Marek Jankulovski: NÁDHERA!

neexistuje.

„Nemůžu ani popsat, jak se cítím. Je to nádhera,“ rozplýval se šťastný bek s makedonskými kořeny. Dobyl fotbalovou Akropolis! „Splnil se mi sen. Na finále Ligy mistrů jsem se vždycky díval v televizi, chtěl jsem ji vyhrát. Je to největší úspěch mé kariéry, byla to šťastná noc,“ dodal nadšeně.

Byla to jeho druhá sezóna mezi slavnými »rossoneri«. Po té první, která nestála za nic, chtěl odejít. Ještě, že to nezabalil... „Ten první rok byl strašně těžký,“ vzpomínal Jankulovski jak po přestupu z Udine vysedával na lavičce. „Nepopírám, nějaké nabídky jsem měl, ale chtěl jsem zůstat já, trenér i vedení. A nakonec byl tento rok fantastický,“pokýval hlavou.

Sám se sebou je teď spokojený. „Dokázal jsem nejen sobě, ale i hodně lidem, že na to mám. Někteří mi nevěřili, že můžu v AC Milán vůbec hrát,“ řekl pilíř Brücknerova nároďáku.

Bylo co slavit. Milán smazal dva roky starou potupu (tehdy prohrál finále v Istanbulu s Liverpoolem přesto, že vedl už 3:0) a Jankulovski se stal po Barošovi a Šmicrovi třetím Čechem, který slavnou trofej zvedl nad hlavu. „Už na hřišti to bylo hodně emotivní, v kabině pak bylo šampaňské a zpívalo se. Ale to musí být, Liga mistrů se přece nevyhrává každý den,“ líčil »Jankul« záplavu štěstí.

Prožívali ji s ním i příbuzní. Otce Panda dokonce dopravil do Atén soukromým letadlem... „Jsem moc rád, že tady byli. Ten můj úspěch si zasloužili vidět na vlastní oči a myslím si, že jsem jim dal ten nejhezčí dárek. Teď se bude slavit v Itálii,“ mrkl spiklenecky šampion Marek.

25.5.2007