Atlet roku 2007: Barbora Špotáková - Královna z kordonu
PRAHA – Sobota večer, chvíli před půl sedmou. Na Jungmannově náměstí mají policejní těžkooděnci »rozvěšeny« po zdech několik desítek anarchistů. Opřené čely o ledové zdi, rozkročené, je šacují, zatýkají a strkají do antonů. A uprostřed té akční scény ruku v ruce s přítelem prochází dáma v slavnostní vojenské uniformě.
BARBORA ŠPOTÁKOVÁ (26) akorát kráčela na Václavské náměstí, kde byla pozdě večer v hotelu Ambassador korunována na českého Atleta roku.
V tradiční anketě ukončila pětiletou nadvládu desetibojaře Romana Šebrleho. „Byla jsem napjatá daleko víc než loni,“ přiznala. „Asi proto, že jsem měla různé indicie, že bych mohla vyhrát,“ usmála se. Jaké? „Byl o mě nápadně velký zájem…“
A tak si v kulisách pražské pouliční války, plna nadějí, kráčela policejním kordonem pěšky pro titul. Přitom mohla jet luxusní limuzínou, jako ostatní z nominované desítky. Odmítla však. „Mám to z domova pár kroků, rozhodně blíž, než kdybych musela jít na místo, kde může auto zastavit,“ vysvětlila. Nebála se, že by ji, když už byla v uniformě, chtěly pořádkové složky zapojit do zásahu. Anebo, že by to schytala dlažební kostkou. „Nerada to přiznávám, ale nebyla jsem předpisově ustrojena. Neměla jsem zelený kabát, ale černý. Takže nebylo poznat, že jsem za vojáka,“ usmála se.
Bylo předem dané, že o titulu se rozhodne mezi dvěma světovými šampiony z Ósaky – Špotákovou a Šebrlem. Převážila ale váha oštěpařčina zlata. Proč? „To se nedá srovnávat. Jsou to jablka a hrušky,“ pokrčila rameny. „Roman letos nemohl vyhrát víc. A neobhájil. Asi to značí, že jsem lidem nějakým způsobem sympatická, a to mě hřeje,“ dumala po vyhlášení. „Každopádně je to pro mě veliká odměna,“ dodala.
A je i kmotra Sester
K atmosféře televizních galavečerů spíš patří Gott než Lou Fanánek. Jenže proč vítězku trápit kantilénou, když Barbora Špotáková ze všech kapel nejvíc miluje právě Tři sestry. A tak finálová zdravice sobotního večera patřila jim.
Hezké překvapení, ne?
„Obrovské. Skvělé. Vážím si toho. Dneska měli koncert a valili odněkud od Plzně, aby tu byli včas… A nakonec ten jejich zpěv se sborem zněl z playbacku nejlíp ze všech.“
Bylo vidět, že si prozpěvujete s nimi.
„Modlitba pro partu, jedna z mých oblíbených. Už znám skoro všechny jejich hitovky. A že jich mají!“
Co si s nimi někdy zahrát?
„Leda na triangl...“ (úškleb)
Oni gratulovali vám, vy jste na oplátku kmotrou jejich nové desky Mydlovary...
„To jsem si užila! Fest! Seznámili jsme se, jsem teď něco jako jejich kámoška.“
Je to jakési pokračování vašich oslav?
„Oslavy... Vždyť já skoro slavit nestihla. Anebo stihla, ale ne v intenzitě, jakou bych si představovala. Při té největší oslavě v Jablonci jsem únavou odpadla v půl jedenáctý! Chápete: V půl jedenáctý jsem musela jít spát! Trochu mě to sešrotovalo, co se dělo od návratu.“
Co takhle dovolená? Odfrknout si?
„Teď jsem byla týden na Tenerife, dámská jízda s kámoškama. Chudák Lukáš už nemá dovolenou…“
Týden na pláži?
„Holky se tam plácly na celý den. Mně stačí dvě hodinky, pak se radši jdu proběhnout, zacvičit si.“
