Brankář Martin Vaniak: Díky na Moravu
PRAHA – Omítka v kabině stihla sotva zaschnout, a už ji znovu zmáčeli. Rozdovádění, přešťastní slávisté. Vystříkali litry sektu na sebe, na zdi, spoustu toho vypili. „Snad to nebude moc vadit, dneska je všechno dovoleno,“ klopil pak oči útočník Zdeněk Šenkeřík.
Slávisté nezapomněli na »pomocníky« z Brna a Ostravy
Na hlavě měl zlatou korunu z lesklého papíru. „Tu mi dal nějaký fanoušek. Ale věřím, že mi patří. Za podzim jsme si zasloužili vyhrát.“ Těšil se na večer, až si zazpívá lidovky, napije se a setřese únavu. „Jsem z moravsko-slovenského pomezí, tak bych chtěl triumf poslat tam k nám, do Nedašova. My máme lidovky rádi a já mám široký repertoár.“
Záložník Daniel Pudil vytrvale tahal mistrovský pohár, měl ho jako miminko. Ostatně před dvěma lety v Liberci si na něj sáhl poprvé. „Měl jsem tu prababičku, babičky, celou rodinu,“ vyprávěl šťastně. „Všichni to viděli.“ Pak se zamyslel a zvědavě se zajímal: „Nevíte, jak dopadla Sparta v Liberci? Od fanoušků jsem slyšel, že to bylo 5:2.“ V euforii není divu, že si fandové vybájili trochu vyšší výsledek.
„Já třeba nic neslyšel. A to jsem měl kotel fanoušků hned za zády,“ divil se gólman Martin Vaniak. Přijímal gratulace, v sedmatřiceti zažil nejlepší rok kariéry. „Ale esemesky ještě nedošly, my tady totiž nemáme signál na mobil. Z toho má největší radost trenér Jarolím. On totiž nesnáší, když mu zvoní telefony v kabině,“ smál se. Všichni se divili, jak vroucně se objal s předsedou svazu Mokrým. „To víte, Moraváci. Známe se. Jo a měl bych taky poděkovat trenérům Uličnému a Večeřovi, že nám pomohli, když porazili Spartu.“
Do mikrofonu během oslav skandovali a vyvolávali pro celý stadion hesla Brabec a Krajčík. Hlavně kapitán hulákal, až mu žíly na krku nabíhaly. „Vždyť kvůli tomu mě sem trenér Jarolím bral, ne?“ usmál se v nadsázce Erich Brabec. „A že jsem tu hrál fotbal, to už pak tak nějak vyplynulo… Asi jsem to měl trochu vyhecovat.“ A hned si uvědomil, že musí schovat jednu medaili Standovi Vlčkovi, který odešel v zimě do Anderlechtu. „Patří mu stejně jako nám.“Jen potřeštěný excentrik Martin Abraham byl jako v transu a hulákal jako smyslů zbavený na novináře: „Vy hyeny, už jste nám zvonili umíráček.“ Do sobotní pohody to byl zábavný kontrapunkt, kdoví, proč si potřeboval ulevit. To rozesmátá tvář Vladimíra Šmicra, jemuž každý připomínal, že je a navždy bude oním pověstným Štěstíčkem, vypovídala o správné náladě. „A vy jste mysleli, že to dopadne jinak? Já tedy ne,“ chechtal se na celé kolo.
Autor: (mich)
Foto Aha! – Denisa Hamerníková, Aleš Krecl, ČTK
