Renata Řepková o svém muži: Je kliďas, trpělivý a mírný… Měl krásný zadek...
PRAHA – Jsou spolu už šestnáct let, z toho čtrnáct let manželé. Mají spolu dvě děti. Dvanáctiletou Veroniku a šestiletého Tomassa. Prožili spolu léta v Ostravě, italské Florencii, Londýně i Praze. Kdo jiný by měl Tomáše Řepku znát než jeho manželka RENATA?
Jsou spolu už šestnáct let, z toho čtrnáct let manželé. Mají spolu dvě děti. Dvanáctiletou Veroniku a šestiletého Tomassa. Prožili spolu léta v Ostravě, italské Florencii, Londýně i Praze. Kdo jiný by měl Tomáše Řepku znát než jeho manželka RENATA?
Jaký je Tomáš po zápase?
„Upovídaný. Sedne si na terasu a chce si vyprávět. O zápase, všechno rozebírá. Tři hodiny mluvíme. Někdy je to dialog, jindy monolog. Proč se prohrálo, co udělal špatně, co lidi. Hodně si to bere.“
Žije fotbalem víc, než by si kdokoli myslel…
„Prožívá ho, mluví o něm. Dokáže nervózně chodit po bytě, jako tygr v kleci. Aby pak přišel na hřiště a byl klidný, sebevědomý. My se díváme z terasy přímo na Spartu a Tomáš třeba zůstane koukat do noci na Letnou. Žije tím hodně, Spartu miluje.“
Přitom chtěl končit.
„Kdyby neudělali titul, skončí. Vyčítal by si, že jako kapitán tým nedovedl k úspěchu.“
Když se vytočí, naběhne mu žíla. Nemáte strach, že ho klepne pepka?
„To ne, spíš se bojím, že si něco udělá třeba v souboji. Když hlavičkuje a trknou do sebe s protihráčem. Ale je tvrdá hlava, většinou mívají boule soupeři.“
Poznáváte ho, když se rozzlobí?
„On je raubíř jen na hřišti. Někdy se tomu směju. Ale doma je skvělý táta. Se synem chodí pořád na tréninky, dětem se věnuje jako málokdo.“
Jak jste se vlastně poznali?
„Já chodila na gympl nad Bazaly a koukala jsem v autobuse na kluka, co měl patku, takový zamračený kukuč, ale krásný zadek a vypracovaný nohy ve světlých opraných džínách. Na mě se díval hezky, to jen na ostatní se mračil. Vystupoval o stanici dřív.“
On jezdil na tréninky, vy do školy a přeskočila jiskra?
„To ještě ne. Já se nedostala na vysokou a dělala jsem v létě na brigádě v jednom ostravském baru. No a Tomáš tam šel na kafe s nějakým kamarádem a dali jsme se do řeči. Jezdil tam pak na kole, ještě ani neměl řidičák. Byl mladý zajíc, nespoutaný živel.“
Láska ke kávě mu prý zůstala…
„Tomáš si klidně dá pět, sedm kafí denně. On je stará škola mezi fotbalisty. Kafíčkový typ z Parkhotelu. Poklábosit u šálku kávy, všechno probrat, to je jeho. Dokázali tam jít kdysi se sparťany třikrát za den.“
Má nějaké neřesti?
„Ani ne. Snad jen občas ta cigaretka. Ale to mu nevadí. A miluje vodku. Stoličnou s colou. A jedině v létě. Během sezony si nedá ani kapku. Pivo nepije. Když psali, že pil a pak jel na trénink, naštvalo mě to, protože ho znám líp než kdokoli jiný.“
