Tomáš Enge (30) pro Aha!: PŘÍŠERNÁ BOLEST!

20. dubna 2007 • 02:00

INDIANAPOLIS/PRAHA – Šok! Nesnesitelná bolest! Strach! Český automobilový závodník TOMÁŠ ENGE (30) poprvé veřejně promluvil o hrůzostrašné havárii, která se mu přihodila při březnovém závodu americké LeMans serie na okruhu v St. Petersburgu.

Český závodník o nejtěžší havárii života v St. Petersburgu

„Víc bolesti jsem nikdy nezažil,“ vyznal se v rozhovoru pro deník Aha!. Teď podstupuje rehabilitaci po operaci lokte. Kvůli zlomeným žebrům stále polyká prášky proti bolesti. Ale věří, že se do dvou měsíců k závodění vrátí...

Tomáši, můžete popsat, co se vlastně tehdy v St. Petersburgu stalo?
„V kvalifikaci jsem zajel pole position, nicméně kolega Tim Bergmeister, který závod rozjížděl, se propadl na šesté místo. Když jsem jej vystřídal, rychle jsem se dostal na druhou příčku a pak i na první. Kvůli taktice jsem potřeboval jet hodně rychle i dál. Jezdil jsem nejrychlejší časy, ovšem postupně se opotřebovaly zadní pneumatiky. To byl důvod smyku před zatáčkou, v níž jsem pak naboural. Auto se lehce sklouzlo na vnitřní zídku, od níž jsem se odrazil v plné rychlosti na vnější zeď ve výjezdu ze zatáčky. Už to nešlo vyrovnat.“

Jak jste prožil zmíněný střet?
„Byla to velmi tvrdá rána. Hlavou jsem praštil do bezpečnostního rámu, celá levá strana mého těla dostala hodně zabrat.“

Šlo auto ovládat?
„Po kontaktu s vnitřní zídkou už ne.“

Mohl jste autohavárii zabránit?
„Ano, pokud bych jel pomaleji. Jenže já bojoval o vítězství, vedl jsem. I na starých pneumatikách jsem byl rychlejší než Mika Salo ve stejném autě a s novými koly, který jel za mnou. Chtěl jsem na něj najet co nejvíce náskoku, protože mě čekala ještě jedna, poslední zastávka. Pro nové gumy a benzin.“

Co jste cítil při nárazu? Byl jste při vědomí?
„Obrovskou bolest, byl jsem v šoku. Pamatuji si na všechno. Na bolest, šok, ztrátu dechu... Na to, jak mě museli vytáhnout ven. Jak mě vyšetřovali, jestli nemám vnitřní zranění.“

Co jste si pomyslel, když vám lékaři popsali všechna vaše zranění?
„Ať hlavně nemám ještě nějaké další, vnitřní poranění. Ať se dám co nejdříve dohromady.“

Jak probíhala přeprava ze St. Petersburgu do Indianapolis?
„Hodně jsem toho prospal, a když jsem nemohl zabrat, koukal jsem na filmy. Převáželi mě v obytném voze šéfa mé stáje Michaela Petersena. Je to velmi luxusní automobil, takže o pohodlí jsem nouzi neměl. Přibližně 1600 kilometrů jsme jeli asi den a půl. Náš řidič jel se mnou pomalu a velmi citlivě.“

V jakých činnostech vás omezují zlomená žebra? A pohmožděná plíce?
„Plíce je naštěstí už téměř zcela v pořádku a žebra? Ta mě omezují vlastně ve všem s výjimkou rehabilitačního cvičení s loktem. Stále beru prášky utišující bolest, bez nich si to nedovedu představit.“

Podstoupil jste operaci lokte. Jak vážný zákrok to byl?
„Šlo o dvouhodinovou operaci, podle pana doktora Tima Webera se jednalo o vcelku jednoduchý zákrok. Loket nebyl roztříštěný nebo rozdrcený, takže vše se dalo dát dohromady. Také pomocí šesti šroubů a dvou kovových destiček.“

Můžete s ním hýbat?
„To je základ rehabilitace. Veškerá cvičení se vztahují právě k rozpohybování lokte. Jde to postupně, ale velice dobře.“

Cítíte, že v něm máte zamontovány zpevňovací destičky a šrouby?
„Je to zvláštní pocit, když si na ruku sáhnu. Je tam něco tvrdého, co by tam správně nemělo být.“

Prý jste podstoupil radiaci lokte. Jak to probíhalo?
„Zatím ne, to se uvidí po dalších kontrolách.“

Jak probíhá rehabilitace?
„Každý den mezi desátou a polednem jsem v rehabilitačním středisku. Vždy je tam se mnou Tim Drudge, můj bývalý trenér z týmu Panther, za který jsem v roce 2005 závodil v sérii Indy Car. Jde hlavně o cviky na rozpohybování lokte, žádná zátěž nebo námaha. Jen protahování. Odpoledně pak znovu cvičím, ale už doma a sám.“

Jak dlouho bude rehabilitace probíhat?
„Nejméně tři měsíce. Už teď je jasné, že budu cvičit i po návratu za volant.“

Kdy byste se chtěl vrátit na závody?
„Vše se bude odvíjet od léčby. Toužím po tom, abych stihl červnový závod 24 hodin v Le Mans. Ten závod mám rád. Je to moje motivace.“

Byla to z hlediska důsledků nejhorší havárie, jakou jste zažil?
„Pokud to poměříme stupněm bolesti, tak určitě.“

Může na vás tato havárie zanechat psychické následky? Strach, obavy z dalšího závodění, z další havárie?
„To je velmi citlivá věc. Odpovědět budu moci až poté, co odjedu svůj první závod.“