Vynervovaní Pekhartovi: To není naše dítě!
PRAHA – Jak sledovali spanilou jízdu české »dvacítky« rodiče hlavních aktérů? Poctivě a pořád! Alespoň u Pekhartů určitě! „Zavedli jsme takový rituál. U televize se držíme za ruce, potíme se a fandíme,“ líčí maminka Václava.
„Prožívám Tomášovy zápasy už od minižáků. Teď to ale bylo jiné. Vždycky vyčníval, nikdy nestřídal a teď nastupoval jenom na konci. Na strašně krátkou dobu. Strašně chtěl dát gól, ale nešlo to,“ krčí rameny. Radost ze stříbra však mírné zklamání rychle přebíjí.
„Nejstrašnější chvíle přišly, když šel na penaltu. Byli jsme úplně vyklepaní. Po rozstřelu s Japonci, kdy trefil tyč, volal, že ho to strašně mrzí. Místo oslav utekl ze hřiště,“ vzpomíná na osmifinálové drama. „Když jsem viděl, že v dalším zápase na trenéra Soukupa kývl, že půjde znovu, tak jsem se ani nechtěl dívat,“ přidává se manžel František. „V duchu jsem si říkala: Kde nechal nervy? To není naše dítě!“ zhrozila se i jeho paní. Tentokrát už synek neselhal.
„Za čtrnáct dní se za ním vydáme do Anglie. Tam jsme ho ještě hrát neviděli,“ těší se hlava rodiny a prokazuje dokonalý přehled: „Loni tam za Tottenham vstřelil dvacet gólů v devatenácti zápasech.“ „A já mu vedu album. Už od minižáků!“ přiznává pyšně maminka. „Lepím tam všechno. Články, fotky, materiály z internetu. Během mistrovství jsme kupovali mraky novin. Za sto, sto padesát korun denně. Dokonce jsem se kvůli němu začala učit anglicky.“
Autor: (bar)
Foto Aha! Denisa Hamerníková
