František Výborný: Sparťanský zachránce

Zdálo se neuvěřitelné, když po titulu v roce 2000 vedení hokejové Sparty vyhnalo trenéra. FRANTIŠKA VÝBORNÉHO (52), oddaného sparťana, srdcaře. Teď dobře vědí, že šlápli vedle. A když v letošní sezoně bylo nejhůř, přispěchali s prosíkem. Nerozmýšlel se, třebaže má závazky u slovinské reprezentace. Sparta je pro něj jednička. Z marastu ji vytáhl až do extraligového finále proti Slavii. A chce víc, titul a znovu vybudovat rozmetané sparťanské jádro. Oživit Spartu, které si před lety soupeři báli.

Teď jste ovšem plně zaměstnán Spartou. Hrajete finále, jenže když jste tým přebíral po trenéru Šindelovi, byl na odpis. Co se dělo?
„Mohl bych říkat bůhvíco. Dostala se do špatného stavu i kvůli tomu, že nefungovala delší dobu koncepčnost a systematičnost postavit mužstvo na odchovancích. Odešlo jádro, Ríša Žemlička, Patrik Martinec, Jarda Nedvěd, na kterých to stálo. Díky bohu nové vedení zareagovalo. V listopadu byly ambice malé, bavili jsme se i o baráži. Nastartoval nás turnaj v Davosu.“

Neměl jste zaječí úmysly, když jste cítil v kabině pohřební atmosféru?
„Nemrzelo mě, že jsem Spartu vzal, patřím k ní, je to můj klub. Chtěl jsem pomoct. Ale po prvních trénincích jsem byl, slušně řečeno, rozčarovaný. Situace nás zaskočila. Většinou když přijde nový trenér, začne se dařit. My se trápili dál, sebevědomí hráčů bylo nízké. Až v lednu naskočili a začali plnit to, co jsme po nich chtěli. Dneska se o tom mluví hezky, ale v pohodě jsme nebyli.“

Jak to na vás působilo?
„Byli jsme všichni nervózní. Soupeři vždycky měli ze Sparty respekt, teď jezdili do Prahy, že si vás vychutnají. To jsem těžko kousal.“

V jakém rozpoložení byl Petr Bříza? Chtěl skončit?
„Chtěl. Navíc na něj házeli i závěr předchozí sezony. A to se mi nelíbí, to si nezaslouží za tu ohromně dlouhou kariéru a služby, které pro Spartu odvedl.“

Nemrzí vás, že teď končí?
„Jestli skončí, to se musí rozhodnout sám. Pokud tomu tak bude, odejde jako hokejový bůh, sparťanský král, jenž Spartu přivedl do finále.“

Křičíte na hráče?
„Sice patřím ke klidnějším trenérům, ale někdy hlas zvýším. Občas je potřeba přitlačit. A kluci vědí, že to není ve zlém úmyslu. Hecuji je.“

Když jsme u emocí, oproti slávistickému kouči Růžičkovi působíte nezvykle klidně. Držíte napětí v sobě?
„To víte, že také prskám. Ale někde po straně, snažím se před hokejisty zachovat dekorum. Jsem starší než Vláďa, který je hodně ambiciózní a chce po loňském výpadku titul pro Slavii. Trochu nám to nahrává. My teď nejsme pod tlakem, který dobře znám ze Sparty.“

Kdy jste začal cítit, že máte v rukách tak silný tým, který má na finále?
„Já jsem byl hodně zklamaný po zápase s Plzní a týden do posledního utkání základní části se Slavií jsem nespal. Před hráči jsem se svůj stav snažil nedávat najevo, ale doma jsem byl strašnej. Zvládli jsme to, ale o finále jsme vůbec neuvažovali. Už v sérii se Zlínem jsem ale cítil, že postoupíme. Najednou se nastartovala Sparta, jakou znám z roku 2000.“

Doma jste byl nesnesitelný, co na to říkala manželka?
„Ona mě zná, je zvyklá. Ale raději chodila se psem. Bylo mi nepříjemné, být takový po třiceti letech manželství. Většinou vzniká hádka z maličkostí.“

Omlouváte se?
„Když jsem přesvědčený o své pravdě, tak se nerad omlouvám. (smích) Nemá to s námi jednoduché. Vždyť má v rodině tři hokejové raply a je tím hromosvodem.“

Vaše dcera vám přivedla do baráku dalšího hokejistu. Nechtěl jste je vyhnat?
„Já Jardu Hlinku znám od třinácti let, když přecházel z ČLTK. S jeho tátou a strejdou, otcem Čechoslováka Miro Hlinky, jsem začínal na Motorletu. Byl jsem rád, že si dcera našla jeho. Na rovinu říkám, že ona měla být kluk. Od malička vymetala stadiony. Byla maskotem mužstev, kde hrál syn David. Dokud to šlo, byla s nimi pořád v kabině, vlastně byla členem týmu. Být kluk, stoprocentně hraje hokej.“

Nemáte závazky jen k rodině a Spartě. Jste také trenérem slovinské reprezentace. Nakolik vám tuto funkci zkomplikovalo finále?
„Já jsem rád, že zkomplikovalo. Ne, že bychom s tím počítali, ale neříkal jsem, kdy přijedu. Pokud bychom nehráli se Spartou finále české extraligy, byl bych na slovinském. Hraje v něm převážná část reprezentace. Příprava na mistrovství světa začíná 23. dubna, takže pokud budeme hrát se Slavií na sedm zápasů, tak bych jel v noci po zápase do Slovinska. Jsem rád, že to tak je. Je to lepší, než se měsíc nudit.“

Kam až mohou Slovinci na mistrovství světa dojít?
„Myslíme na záchranu. Nemůžeme si malovat nějaké nesmysly. Těžko se dá uvažovat, že by Slovinci porazili Švédsko, Finsko či Česko. Možná někdy remíza, ale to je vše. Rozdíl je markantní.“

Můžete pomýšlet na dobrý výsledek s českou reprezentací?
„Já myslím, že jó. Když se domluvíme (smích).“

Vzal byste i českou reprezentaci?
„Neuvažoval jsem o tom, nestavím si takové cíle. Až teď jsem o tom trošku mluvil s Vláďou Růžičkou. Kdyby nabídka přišla, tak s určitými lidmi bych se tomu nebránil. I pro trenéry jde o nejvyšší metu.“