Reportáž Aha! z prologu Tour de France: Londýnem bez brzd!
LONDÝN – Luxusní projížďka okolo těch nejvýznamnějších pamětihodností Londýna to byla. Za běžného provozu by mohla trvat klidně i hodinu, ovšem po vyklizených bulvárech těch osm kilometrů zmákli cyklisté za necelých devět minut. Deník Aha! jim mohl být v jednom ze sponzorských superbů v patách!
Cyklistům na osmikilových kosmických speciálech i Škoda Superb sotva stačí...
Na kraji St. James´s Parku vyrostlo velké depo, týmy vyskládaly své autobusy a doprovodná auta s kosmickými časovkářskými speciály na střechách u krajnice jeden vedle druhého. Jezdci dupou na válcích, zahřívají svaly pro ten devítiminutový sprint.
Před startem musejí nechat své kolo přeměřit. Jedním z mužů u přejímky je Miroslav Janout, spolu s dvorní fotografkou Tour Markétou Navrátilovou asi jediný přímý český účastník letošní Tour. Zkontroluje rozvor kol, délku představce řidítek, kolo každého nejprve potěžká v ruce a když se mu zdá příliš lehké, za sedlo ho pověsí na kuchyňskou váhu upevněnou na horní rampě jeho kontrolního stanu. Celé kolo zpravidla váží 7,8 až 8,2 kilogramu.
Na doprovodný vůz každého jezdce přidělají magnety jmenovku, za ni se zařadí ještě jedna Škodu Superb s novináři nebo sponzory, a jde se na start.
Za tichého dozoru admirála Nelsona, trůnícího na sloupu vprostřed Trafalgarského náměstí, počkají na signál a prvně se opřou do pedálů. Famózní akcelerace, v autě to až zatlačí do sedaček, když chce šofér udržet kontakt. Tachometr během pár vteřin ukazuje šedesátku a tak se jede až do cíle. „Ta trasa je fantastická, vůbec jsem nesáhl na brzdu! Skvělé! Lepší prolog jsem nikdy nejel,“ rozplýval se syn slavného otce Axel Merckx, který v šestatřiceti jede Tour popatnácté a naposledy.
Sotva se mezi budovami vynoří majestátný Big Ben, zatáčí se ostře na pravou ruku a kolem zdí westminsterského opatství jezdci dupou k pozlacené bráně Buckinghamského paláce, domova královny Alžběty. V několika řadách celou trasu lemují desítky, stovky tisíc lidí, organizátoři jejich počet odhadli na dva miliony. Tleskají, křičí, bouchají dlaněmi do reklam, ženou každého vpřed. „Fantastická atmosféra. Byl to vážně hukot, od startu do cíle,“ stvrdil Carlos Sastre, že skutečně Tour zažila »Le Grand Départ«, velký start.
Rovinka na jižním okraji Hyde Parku je zdánlivě nekonečná, jezdci ale strojovým tempem v závětří těsně kolem bariér ukrajují metr za metrem. Řečnit tady mohou maximálně týmoví direktoři. „Allez! Allez! Allez!“ ječí na jezdce zezadu přes megafony. „Vydrž! Přitlač! Jeď, jeď, jeď!“ štěkají od volantu. Kdo ví, kdo má vyšší tep...
Příčné zpomalovací pruhy jezdci přeskočí, ani o nich neví, zato tlumiče limuzín dostávají zabrat. Můstek přes vodu, další rovinka, ostré esíčko na Hyde Park Corner, poslední levá a pak už jen pár stovek metrů k cílové bráně. Sto padesát metrů před ním se musí auta odpojit a uhnout, zmožení jezdci lapou po dechu a utírají do rukavic sliny, motají se po vozovce zleva doprava.
Ale osm kilometrů je pro tyhle nadupané borce vlastně legrace. Těžší chvilky je na Tour teprve čekají...
ZPRAVODAJSTVÍ MARTINA BREJLY Z ANGLIE
9.7.2007
