Oštěpařka Barbora Špotáková: Eliška Junková, můj vzor...
PRAHA – Skrze svou profesi pochopitelně vzhlíží ke kolegyni Nikole Brejchové a legendárnímu oštěpaři Janu Železnému. Životní vzor ovšem našla BARBORA ŠPOTÁKOVÁ (25) zcela stranou atletických oválů.
Dobře před deseti lety ji uchvátil životní příběh legendární závodnice Elišky Junkové! A tak také, v kožené kukle a za volantem »bugatky«, zapózovala pro červnové číslo magazínu Hattrick, které přijde na stánky zítra.
Shodou náhod viděla tenkrát v televizi dokument o životě legendy českého i světového motorismu. Tak ji fascinoval, že si o ní sehnala spoustu dalšího čtení a dnes by o jejím životě mohla přednášet! „Ten její výjimečný osud mě prostě nadchnul. Ve třicátých letech, kdy ženský nemohly nosit skoro ani kalhoty, ona závodila v autě někde v Itálii, porážela chlapy! Chápete?!“ nechává se unést ve svém vyprávění.
Pro ty, kdo netuší – Junková (rozená Alžběta Pospíšilová) si v roce 1921 jako jedna z vůbec prvních českých dam obstarala řidičský průkaz, zprvu dělala mechanika svému muži Vincencovi (alias Čeňkovi). „On je mou životní láskou a kvůli němu jsem se musela naučit milovat i ta zatracená auta,“ objasňovala své netradiční hobby. On pak, kvůli zranění z I. světové války, měl problém řadit rychlosti, tak v roce 1923 začala závodit sama. Tak dobře, že se svou bugatti usilovala o výhru v proslulém sicilském závodu Targa Florio. „A nebýt banální závady řízení, asi by to v roce 1927 i vyhrála! Odpadla z druhého místa… 
Další rok vedla, ale zase se jí porouchalo auto… Neskutečné!“ sype z rukávu její obdivovatelka Špotáková. „Jezdila dokonale vytříbeným stylem, vše si sama nastudovala…“
Ne jen pro její řidičské umění ale Junkovou obdivuje. „Vládla čtyřmi jazyky, byla to skutečná světoobčanka. V její době jí ležel svět u nohou, včetně mužů,“ vypočítává další atributy své hrdinky. „A taky se snažila být vždy příjemná na ostatní. Měla zásadu, že člověk sice není šťastný každý den, ale může se o to aspoň snažit.“ Junkové přezdívali »Smíšek« a minimálně v tom jsou si podobné. Ani Barboru nikdo zamračenou nepotká…
V podstatě ji mrzí jen to, že svou hrdinku nikdy nepoznala osobně. „Dožila se čtyřiadevadesáti let, měla jsem šanci. Ale bohužel…“
Autor: (mba)
Foto – Marsfoto/Markéta Konečná
