Známý ligový »mašinfíra« dojel k titulu, pak na operační sál a teď míří na chalupu

Závěr sezony měl hodně pohnutý. Po krátkých oslavách hned zamířil na operační sál, kde mu vyspravili prasklou čelist titanovou destičkou a při té příležitosti vytrhli i dvě osmičky. Týden pak strávil doma s pytlíkem ledu na tváři a brufeny polykal jako dítě lentilky...

Prý jste s prasklou čelistí dohrál zápas v Olomouci a pak i v posledním kole proti Mostu…
„Jo, ale pod brufenama. Bez prášků proti bolesti by to nešlo. Když jsem měl hlavičkovat, natočil jsem tak nějak hlavu na stranu, aby to moc nebolelo.“

Statečné srdce…
„Spíš jsem si to nechtěl nechat ujít. Řekl jsem, že jdu do Sparty pro titul, tak jsem to chtěl se vším všudy.“

Takže jste spokojený. Získali jste double…
„Ale stejně je to radost tak napůl. Pohár je navrch, to mě těší navíc. Nejspokojenější totiž budu, až jestli se podaří postoupit do Ligy mistrů.“

Operace vám ale asi radost mírně utlumila, ne?
„Spíš ty brufeny. To byl útlum. Konec ligy a oslavy proběhly pod práškama, bylo to celý hodně rychlý. Jízda na brufenu…“

Jak jste titul oslavil?
„Přišel jsem na parník, kde jsme slavili, a už jsem se motal. Na stadionu jsem měl šampus podpořený prášky proti bolesti, tak to bylo rychlý a levný. Bolela mě pusa, pil jsem pivo, to chladilo. Jinak žádná velká euforie.“

V pravé tváři máte kovovou destičku. Znáte podrobnosti operace?
„Pan doktor mi popsal, jak dal na čelist destičku a pak vyndal osmičky. Nakonec mi tam dal nějaký mentolový řasy, aby to stáhlo kůži. Ale stejně mám v hubě obrovský díry, to je strašný.“

Zřejmě nejotřesnější zážitek, že?
„Nejhorší, co jsem kdy zažil. Nekonečná bolest, která neustupovala, pořád to bolelo stejně. Krvácela mi pusa a já jen jedl prášky a ledoval a ledoval. Zoufalství střídal vztek. Byl jsem chvílemi i podrážděnej.“

Zuby moudrosti musely také ven?
„Jasně, osmičky ven musely, měl jsem jednu přirostlou k čelisti a o tu se mi to po nárazu v Olomouci zapáčilo a prasklo.“

Budete pískat v detekčním rámu na letišti?
„Proto nikam neletíme, bojím se tý ostudy. Chtěli jsme k moři, nejde to… Ne, vážně. Jednak to nepíská a hlavně kvůli tý operaci to nejde. Nebude čas, jede se na chalupu, je tam pouť a to stačí. Malá Adriana půjde na kolotoč, já si dám pivo a pořádnej kus masa. Jestli to teda ukoušu…“

Špatně se vám jí, tak aspoň zhubnete, ne?
„Zhubnul jen dvě kila, ale jde to nahoru, už zase jím. Trenér Bílek říkal, že budu mít asi zvláštní sazebník, kdybych přibral. Jsem pořád pod tlakem. I o prázdninách.“

Na hladové mašince

Jak si šampion Horváth koupil místo mobilu rohlíky

PRAHA – Usrkává čaj s medem, co chvíli podá desetikorunu dceři Adrianě na vláček. Před pár týdny vyrazila Sparta na zápas do Olomouce pendolinem, byla to šťastná jízda. Letenská cháska tam vyhrála a pak pohodlně dojela k titulu. „Ale ty takhle dojedeš až na chalupu,“ houkne Pavel Horváth na svou pětiletou princeznu. Cpou do mašinky mince, souprava třikrát obkrouží okolo kavárny a zase hladově stojí a čeká. Horváth si vzpomene na jízdu vlakem, jak prolezl celé pendolino, a pak usedne i na dětský vláček. Tvář po operaci čelisti ho už moc nebolí, má lepší náladu. „Ani jsem si za titul nic nekoupil. Chtěl jsem nový telefon, ale volala manželka Jana, ať se stavím pro rohlíky. Byla tam fronta, začala mě bolet pusa, tak jsem telefon vzdal,“ vypráví známý maniak na mobilní telefony. Zlatý přeliv na hlavě budí pozornost. Zlato ke zlatu, musí to být, na oslavu titulu se »Horvi« dohodl se spoluhráčem Janem Rezkem, že si hlavy obarví. „Byl to hec. Nejdřív jsme se střihli nakrátko, aby parta držela, pak tahle pěkná zlatá barva. Teď jen čekám, co Réza. Odjel na Kubu na dovolenou, uvidíme s jakou přijede.“

Horváth vypráví o sezoně, o pomalém rozjezdu, zranění, o tlaku ve Spartě. „Každý má takový tlak, jaký si připustí,“ míní zkušený fotbalista. Uznává, že některé zápasy se Spartě vyloženě nepovedly. Poznal také, jak nepřející může být okolí. „I když jsme neměli pěkný zápasy, dokázali jsme, že dokážeme ustát i blbou situaci. To je důležitý. Poznáme, když hrajeme špatně, mrzí nás to. Ovšem najdou se lidé, kteří nám to přejí. To mě mrzí ještě víc…“

Závěr sezony měl famózní. Rozhodl derby se Slavií, vydoloval bod na Baníku, uchvátil kouzelným gólem od poloviny v Olomouci. Po někdejších štacích v Portugalsku, Turecku či Japonsku může tuhle sezonu zařadit mezi své nejlepší. „Já si snad víc užil jen vítězství v poháru s Teplicemi. To mě nebolela čelist, mohl jsem pořádně pařit. To bylo se vším všudy,“ uzavírá Horváth.

Autor: Michal Chytil
Foto Aha! – Denisa Hamerníková, ČTK