»Házenkář« Vaniak: Parády mi točí máma!

Jednou si sednu do křesla a celý archiv si přehraju…

Martin Štyvar ze Žiliny a hlavně Jan Klaas Huntelaar z Ajaxu by mohli vyprávět. „Zlatý český ručičky? To známe! Vždyť nás vyřadili,“ zakleli by oba kysele. Jenže strůjci jejich zklamání MARTINU VANIAKOVI (37) by měli na Slavii pozlatit i nožičky. Hlavně poté, co úchvatným reflexem zachránil v úterý sešívaným v Bukurešti bod a poslal je do jarní části Poháru UEFA.

Kolo Ligy mistrů bez vašeho čarovného zákroku si snad už ani nelze představit… „Badea to chtěl udělat šikovně, dával mi to do protipohybu. Jenže jsem to stačil vykopnout.“

Nevystrašilo vás, když se před vámi zničehonic objevil?
„V takové chvíli se neleknete. Přece jen tyhle situace pořád dokola trénujete. Snažíte se dobře vykrýt prostor a doufat, že vás trefí.“

Vám se to povedlo. Házenkáři by z vás měli radost…
„Však jsem ještě na škole na jednom turnaji házenou chytal. Nějaké zkušenosti s ní mám.“

Gólmanských parád jste během kariéry předvedl hodně. Vypíchl byste nějakou?
„Určitě letošní zákroky proti Ajaxu. Tehdy se hrálo o sto milionů korun a přišly ještě za stavu 1:1. V době, kdy do konce zápasu zbývalo hodně času. A vynesly postup do Ligy mistrů.“

Už jste si je v soukromí vychutnal na videu?
„Ne, ne, ještě jsem se k tomu nedostal.“

Ale nahrané je máte?
„Samozřejmě. Moje máma točí úplně všechno. Mám u ní v Ústí nad Labem celý archiv.“

Kolik čítá kazet?
„Hodně. Pustila se do nahrávání hned ve chvíli, kdy u nás začala Nova vysílat pravidelné ligové přenosy. A to už je hodně dávno (v roce 1994 – pozn. aut.).“

Najdete si čas se občas podívat?
„K tomu dojde, až ukončím kariéru. Sednu si do křesla a všechno si přehraju.“

Už víte, kdy ten definitivní konec přijde?
„Vím jen to, že bych chtěl ve Slavii ještě prodloužit smlouvu. Když to bude o rok, budu rád. Když o dva, bude to fantastický.“

Odměna pro Šenkeříka: Sbírka dresů

Klikneteli na webové stránce Slavie na jeho profil, rozsvítí se vám před očima řádek: Fotbalový sen: hrát Ligu mistrů. „Vím, co jsem fotbalu odevzdal. To by pro mě byla ta největší odměna,“ říkal Zdeněk Šenkeřík (26) v létě. Stejně hovoří i teď. Ovšem v přítomném čase. Touhy se občas plní. A dravý útočník v soutěži perlí. Steaue vstřelil ve dvou zápasech dva góly.

„Občas se to takhle pozitivně vyvrbí,“ usmíval se fotbalista po utkání v Bukurešti. Trefit vysněné 3. místo ve skupině, to si žádá oslavu. „To ne, mě stačí, že si na památku vezu domů dres,“ špitl skromný chlapec. Sbírat trika soupeřů mu dělá radost.

„Začal jsem s tím až v Lize mistrů. Takže zatím jich mám pět,“ vypočítal bleskově. Velká jména však po hřišti nenahání. „S kým měním, to fakt neřeším. Ze zápasu s Arsenalem jsem si odnesl dres Tourého, dneska ani nevím,“ krčil rameny.

Plánovaného londýnského honu na cennou relikvii z rukou Tomáše Rosického se tedy neúčastnil? „Ne, mně to fakt bylo jedno,“ mávl rukou. „Jednou si třeba jeden kus ze sbírky vyberu a nechám zarámovat.“