Jaromír Bosák: Někdy mi z fotbalu hrabe

✔ Je s hráči kamarád?
✔ Jak se chystá na MS?
✔ Fandí někdy při zápase?
✔ Proč ho nahánělo komando?

Už mi z toho někdy začíná hrabat,“ přiznává komentátor JAROMÍR BOSÁK (40), pro něhož bude mistrovství světa v Německu už sedmým velkým fotbalovým podnikem v barvách České televize.

Jak vypadá příprava televizního komentátora na mistrovství světa?
„Je to tak na dva měsíce. Není to jednoduchý, takový hráče Saúdský Arábie nebo Angoly tady nikdo nezná. Tak musíte dny a dny brouzdat po internetu, číst německý a anglický odborný časopisy. Člověk je vděčnej za každou perličku. Jenže třeba o Angolanech je všechno v portugalštině a Saúdech zase v arabštině.

Během zápasů často dokážete diváky pobavit nejrůznějšími žertíky. Chystáte si fóry dopředu, nebo jde o improvizaci?
„Sto procent improvizace! Ani by mě nebavilo si to připravovat. Dokonce si myslím, že by to byl podvod na diváka. Beru to jako souboj sama se sebou. Je to přímej přenos a teď se ukaž… Když tě něco napadne, seš frajer. Když ne, seš idiot a dobře ti tak!“


Jak vypadá vaše příprava před zápasem?
„Moje nejlepší příprava je běh. Ať jsem sebevíc unavenej, tak se musím vykopat. Skvěle si u toho vyčistím mozek, bez toho bych se asi zbláznil. V Miláně nebo Valencii, kam jezdím na Ligu mistrů, jsou hned u hotelu krásný cesty na běhání. Blbý to bylo na olympiádě v Turíně, kde jsem jak ten magor chodil do hotelové posilovny na běhátko. Čtyřicet minut tam běžel a koukal do zdi. Bezvadný...“ (ironicky)

A co golf, váš další koníček?
„Hole samozřejmě jedou do Německa se mnou! (úsměv). Stihnul jsem to v Portugalsku i v Holandsku. Chce to si udělat volno a nemyslet pořád na fotbal, jinak by se z toho jeden zvencnul. Už abych se pomalu podíval, co je kolem Berlína za hřiště…“

Jaký máte handicap?
„Bohužel už zase 19,5. Dřív to bylo šestnáct, ale není čas trénovat. A podle toho ta hra vypadá.“

Jste ještě při komentování po těch letech nervózní?
„Musím přiznat: Už ne. Taky bych byl nerad, kdyby byl můj doktor nervózní, když mu podaj skalpel. (smích) Já to neberu jako práci. Mám kliku, že je mi koníček i profesí. Nikdy jsem nebyl trémista. Vždycky jsem si říkal: Zastřelej tě? Nezastřelej...“

Zvykla si už rodina, že zmizíte na měsíc pryč?
„Kocoura to trochu mrzí, protože moje rodina je kocour. Plus žena, samozřejmě... Ta už si zvykla. Věděla, koho si bere. Myslím, že je taky ráda, že si ode mě odpočine. Žít se mnou není žádný med a nepřál bych to nikomu! Ta ženská je svatá! Se mnou je to složitý, když jenom za víkend sleduju sedm osm zápasů všemožných evropských lig. Už mi z toho začíná trochu hrabat. Teď ještě musím dělat svoji práci, chystat se na komentování golfu, který si sám chci zahrát. Taky si chci zahrát fotbal. Taky bych měl být někdy doma. A taky někdy musím s kamarádama do hospody...“

Spíte někdy?
„Někdy se přistihnu, že jo. (smích) Ale během šampionátu je to horší, jedete na doraz, spíte tři čtyři hodiny denně. Tam to ještě nějak vydržím, ale hned po příjezdu mám tři čtyři dny horečku 39.“

Neříkáte si někdy: mám já tohle zapotřebí? Neleze vám fotbal občas krkem?
„Při práci ani ne, spíš je problém někde v hospodě, kde vás lidi zastavěj a chtěj se bavit jenom o fotbale. Já to chápu, ale já se jich vždycky ptám: Co vy děláte? Instalatéra? A taky si berete trubky domů a ohýbáte je? (smích). Nemyslím to ve zlým, ale když to slyšíte celej den v práci a pak ještě v hospodě...“

Chtějí po vás v hospodě taky historky?
„Já si historky moc nepamatuju, snad právě proto jsem začal psát deníky ze šampionátů. Historek pár je, některý příjemný, některý míň. V Koreji jsem spal v nevěstinci, protože jinde nebylo místo. Ve Francii sem si zase spletl dveře. Proti mně frajer ze speciální jednotky a namířenej kvér, protože to byl zápas Irán – USA, kde byly obrovský bezpečnostní opatření. Jenom jsem čekal, zda to zmáčkne...“

Jak moc se musíte hlídat, aby jste při zápasech nefandil?
„Po zániku fotbalu v Chebu (Bosák je rodák z Františkových Lázní – pozn. red.) nemám žádný oblíbený klub. U nároďáku ta stopa fandovství je, ale myslím, že by se to mělo krotit. My jsme především novináři. Nemám rád, když se od mikrofonu ozývá: MY musíme, MY teď bráníme. To tam nepatří, já ani lidi u televize přece nebráněj! Jasně, že si přeju, aby kluci vyhráli, ale fandovství se nesmí dostat do fáze, že budu furt křičet, že nám rozhodčí ubližuje a že jsme zase ty malý, co jsou biti. Když naši hrajou blbě, tak musím říct, že hrajou blbě.“

Jste s hráči kamarád, nebo se snažíte držet odstup?
„Absolutní odstup se vším všudy. Nechodím na soukromé párty hráčů, nechodím s nimi do hospody. A když se tam potkáme, tak je pozdravím, ale jdu ke svýmu stolu. Já s hráčema nechci být programově kamarád, to by mohlo narušit moji objektivitu.“

Jaké jsou podle vás české šance na MS?
„Pro mě je naše reprezentace velkou neznámou. Spousta kluků pro zranění nehrála; těžko říct, zda se před šampionátem dají dohromady. Jak na tom budou psychicky? Je příprava ve druhé lize pro Karla Poborského to nejlepší? Podle mě bude klíčovej hned ten první zápas s USA. Ten když vyhrajem, tak postoupíme. Hlavně neskončit ve skupině druhý, protože pak je Brazílie a nazdar! Jsem spíš skeptik, ale aspoň budu mile překvapenej, když to dobře dopadne.“

Experti ČT: Česko dojde daleko

1. Kdo podle vás vyhraje MS?
2. Které týmy se dostanou do semifinále?
3. Jak dopadne na turnaji Česko?
4. Kdo se stane nejlepším střelcem?