Oldřich Nový (†83) umíral opuštěný: Nechtěl, aby ho fanoušci viděli stárnout!

Kolemjdoucí dívky se ho lekly…

Když v roce 1967 zemřela jeho milovaná žena Alice, těžce to nesl. S její smrtí se nemohl smířit. Jedinou vzpruhou pro něj zůstala společnost lidí. Přestože ho zdravíčko čím dál častěji zrazovalo a nevypadal moc k světu, navštěvoval své přátelé, a ti zase jeho. To byl pro něj ten nejlepší lék. Jenže pak se to stalo. „Jednou šel ulicí a v Pražské třídě uslyšel jak ho skupinka dívek, která ho míjela, neuctivě okomentovala. Ta děvčata samozřejmě nevěděla o koho jde. Tohle ho naprosto zdrtilo,“ prozradil Ondřej Suchý (67). Celý život hrál milovníka, idola žen a teď tohle. Na starého pána, který si na svém vzhledu tolik zakládal, to bylo moc. „Od té chvíle už ze svého bytu ven nikdy nevyšel. Žil tam až do své smrti jen se svými vzpomínkami, stahoval rolety… Nechtěl, aby jeho obdivovatelé viděli jeho fyzický zánik. Nehodlal jim brát iluze,“ dodal.

Přestal o sebe dbát, v kuchyni mu »kadili« holubi

Navštěvovat ho mohla jen jeho dcera Jana a dalších pár vyvolených. „I s námi už ale hovořil jen přes španělskou stěnu. Nechtěl, abychom ho viděli,“ prozradil herec a dabér Michal Pavlata (67). Poslední, koho ze slavných lidí přijal, byl režisér Miloš Forman (81), který v Praze zrovna natáčel Amadea. Pár dní na to Nový zemřel. Poslední roky už o sebe přestal dbát, chřadl před očima, bylo mu jedno, jak chodí oblíkaný. „V kuchyni pořád nechával otevřená okna, takže mu tam lítali holubi a on je krmil. Dovedete si představit, jak to tam muselo vypadat,“ uvedla jeho celoživotní kamarádka a kolegyně Zita Kabátová (†99). „Jednou jsem to už nevydržela a poslala tam k němu svoji posluhovačku. Chodila tam pár týdnů a pak to vzdala… Povídá mi: paní Zito, sotva tam uklidím všechen ten nepořádek a hovínka od těch holubů, pan Nový tam za pět minut přijde a sype jim krmení znovu. Kdo to má pořád uklízet? Bylo to s ním zkrátka těžké,“ pokrčila rameny herečka.

Před smrtí změnil názor

Nový trpěl dědičnou rozedmou plic. V koncentračním táboře musel pracovat ve vápencových lomech a to jeho zdravotnímu stavu také moc nepřidalo. „Navíc celý život hrál v divadlech, kde byla spousta prachu. Jeho plíce trpěly,“ uvedla dcera Jana. Se svým otcem o smrti často mluvila. „Říkal, že chce nechat někde rozprášit. Trval na tom. Jenže den předtím, než zemřel a začaly mu otékat nohy, zřejmě tušil, že se blíží konec mi najednou řekl, že je mu jedno, co s ním nakonec bude,“ dodala. Když ho dopravili do nemocnice byl už v bezvědomí, doktor mu ještě píchl injekci přímo do srdce, ale všechno už bylo marné. 15. března v půl deváté večer zemřel.