Mladoboleslavský střelec Luboš Pecka je hodnej buldok
MLADÁ BOLESLAV – Pěkně se to na závěr ligy zamíchalo! Do konce zbývají jen dvě kola a čtyři týmy se ještě mohou stát mistrem. Je to pořádný thriller, přitom jeden z hlavních aktérů, fotbalový útočník LUBOŠ PECKA (29), se zdá být ledově klidným. Mladoboleslavského pistolníka už pomalu korunují králem střelců.
Jeho mužstvu věří řada odborníků i fanoušků, je prý favoritem na ligové vavříny. Až dojde soutěž k rozuzlení, není vyloučeno, že Peckovi přijde pozvánka do nároďáku. Daleko netrpělivěji ale očekává narození syna.
Nemáte z toho všeho nervy?
„Kdepak, je to příjemné, takhle bych si nikdy svoji kariéru nepředstavoval. Užívám si to, i když jsem trochu napnutý. A vážím si toho, že se věci takhle seběhly.“
Jste prý favority na titul, dokonce vám úspěch minulý týden předpověděla v Aha! kartářka.
„Bojujeme o druhé místo, o titulu mluvit nechceme. Aspoň nejsme ničím svázaní.“
Vy to máte dost dramaticky načasováno. Stihnete porod?
„Myslím, že ne. Máme první termín ve chvíli, kdy zrovna hrajeme v Mostě. A manželka říkala, že už se ohlásili první poslíčci. Ona je v Prachaticích, já s mužstvem. A za týden hrajeme poslední kolo s Libercem.“
Takže k porodu nejdete?
„Stejně bych nešel. Nebyl jsem, když se narodila Alenka, nepůjdu ani teď. Třeba Lubošek vykoukne na svět ve chvíli, když budu na place.“
Není vám to líto?
„Nemám na to nervy, jsem citlivka, bulil bych jako želva. Manželka taky říkala, že bych jí tam nebyl nic platnej. Ona by křičela, já brečel… Raději ne. Počkám si, až bude malej v peřince. Pak mu donesu dupačky v boleslavských barvách, už mi je dal náš kustod. Mají krásnou šestnáctku na zádech. A jmenovku.“
Citlivka? Na hřišti jste zabiják, nasázel jste letos šestnáct gólů, obránci z vás mají strach.
„Jsem hodnej. A obránců si nevšímám. Spíš se od nich držím dál. Abych měl místo a mohl střílet (směje se).“
Proti Slavii jste vystupoval jako zlý muž. Střety s Latkou, pak srážka se Suchým, který skončil v nemocnici s proraženou lícní kostí…
„Nehraju záludně, ani agresivně. Je mi líto, co se stalo Suchému, to jsem vážně nechtěl. Ale srazili jsme se hlavama.“
Martin Latka tvrdil, že jste si nevšímal ani tak míče, jako spíš soupeře.
„Mám čistý svědomí. Latka řval, jako bych mu zlomil nos. Teatrálně spadl. Podruhý, po faulu, což uznávám, že faul byl, ale zařval, jako bych mu vytrhl ledvinu a zlomil žebro. Přitom on mě škrábl do nosu, rozbil hlavu a prošláp kotník, ale nic neříkám, protože to je prostě fotbal.“
Ve vápně bývá někdy pořádná mela.
„Jasně, ale když rozdáváte, musíte i umět přijímat. Když chci dát gól, musím vletět do vápna a lokty tam někdy jsou. Oboustranně. Musíte být buldok.“
Jak se hraje proti Řepkovi?
„V pohodě. Když hrála Sparta u nás, byl úplně normální, korektní. Nemívám konflikty se soupeřem.“
Jaká je vaše gólová parketa?
„Baví mě centr ze strany a zakončení z první. Hlavou nebo nohou, to je fuk.“
Máte vzory útočníků?
„Holanďan Van Nistelrooij. Teď se rád dívám na Liverpool, na Kuijta s Crouchem. Z českých Horsta Siegla. Ten si uměl vždycky dobře stoupnout. Ani toho moc nemusel naběhat. Vybrat si místo uměl skvěle.“
Prozradíte, jaké dodržujete rituály?
„Nazouvám si pravou kopačku první a k tomu pravý chránič. Aby to pravačce nebylo líto, že je horší než levá. Teď dávám hodně gólů pravou, je to zvláštní.“
Zametal roztřískané stíhačky
Letos nastřílel 16 gólů. Z toho bylo 10 vítězných! Je hodně ceněným zbožím, vyzrál jako víno. Přitom útočníka Luboše Pecku vytáhli do ligy před pár lety, stabilně hraje sotva tři roky.
Všiml si ho trenér Bokša, vzal ho do Českých Budějovic, pak do Mladé Boleslavi. „Už jsem zkoušel i štěstí ve třetí lize v Rakousku. Stabilně jsem kopal za Prachatice a ani ve snu by mě nenapadlo, že povedu v lize tabulku střelců a budu hrát podruhé o titul,“ rozjímá klidný chlapík. Přišlo to souhrou okolností, asi nebyl tak zarputilý, aby se vyšplhal vzhůru dřív. „V Prachaticích jsem přes den skládal v truhlárně fošny a trámy, odpoledne mazal na trénink a večer domů,“ vzpomíná rodák z Lažiště u Prachatic. Je skromný, spíš pohodář.
Jako vyučený truhlář miluje vůni dřeva, teď ale raději nasává odér čerstvě střiženého trávníku. „Je to krása, vydělávat si zábavou,“ uvažuje. Patrně po sezoně přistane na stole nabídka ze zahraničí. Jméno Pecka je pojem, klenot ligy. „Z truhlařiny už bych asi nic neuměl. Pracoval jsem s takovým machrem, co dělal všechno důležitý a já pak jen lepil hrany, montoval panty a tak.“
Je jedním z mála fotbalistů, kdo si odkroutil vojnu. Ve Vimperku u protitankové jednotky, v Českých Budějovicích u průzkumáků. „Ale stejně jsem vedle toho hrál fotbal. V klubu v Prachaticích mi dali škodovku a já jezdil z kasáren na tréninky.“
Když mu dali do ruky samopal, byl také obávaným střelcem. „Kdepak, spíš průměr. Terč jsem trefil,“ opáčí skromně. Měl výhodu, že sloužil u velitele po starším bratrovi. A na útvaru tak měl »očko«. „Bráška byl hodnej, vyšlapal mi cestičku. Léta jsme spolu hráli fotbal. On levá záloha, já levý křídlo. Brácha na mě, já na něj…,“ směje se.
Vzpomene si i na likvidaci havárie stíhaček, které se zřítily v Českých Budějovicích na sídliště. „Vletělo to na parkoviště a do paneláku. Katastrofa. Auta srovnaný se zemí, baráky děravý. Košťatama jsme smetali zbytky letadel z parkoviště. Lidem jsme pak pomáhali likvidovat škody v bytech.“
