Horváth: Rum za 250 korun?! Pohoda na chalupě…
JINDŘICHŮV HRADEC – V krbu upekl flákotu, narazil soudek piva, poslouchal, jak se za stodolou překřikují ptáci, v noci koukal na oblohu plnou hvězd a když se mu čirou náhodou zastesklo po moři, nasypal do bazénu trochu soli.
Chalupář ze Sparty na dovolené chodil za Koljou, běhal ke konzumu a porazil Honzu Rezka v pingpongu
Sparťanská fotbalová hvězda PAVEL HORVÁTH žila o dovolené selským životem, mírně poživačným, avšak nade vše spokojeným.
Horvi si udělal pohodu, ani nehledal exotiku. Byl po operaci čelisti, zbavoval se pomalu bolesti a rozhodl se jednoznačně pro rekreaci na chalupě na jihu Čech. „Tady je mi nejlíp. 
Můžu si tu řvát a nikdo mě neslyší, nedělám ostudu,“ liboval si letenský mistr fotbalové burlesky. Horváth je šprýmař, hráč každým coulem a odpočinek na chalupě zasvětil sportu i legráckám. „Nevydržím jen tak ležet. A moře? Teď jsme dva roky bydleli u moře v Japonsku. Ne, ne, na chalupě je nejlíp.“
Jeden víkend ladil vpravdě gurmánsky. S tchánem pekli maso, vypili pár piv. Pak přijel kamarád ze Sparty Honza Rezek, ale to už bylo spíš v souladu se životosprávou. A tak hráli pingpong, házeli na koš, koupali se, jezdili na kole a běhali. „Vlastně jsme byli jednou na pouti. Takže jsme ještě stříleli. Na střelnici, byl to docela vítr. Tedy do peněženky,“ sdělil upřímně. 
„No, kluci si vystříleli placatici rumu. Ale stálo je to dvě stě padesát korun,“ práskla Pavlova manželka Jana. Rum ovšem nepijí, tak zůstal na Vánoce do pečiva.
Sparťanský tvůrce hry dostal v průběhu volna mailem ze Sparty tréninkové pokyny od kouče Aleše Kaplana, běhal se sporttestrem, byl tak vlastně pod kontrolou. „Jsem starší, tak dělám všechno poctivě. Vyplatí se to, pak se míň trápím,“ přiznal. Jako bažant kde co ošidil, teď je z něj poctivák. Běhal ke konzumu na návsi a zpátky, což je čtvrthodinka. A jezdil na kole na čas. „Zabloudil jsem jednou a jezdil o hodinu dýl. Ale taky jsem v klidu sekal zahradu. Porazil Rézu v pingpongu a byl s Koljou na pivu,“ vyjmenoval ještě. Kolja je soused s kořeny z východní Evropy, obsluhuje bravurně »ještěrku« a to se moc líbí pětileté Horváthovic princezně Adrianě. 
Chystali se vypravit i na ryby. Jenže vercajk nechal doma v Praze, tak se sháněl, kde si ho půjčí. „Pavel má profesionální výstroj a výzbroj. Ještě z Japonska, kam jsme chodili rybařit celá rodina,“ připomněla Jana nedávné angažmá v dalekém Kóbe. Nakonec se k rybníku nevypravil. „Já mám oblečení i čelovku. V Japonsku se rychle stmívá, tak tam lidi chodí na ryby jako horníci. Světlo mají na čele,“ vyprávěl Pavel. Lovil skvělé ryby, byl při rybolovu stejně úspěšný jako na hřišti. Lidé mu dokonce tleskali. „No, to když jednou táta vytáhl kraba. Vůbec nevěděl, co s ním má dělat. Háček měl ten krab zaseknutý za klepeto a těma ostatníma strašně mával. A táta nevěděl, co s tím. Pak ho ale šikovně pustil. No jo, náš táta je strašně šikovnej,“ básnila Adriana. 
Tatínek jen obrátil oči v sloup, neboť o sobě nikdy netvrdil, že je bůhvíjaký šikula. „Šikovnej jsem akorát tak na to, abych tady pořádně odpočíval a nic si neudělal,“ ušklíbl se. Pil kafíčko, jedl řezy Míša… „To by ale neměl vědět trenér. Kdybych přibral, vyčte mi to,“ strachoval se a ujídal jen tvarohovou část moučníku. Připadal si jako správný chalupář a každý z vesnice potvrdí, že mu tahle roli sedne jako ulitá. Jenže je konec. Zítra mu začne tvrdá dřina. V sedm ráno je sraz na Spartě a mistrovská parta míří do Krkonoš za nekonečnou dřinou. Než začne sezona, prolijí litry potu a do jednoho budou vzpomínat na pohodu o dovolené. Horvi třeba na Kolju, jak si v klidu šoféruje ještěrku. Nebo na pohodový výběh k sámošce…
Autor: (mich)
Foto Aha! – Denisa Hamerníková
