Jarolím: Já býval čert!

Z čertů i Mikluášů by dali dohromady dvě fotbalové jedenáctky. A navíc andělé by mohli střídat. Tolik jich přišlo do rozestavěného Edenu na včerejší slávistickou nadílku. V budoucí restauraci vysněného stánku sešívaných pištěly dětičky a pak poctivě odříkávaly básničky, ligové hvězdy srkaly punč a pak se podepisovaly.

Na závěr vydařené Mikulášské ještě předal Vladimír Šmicer šek na dvě stě tisíc motolské onkologii. „Nebojím se čerta,“ dodával si mezitím odvahu malý Jiřík Šmicer a odzpíval statečně evergreen »Skákal pes přes oves«. Tatínek se jen usmíval. „Nekecej, dopoledne ve školce jsi hulákal jak na lesy.“ Pak prozradil, že ve Francii ani Anglii na podobné zvyky netrpí, a tak děti vidí Mikuláše i čerta prvně.

Když vystoupal na hlavní tribunu stadionu obránce Matej Krajčík, propukla drobotina v pláč. „Já nejsem čert, neblázněte,“ bránil se. V tmavém strništi na tváři, uhrančivém pohledu a černé čepici i kabátu děti viděly pekelníka. „Pletou si mě, ale někdy z té podoby těžím,“ chechtal se populární bek. „Ale snad si mě neodnese nějaký jiný čert do pekla. Možná jsem trochu zlobil,“ pátral v paměti.

Dalším čertíkem mohl být klidně Ladislav Volešák. Má tmavé vlasy i oči, chybějí jen růžky. „Když jsem hrál loni v Budějovicích, chodili jsme zlobit děti. A já byl čert a růžky jsem měl. Mikuláše dělal Ivo Táborský a dalšího čerta Jirka Kladrubský,“ prozradil a přiznal, že sám se přestal bát tak v deseti.

„Když byli David a Lukáš malí, dělal jsem jim čerta i Mikuláše. Podle toho, jestli zlobili nebo byli hodní,“ zavzpomínal trenér Karel Jarolím, jak strašil i odměňoval své syny. „Jo, já býval čert. Ale na slávisty si letos nepřijde. Byli hodní a dělali fanouškům radost,“ dodal se smíchem.

Anděla by prý z jeho kádru mohl dělat leda tak Šmicer nebo Vlček, věční slušňáci...