David Střihavka: Klidný hoteliér

Uživil byste se i jako školitel v rámci kurzů jednání s médii…
„Vždycky jsem se snažil vzdělávat tak, abych uměl a mohl novinářům něco říct. Jsem k tomu veden odmalička. Maminka si teď dodělala vysokou školu a dbala na to, abych dokončil aspoň obchodní akademii. Podařilo se. Když zůstanu ve Slavii, tak bych rád pokračoval na hotelovce.“

Proč zrovna tam?
„Myslím na zadní vrátka. Bavilo by mě to a i bratranec, který tam studuje, říkal, že by se to dalo s fotbalem skloubit.“

Většina fotbalistů míří na trenérské posty…
„To já bych raději zkusil manažeřinu. Sledování talentů a tak. Jenže konkurence je velká. Musel bych pracovat pro nějakou firmu, třeba pro Ondru Chovance.“

S tím hotelnictví příliš nesouvisí…
„Zvažuji možnosti. Třeba bratranec se v oboru dostal na poměrně prestižní funkci. Řekl mi, že kdybych si udělal vysokou školu, tak bych se mohl zaměřit na tohle. Ale když ho občas vidím, jak chodí z práce ztrhanej…“

Minimálně časově by to byla fuška. Asi větší než fotbal, že?
„Určitě. I když nemám rád názor, že fotbalisti mají dvě hodinky trénink a pak jdou na kávičku a po nákupech. To je hrozný.“

Jak to změnit?
„Ať si to ti naši kritici vyzkouší! Ty dvě hodinky tréninku. Já vždycky říkám: Kdyby ses líp učil, tak jsi mohl hrát fotbal.“ (smích)

A jak by naopak dopadlo, kdybyste se měl vy zítra posadit do křesla hotelového manažera?
„Potřeboval bych poradit, třeba i od mamky – ta se v tom prostředí taky trošku pohybuje. Z fleku bych nic nařizovat nezvládl.“

Aha! Nerýsuje se tady celý rodinný klan hoteliérů?
(smích) „To určitě ne. Doufám, že ještě něco vydělám jako hráč. Jenže když budu hrát do třiceti let českou ligu, tak se nezabezpečím. Pak bych musel nastoupit jako každý do normální práce.“

Pokud jde o peníze, mohl jste zůstat v Norwichi… (Střihavka ve Slavii na půl roku hostuje)
„Tam jsem měl velmi dobré podmínky, ale myslel jsem si, že mám na víc než na béčko a vysedávání na tribuně. Nerad bych se tam vracel.“

Jako na cizince si na vás došlápli?
„Všichni byli milí, ale někdo mi to dal vždycky sežrat.“

Alespoň jste si tam mohl vypilovat angličtinu. V obchodních kruzích se bez ní neobejdete…
„Tu jsem chtěl umět už od studentských let. Jenže v našem školství – když pominu zahraniční nebo jazykové školy – je to těžký. Takže jsem uměl úplný…“

A po půl roce?
„To už to začínalo být dobrý. Po roce bych uměl slušně. Ale na to, že ze začátku jsem se po nocích učil slovíčka, abych porozuměl pokynům od trenérů, je to výborný.“ Jednou se na ostrovy můžete vrátit kvůli »doučování« do jiného týmu…„Záleželo by na nabídce. Fotbalově je Anglie fantastická. I když jsme byli poslední, tak mě zdravili, poklepávali na ramenou, že jsem dobrej. Ale v druhé lize skoro nejsou cizinci. Tu a tam nějaký Korejec, nebo černoušek. Slované vůbec. Kluci v Německu hrají v týmu s dalšími Čechy. V Anglii není nikdo.“

Bylo to pro vás těžké?
„Nebrečím, jsem bojovník. Když se kousnu, tak se kousnu. Například v kabině to až na jazykovou bariéru a jiný druh humoru bylo podobné těm českým. Ale když jsem se pokusil o vtípek, tak mi moc nerozuměli.“

Slavia vás vysvobodila?
„Tady jsem nadšenej. Nikdo si na nic nehraje, okamžitě jsem mezi kluky zapadl. Opravdu.“

Věkově máte blíž k mladším hráčům, rozumově k veteránům. Kam se kloníte?
„Jsem taková zlatá střední cesta, zkušený mladý hráč. Představte si, že teď jsem hrál poprvé na tréninku fotbálek za staré. Říkal jsem si: Tak a je to tady!“ (smích)

Tenis proti Lucce? Absolutně bez šance!

PRAHA – Po bok úspěšného mladého muže patří atraktivní a krásná dáma. U Davida Střihavky tomu není jinak. S někdejší talentovanou tenistkou a nyní studentkou cestovního ruchu Lucií randí už dva a půl roku.

„Seznámili jsme se na jedné módní akci,“ vzpomíná vytáhlý playboy. „Neměl jsem moc peněz a dostal nabídku předvádět za dva tisíce nějaké prádlo. A tam jsem ji potkal,“ loví v paměti. Na »zteč« vyrazil překvapivě jako poslední. „Všichni kluci se kolem ní motali, jen já si jí moc nevšímal. Možná to na ni zapůsobilo,“ usmívá se.

Určitě. Vztah vydržel. V současné době se pár těší na stěhování do útulného bytečku v Praze 4. „Kdybych si na to jednou vydělal, tak bych rád do domečku. I s tenisovým kurtem,“ připomíná Střihavka sportovní minulost své milé. „Hrála hodně dobře, v dorostu třeba se svojí kamarádkou Ivetou Benešovou. Dokonce si byla sednout na pokec i s Nicole Vaidišovou,“ vypráví nadšeně. Uhrát proti Lucce pár gamů? Těžko.

„Nemám absolutně šanci. Spíš mi nahazuje a já se učím. A když mi v jedné hře dala na dovolené v Mexiku deset bodů náskok a já ho stejně ztratil, tak jsem nadával,“ přiznává upřímně. Proto preferuje jinou raketu. „Squash je lepší. Ona to má v ruce, ale dominuje moje síla a vytrvalost.“