> Čí rodiče dorazili první?
> Na koho nezbyl šampus?
> A kdo nervozitou koktal?

A to zabralo! Přesto se borci v červených dresech otočených jmenovkami dopředu a s medailemi kolem krků rozzářili až o drahných pár minut později.

Zato na letišti bylo veselo. Skupinky pyšných příbuzných se zde shromažďovaly s víc než hodinovým předstihem. „My jsme taková teplická hospodská parta!“ chichotala se maminka útočníka Martina Fenina, která dorazila společně s manželi Marešovými a obrovským transparentem »Hoši, děkujem!« jako první. „Už jsme se stačili seznámit s Mazuchovými,“ prozradila Romana Marešová. „Ale my jsme Pekhartovi,“ namítla s úsměvem na líčku paní Václava.

Bylo to vlastně srdečně jedno… „Ani nás sem nechtěli pustit. Na terminálu mi řekli, že o příletu fotbalistů nesdělují žádné informace. Nakonec jsme to ale dokázali,“ přiznala maminka šutéra Tottenhamu Hotspur, zatímco »odresovaný« táta František střežil obří vlajku s nápisem Pegi.

Svého miláčka se, stejně jako ostatní, dočkali až s půlhodinovým zpožděním. Stejnou dobu musel posečkat i předseda vlády Mirek Topolánek, jenž stříbrným hochům osobně poblahopřál. Pramen šampaňského, s nímž si chtěl s fotbalisty přiťuknout, však předčasně vyschl. Někteří borci tak premiérovi jen prázdnou dlaní symbolicky pokynuli, Martin Fenin jej pozdravil sladkým pamlskem.

Pořádně slavit se začalo až potom. Natěšení mladíci se vrhli směrem k vyšňořeným přítelkyním, jen kapitán Šimůnek si ještě užíval chvíle hrůzy. „Promiňte, já nejsem žádný řečník,“ omlouval své koktání během tiskové konference. Ostatní se rozjížděli domů.

Kanadská pohádka skončila.
Byla úchvatná. Děkujeme vám za ni, hoši, spolu s rodiči.

Příští dny u Marešů: Jeden mejdan za druhým!

Do Kanady posílala neznámého náhradníka, domů se jí vrátil vicemistr světa! „Rozhovor? Se mnou? Tamhle máte slavnější rodinu!“ ostýchala se maminka záložníka JAKUBA MAREŠE ROMANA a kynula směrem k rodinnému klanu Feninových. „Ne, ne, jen vyzpovídejte ji,“ přiletěla promptně odpověď. Teplická klika vyhlížela slavné potomky dobře naladěná…

Přátelství synů evidentně přerostlo i v blízký vztah rodin, že?
„Kuba hraje s Martinem odmalička, od nějakých pěti let. Stýkáme se už dlouho.“

Sledovali jste společně i finále?
„Ne, ne. My jsme dostali za úkol ho nahrát na DVD a moc nám to nešlo. Tak jsme u toho raději seděli doma.“

A nervovali se?
„Strašně. A ještě horší to bylo, když Jakub v osmifinále kopal penaltu (proti Japonsku – pozn. aut.)! Ale věřili jsme, že ji dá. Nezklamal nás.“

Byli jste spolu během šampionátu v nějakém kontaktu?
„Speciálně jsme si kvůli tomu pořídili skype. Viseli jsme na něm každý den. ICQ nám moc nešlo, aspoň jsme se naučili něco nového. A těch esemesek k tomu! To bude účet!“

Alespoň jste dopředu věděli, že syn nastoupí na místě Petra Jandy i ve finále…
„Hodinu před zápasem nám říkal, že asi hrát nebude. Asi nás chtěl držet v ještě větším napětí.“ (smích)

Připravili jste mu zato nějakou odměnu?
„To víte, že ano. Koupili jsme mu parfém. On je náš velký modeman! Vydrží stát půl hodiny před zrcadlem a tričko si převleče klidně třikrát.“

Nějaké oslavy plánujete? Na počest světového stříbra byste měli…
„Kluci dostali od trenéra Rady na týden volno. Takže to u nás bude jeden mejdan za druhým.“

Fenin: Hodlá zůstat!

Jeden nervák má za sebou, druhý jej čeká! Kde bude na podzim působit ofenzivní eso výběru kouče Soukupa MARTIN FENIN (20)? „V Teplicích jsem ještě nic nedokázal! Asi budu hrát tam,“ vyhýbá se svištícím smyčkám lukrativních zahraničních las. „Kdybychom nehráli jako tým, vypadli bychom ve skupině. Nikdo by o nás ani nezavadil,“ zdůraznil klíčovou příměs stříbrného elixíru. „Nikdo, ani poslední náhradník, nebyl naštvaný, že třeba nehraje,“ popsal atmosféru v družstvu. „To se už asi nikdy nestane. Zůstaneme kamarády. Nadosmrti.“

Autor: Petr Bartoníček
Foto Aha! – Denisa Hamerníková