykle se hrálo. Tuhá řež, Nadalova zpomalovací taktika a dešťové přeháňky natáhly finále na nevídaných sedm hodin.

Čistého času se Nadal s Federerem bili 4 hodiny a 48 minut, nejdéle v historii Wimbledonu! Nadal za tu dobu uhrál 209 míčů, o pět víc než Federer. Tak malý byl mezi nimi rozdíl!

Déle než obvykle zápas skončil. V Česku už byla tma tmoucí a smrákalo se už i nad Londýnem, kde je o hodinu méně. Poslední fiftýn padl ve čtvrt na deset. A jako »pán temnot« se ukázal Španěl Nadal. „Kolik to vlastně bylo? Deset osm? Devět sedm?“ nevěděl sám. Skóre se rozplynulo v záplavě neskutečných výměn, na něž už takřka nebylo vidět. „Já jsem tedy neviděl nic! Vůbec nic! Bylo to neuvěřitelné, myslel jsem, že to ukončí,“ říkal pak. „Kdybych ten game nevyhrál, určitě by se už dál nehrálo…,“ nepochyboval. „Je kruté prohrát finále největšího turnaje na světě možná i kvůli trošce světla…,“ láteřil sesazený šampion Federer, jemuž unikl rekordní šestý triumf. „Byla to pravděpodobně zatím má nejhorší porážka v životě. Je to katastrofa, French Open ve srovnání s tímhle neznamená nic,“ pronesl zdrceně, ale vyzdvihl výkon vítěze. „Rafa hrál jednoduše skvěle…“

Déle než obvykle proběhla korunovace nového šampiona. Aby jeho fotky vůbec za něco stály, museli na něj fotografové »pálit« flešemi svých aparátů.

Déle než obvykle také začala tradiční »Večeře šampionů«, naškrobený banket ve velkých večerních róbách a smokinzích.

Déle než obvykle se čekalo na ústředního hrdinu večírku. Rafael Nadal měl ale omluvu, kterou nešlo neakceptovat: „Promiňte, zdržel jsem se v práci déle než obvykle…“

Vítězný Španěl: Snad to není jen sen!

LONDÝN/PRAHA – Forhend Rogera Federera už na jeho půlku nedoletěl, zastavil se na pásce a Rafael Nadal se v návalu štěstí zhroutil na vyšlapanou trávu. Opilý štěstím pak jen sotva kontroloval své emoce a svou lámanou angličtinou vykládal, co mu právě srdce na jazyk přineslo...

• Tak jste to dokázal! Jak vám teď je?
  „To se nedá slovy popsat! Jsem šťastný. Je to celé neuvěřitelné, vyhrál jsem Wimbledon! Snad to není jen nějaký divoký sen! Pro všechny tenisty Wimbledon moc znamená, pro nás Španěly ale ještě víc. Moc těch titulů nemáme.“
• Přesně dva. Manuel Santana a vy. Možná proto, že španělští tenisté často říkali, že tráva je dobrá tak pro krávy k snědku…
  „Tohle já jsem nikdy neřekl! Vždycky jsem si zápasy na trávě užíval a viděl jsem spoustu krásných zápasů. Na trávě má každý spoustu možností jak hrát – agresivně, zezadu, obranu… Kdo trávě porozumí, má výsledky.“
• Byl to váš nejlepší zápas?
  „Určitě je to největší zážitek. A hra? Asi jo. Jo, určitě.“
• Dvakrát zápas přerušil déšť. Co jste dělal?
  „Co tam může člověk dělat? Převleče se, do sprchy já s těmi všemi svými náplastmi nemůžu… zahřívám svaly, poslechnu si nějakou muziku a čekám. To je všechno.“
• Nijak vás to nevykolejilo?
  „Nejsem tu poprvé, už to znám…“
• Víte, že jste první, kdo tady vyšplhal do královské lóže?
  „Seděl tam náš princ Felipe. Už několikrát jsme se potkali, vždy mě velmi povzbuzoval a já mu chtěl prostě poděkovat, že mi přijel fandit. Víc jsme si popovídali až později v šatně.“