Jan Novák: Plaval mezi žraloky!

A pak odmítl New York Rangers

Také jizva od brusle pod levým okem, která se stále lepší. V příští sezoně s ní bude v dresu Skelleftey strašit útočníky ve švédské lize. „Těším se, že si konečně zahraju. Slíbili mi víc prostoru než v Rusku,“ říká.

Proto jste si ze všech nabídek vybral tu z klubu, který nepatří zrovna ke špičce?
„Měl jsem i lepší nabídky, z Kärpätu Oulu, z Färjestadu, potom ještě nějaký Rusko, ale tam bych šel jen za lepších podmínek. Nechtělo se mi zase někde dělat rok blbce. Tady to vypadá dobře. Hledali útočnýho obránce, to mi bude vyhovovat. V Kazani jsem se dostal na přesilovku čtyřikrát za sezonu.“

Takže rok v Rusku byl ztráta času?
„To určitě ne, byl dobrej. Vyhráli jsme Super Six (soutěž šesti evropských mistrů - pozn. aut), byli jsme druhý v lize, navíc Kazaň je nádherný město, neměl jsem si tam na co stěžovat.“

Dá se s Kazaní něco srovnat? Říká se, že je bohatší než řada klubů v NHL…
„Podle mě je to úplnej extrém, nádherný zázemí, nádherná hala, každej hráč si mohl říct, jak chce velkej byt. Měli jsme vlastní letadlo, když se letělo do jiného města, tak jsme vždycky spali v tom nejlepším hotelu. Nic tam není problém.“

Skelleftea leží poměrně nedaleko od polárního kruhu. U koho jste zjišťoval, jak to tam chodí?
„Dostal jsem telefon na Libora Procházku. Loni tam hrál, teď tam žádnej Čech není. Dva Kanaďani, dva Finové, zbytek Švédové. Zdokonalím si angličtinu. Loni jsem byl v Kazani taky sám Čech. Je lepší si najít kamarády sám než tam jít s někým odtud, kdo mi nesedne.“

Jaké přátele jste našel v Kazani?
„Byla to zajímavá partička: finskej gólman Noronen, Kanaďan Giroux a Ukrajinec Razin. My čtyři jsme spolu trávili veškerý čas. Chodili jsme na golf, na bowling, do kina, na večeře. Zrovna dneska mi Razin volal, s Noronenem jsem mluvil asi před týdnem, protože se ho na mě ptali lidi z Kärpätu. Tak mi říkal, že tam asi půjdu. (směje se)

Ozval se za tu sezonu někdo z NHL?
„Měl jsem pár nabídek, tu nejkonkrétnější z New York Rangers. Ale oni mají 15 beků a abych najednou přeskočil sedm kluků, kteří tam hrajou několik let, je nereálný. Jel bych tam v září na kemp a po třech tejdnech by mě poslali domů. Pak bych něco těžko sháněl. Bylo to ohromný lákadlo, New York musí bejt paráda. Ale měl jsem šanci tak 15 procent, tak jsem zvolil radši jistotu. Už mi bohužel není 22.“

Tak jako loni jste vyrazil na exotickou dovolenou. Jaká byla?
„Výborná, letěli jsme na 22 dní do Francouzský Polynésie, asi nejhezčí místo na světě. Byli jsme na čtyřech ostrovech: Tahiti, Bora Bora, Rangiroa, Moorea. Každej ten ostrov je úplně jinej: některý jsou sopečnýho původu, jiný rovný placky a nejsou tam žádný vlny. Jeden den si půjčíte terénní auto, podíváte se kolem ostrova po sopkách, druhej ho objedete lodí a pak se jdete potápět. Nádhernej mořskej život, všude tam byli žraloci, rejnoci. Všechno pár metrů od pláže.“

Troufl jste si mezi žraloky?
„Jasně. Udělal jsem si potápěčskej kurz, tak jsem mezi ně skočil. Bez klece. K lodi jich připlavalo deset, patnáct, všichni metr a půl. Místní říkali, že neublížej, tak jsem jim věřil.“ (směje se)

Co vaše snoubenka Eva (dcera kouče Růžičky – pozn. aut.), neměla strach jít do vody?
„Docela jo, jen na jednom ostrově byla během týdne snad pětkrát v moři. A zrovna to byla Rangiora, kde je snad největší výskyt žraloků na světě. Kdykoliv jsme vyjeli 150 metrů od břehu, skočili jsme z lodičky a začali jsme šnorchlovat, hned tam byl nějakej žralok. To pro ni bylo silný, nezvládla to. Takže pak byla radši v bazénu.“

Autor: PAVEL KŘIKLAN