Šmicer: Chtěl jsem končit

-Proč nemá slevu na vína od spoluhráče Ramého?
-Proč vždycky prohrává jen Ivan Hašek?
-Proč Ladislav Vízek ve Francii mlaskal?

„Aspoň jsem ho na chvíli zastavil. On se vždycky tak vychloubá,“ povídá. A že mu větrá pivo? To taky není problém. „To je radler, pivo s citronovou limčou. Pro osvěžení to stačí, když pak chcete řídit,“ vysvětlí.

Povězte, jaké je léto Vladimíra Šmicra?
„Parádní, slunečný, sportovní. Jsem pořád venku, zahrál jsem si golf, tenis, fotbalové exhibice, beach volejbal. Zašel jsem s kamarády na dobrý jídlo, vypil pár plzeňských dvanáctek a byl samozřejmě U Tygra. To je povinnost. Jo a večer jdeme na lahvinku dobrýho vína k Ivanu Haškovi. Akorát nejsem moc doma, ale já jim to ještě vynahradím.“

Je znát, jak se nemůžete nabažit.
„Vždyť já nebyl v Praze od loňského srpna, tak dlouhou pauzu bez domova jsem ještě nikdy neměl. Nejezdil jsem na nároďák, nehrál v něm dva roky a byl jsem pořád ve Francii.“

Změnila se Praha hodně?
„No právě, koukám, jak se všechno změnilo. Hlavně řidiči jezdí pomalu, bojí se o body. Je tu daleko víc radarů. Tak jezdím taky pomalu. Navíc nemůžu najít český řidičák, nerad bych, aby mě stavěli policajti.“

Body vám nevezmou. Jste oblíbený, dlouho jste v repre nebyl…
„To je hezký, ale co bych jim ukázal? Možná bych jim mohl dát dres z Bordeaux, který vozím v kufru. Místo pokuty…? Už ho stejně nebudu potřebovat.“

Jak se lepšíte v golfu?
„Na Karlštejně jsem zahrál hned po návratu domů 104, to byla ostuda. Za týden jsem už zahrál 85. Potrénoval jsem, je to znát. Už se dostávám na svůj handicap šestnáct.“

Jak jste na tom se svými spoluhráči?
„Handicapově je na tom nejlíp Vizour, pak já, pak Háša. Ale jinak jsme herně vyrovnaný.“

Takže vyhrát může pokaždé někdo jiný.
„No jasně, jednou Vizour, jednou já. Ale pokaždé bude Háša třetí. Jéžiš, ten mě zabije, až si to přečte. Ale musím ho vyhecovat, jak mě pořád drtí kecama.“

Kdy se budete stěhovat?
„Až bude další angažmá. Abych věděl kam. Ještě v Bordeaux všechno máme. Ale máme výhodu, že nejsme tlačeni k vystěhování. Je to náš dům, neplatíme nájem.“

Je něco na obzoru?
„Měli zájem třeba z Rennes. To by se mi líbilo. Ale uvidíme.“

Dlouho jste nehrál.
„To jo, ale problémem je, že mě trenér nenechal hrát, i když jsem byl zdravý. Každý si myslí, že jsem zraněný, přitom jsem v pořádku. Moc mi tím nepomohl.“

Jak budete stěhovat svůj archív vín?
„Mám je v lednicích, tak asi s nimi. Je to tak čtyři sta lahví, bude to náročný.“

Můžete začít zásoby odpíjet.
„To bych asi těžko zvládl. Ještě chci hrát fotbal. Ale dědek Vizour byl spokojenej, když v zimě přijel. Sedl si k lednici a jen mlaskal. Možná mi pomůže.“

Jste už znalcem vín?
„Už jsem leccos ochutnal, vím, co mi chutná. Ve Francii je tolik vinic, že to za život nestihnete ochutnat. Ale tuhle mě šokovala jedna věc. Za 230 eur jsem si koupil v Bordeaux už hodně slušný víno a tady jsem se v jednom pražským baru nestačil divit. Za stejnou láhev chtěli 45 tisíc korun, to mě šokovalo. Lumpárna.“

Nekoupíte si vinici?
„Já ne. Jako že bych tam chodil okopávat? Já chodím okopávat na golf. Ne, vážně. Náš gólman Ulrich Ramé má vinice. Toho to baví.“

Tak od něj odebíráte lahvinky?
„To jo, ale nedá mi slevu. Je naštvanej. Od tý doby, co mu dal Zdeněk Grygera tehdy ten gól, když jsme hráli ve Francii. To byl ten přátelák v Paříži, on měl poslední zápas za nároďák a Zdeno mu to tam poslal tak, že se dodnes vzteká.“

Takže víno za plnou cenu…
„Jo, říká: Češi, kvůli vám jsem skončil v nároďáku. Ptám se ho vždycky na ročníky, jaká kdy byla sklizeň. A říkám mu pokaždé, ať mi udělá cenu. A on: Čechům? Nikdy. Vy jste mi zničili kariéru v nároďáku… Smějeme se tomu spolu, ale nesleví a nesleví.“

Má ještě někdo z fotbalistů vinice?
„Jasně. Djibril Cissé, Christophe Dugary a další koupili dohromady velkou vinici. Od nich si beru jednou za čas basičku vína. Někdy pošle do kabiny pár kartonů i prezident klubu. Hned u toho ale dodá, že to máme místo prémií.“

Řekl jste francouzským novinářům, že byste vzal něco u národního týmu, kdyby už nic nevyšlo.
„Rád bych něco dělal, kdyby ovšem byl zájem. Karel Poborský už pro reprezentaci pracuje, třeba bude zájem i o mě a o Pavla Nedvěda. Máme nějaký zkušenosti i kontakty. Umíme jazyky, máme nějaké jméno. Ale jak říkám, musí být zájem i z druhé strany.“

Dokážete si představit, že se blíží konec kariéry?
„To stoprocentně. Končí to, končí. Svý jsem si odehrál. Krásný zápasy, ve výborných klubech. Už jsem si dokonce říkal, jestli nekončit už teď.“

Něco se jistě najde.
„Chtěl bych hrát v týmu, kde je o co hrát. Nějakou zajímavou štaci si ještě dokážu představit. Končit se nechce, ale vím, že se to blíží.“

Máte přání nakouknout ještě do nároďáku?
„Umím si i představit, že se mi to nepodaří. Jsem někde jinde, parta se omladila. Je to jiná generace. Nechávám to volně plynout. Když budu zdravý a ve formě, proč bych jim tam třicet minut neodběhal, nepomohl. Ale fotbal je o fyzičce. I když jeden starej by se tam možná ztratil, kluci by to za mě třeba odběhali (chechtá se).“