Nagano 1998: Už je to 10 let - Seriál Aha! - Petr Svoboda a jeho: Zlatý gól!

Ruské útočníky boural Petr Svoboda s obrovskou chutí. Vždyť kvůli Rusům a komunistům emigroval.

22. února 2008 • 02:00

PRAHA – Pavel Patera vyhrává buly, puk se dostává přes Procházku na modrou ke Svobodovi a ten pálí – čas 48:08! Štalenkov v ruské brance nestačil zareagovat. Zlatý gól na olympiádě v Naganu 1998 vstřelí obránce, který do Japonska přicestoval na kanadský pas.

Do Nagana přiletěl na kanadský pas, ale vystřelil Česku historické zlato

Teprve tam mu přivezl trenér Ivan Hlinka český, po 14 letech od emigrace. „Není dne, kdy si na Ivana nevzpomenu,“ řekl deset let po Naganu PETR SVOBODA (42), jenž žije s manželkou a dvěmi dcerami v Kalifornii, při jedné z návštěv Česka.

Vaše nominace do olympijského týmu byla hodně překvapivá, jak se vůbec zrodila?
„Ivan Hlinků přiletěl do zámoří na začátku sezony NHL, někdy po deseti patnácti zápasech. Ptal se mě, jestli bych měl zájem. Odpověděl jsem, že jo.“

Asi vás v roce 1984, kdy jste emigroval, nenapadlo, že ještě uslyšíte hymnu po vítězném zápase...
„Ne, ani náhodou. Ale bylo to hodně hezké.“

Vy jste ale do Nagana přiletěl coby Kanaďan, bez českého pasu...
„To je fakt, přivezl mi ho až Ivan Hlinka. Potřeboval jsem ho, abych mohl hrát. Ale když si tak vzpomínám, tak sem ho poprvé viděl až na konci turnaje, předtím ho měli někde s ostatními. Teď je to akorát deset let, je propadlý, tak si musím nechat udělat novej.“

Když se řekne Nagano, která vzpomínka se vám vybaví jako první?
„Parta kluků a Ivan Hlinka. To si budu pamatovat do smrti, šlo o čtrnáctidenní, hrozně hezkej zážitek.“

Figuruje ve vzpomínkách i váš zlatý gól?
„Figuruje, ale nejde ho vyjmout, je to jedno s druhým. Každý zápas, každý den. Když jsme viděli, jak nás lidi v Čechách podporují, strávili jsme tam úžasný čas.“

Hned ve druhém zápase s Kazachstánem jste zmlátil Troščinského a stal se nejtrestanějším hráčem týmu. Šlo o výstrahu ostatním?
„Ano, aby věděli, že si nenecháme nic líbit. On ten Kazach vyrazil Moravcovi hokejkou tři zuby. To bylo moc, byl jsem na to zvyklý. Když tohle někdo udělá, musí počítat s trestem.“

Jak vám bylo před zápasem s Rusy? I kvůli nim jste přece emigroval do Kanady...
„Skoro jsem nespal, hrozně moc jsem je chtěl porazit. V hlavě jsem si přemílal, co se všechno za tu dobu stalo. Od mládí jsme k zápasům s nimi přistupovali jinak. Sice už byla jiná doba, ale člověku se to pořád vrací. My jsme věděli, že s Rusákama nemůžeme prohrát, že je za to všechno musíme zašlapat. Nahlas to nikdo neřekl, ale všichni jsme o tom takhle přemýšleli.“

Patera vyhrál ve ﬁnále buly, puk se dostal k vám a vy jste ho poslal na bránu. Tušil jste, že to bude gól?
„V žádném případě, člověk nikdy neví, kdy dá gól. Zaplaťpánbůh, že to tam spadlo.“

Co vám lítalo hlavou, když vám věšeli na krk medaile?
„Myslel jsem na rodiče, hlavně na tátu, který vždycky chtěl, abych reprezentoval. To se stalo naposledy ve dvacítkách. Když jsem utekl, tak jsem nepřemýšlel o tom, že neuslyším hymnu, ale myslel jsem si, že se nikdy nevrátím.“

Mrzelo vás, že jste nemohl s klukama na Staromák?
„Určitým způsobem ano, když jsem viděl, co se tady dělo. Ale na druhou stranu jsem byl tak ztahanej a zraněnej. Oni to kluci oslavili i beze mě dobře.“

Z Litvínova vás bylo v týmu osm hráčů, trenér a masér, to musela být na severu země sláva, ne?
„Nešlo o to, kdo je z Litvínova a kdo ne. Důvodem úspěchu byla opravdu skvělá parta, která se vytvořila i díky tomu, že nám Ivan Hlinka dal svým způsobem volnost. I v Japonsku jsme chodili na pivo. Do Českého domu, tam to začalo. To naše pivo nám pomohlo. Ale pozor, tréninky byly s nasazením, Ivan měl respekt.“

Myslíte na něj často?
„Každý den si na něj vzpomenu. Ivan byl můj dobrý kamarád, do konce života před ním budu smekat. Takovejch lidí jako byl on, na světě moc není.“

Znamenal pro vás tolik, že jste mu prostě nemohl odmítnout reprezentaci?
„Stoprocentně. Kdyby trénoval nikdo jiný, asi bych váhal. Na druhou stranu jsem měl motivaci zahrát si nejlepší turnaj, poprvé hráli i hokejisté z NHL.“

Jakou si na něj uchováváte vzpomínku?
„Asi nejlepší bylo, když skončil v Pittsburghu a přijel za mnou na Floridu. Dva týdny jsme hráli od rána do večera golf. To je nejlepší zážitek, který mám v hlavě. Ivan se v golfu hodně zlepšil, takže to ke konci bylo vyrovnané. My jsme oba hraví, takže jsme se pořád sázeli. Dokonce jsme udělali rekord v počtu jamek za den, začali jsme ráno v sedm a skončili večer v devět. Nikdo nevěřil, že vydržíme tak dlouho. A ty dlouhé večery. No, moc jsme toho nenaspali, hrozně jsme se smáli. A občas vzpomněli i na Nagano.“

Poznávají vás lidi v Česku i po deseti letech?
„Míň a míň, člověk stárne. (smích) Ne, ještě to jde, občas mě zastaví kvůli podpisu, chtějí si zavzpomínat.“

ZLATÁ CESTA

22. února – finále
ČESKO – RUSKO 1:0

„V tomhle mančaftu není jediný hráč, kdo by nechtěl vyhrát. Když už jsme tak daleko...,“ burcoval kapitán týmu Vladimír Růžička šatnu. Hlinkův mančaft měl zase bílé dresy, které společně s křišťálovým slonem přinesly štěstí v semiﬁnále. Finálový příběh by nikdo nevymyslel. O tom, že se Češi stanou Zlatými hochy, rozhodl gól Petra Svobody. Kluka, který v reprezentaci hrál naposledy jako junior. V roce 1984 emigroval, měl sen hrát NHL. Utíkal před komunisty a vlastně Rusy, a teď je zadupal do země. Těch 11 minut po jeho trefě bylo nekonečných, ale všichni věděli, že vyhrají. Měli za sebou Haška. „Hašan prostě nemohl pustit gól a všichni jsme čekali, až rozhodčí pískne konec. Když se to stalo, byl jsem v transu, nevěděl jsem co dělat. Jestli mám vyskočit, lehnout si, sednout. Tak jsem chtěl vyhodit rukavice na tribunu, jenže když jsem se probral, ležely přede mnou,“ tryskal ze Svobody vodopád slov. Všem tekly po tvářích slzy, jen obránci Šmehlíkovi krev. Nešťastně ho zasáhla do tváře Haškova hokejka, když ji gólman radostí odhazoval. „Tentokrát to byli ONI, kdo nám musel jít podávat ruce. No, nechci dělat chytrýho, už jsem si dal kapku šampaňského a mezi to šoupnul vodku. Ale co víc si trenér může přát,“ šibalsky mrkal na novináře Ivan Hlinka. Chválil Haška a také Jágra. „Jezdil poctivě dozadu, tohle nedělal snad ani v žácích,“ popíchnul Jágra muž, který si neodpustil další z pověstných vtípků. „Kam řadím tohle zlato? Je to celkově můj osmnáctý největší úspěch,“ řekl a zmizel v kabině. I on byl ze všeho naměkko...

Branka: 49. Svoboda.
Rozhodčí: McCreary - Scapinello (oba Kan.), Rönnmark (Švéd.).
Vyloučení: 4:2, bez využití.
Diváků: 10 010.
Třetiny: 0:0, 0:0, 1:0.