Krásná Ina z Nemocnice na kraji města: Ženy mě nenáviděly!

Naposledy jste si zahrála před čtrnácti lety v Nemocnici na kraji města po dvaceti letech. Od té doby vám nikdo nenabídl roli?
„Ale ano, i po Nemocnici jsem dostávala hezké role a dokonce i jednu hlavní. Nebylo to ale úplně ono. S poděkováním jsem tedy odmítla. Mám obrovské štěstí, že nejsem na hraní závislá, takže nemám zapotřebí brát všechno.“

Co vlastně děláte?
„Především jsem babičkou. Od dcery Sandry mám dvě krásné vnučky. Skoro devítiletou Julii a  Sofii bude v srpnu pět let. A jinak jsem zaměstnána v poradensko-obchodní společnosti, kde mám na starost styk s veřejností.“

Vaši osudovou roli – Inu jste prý původně nechtěla vůbec hrát?
„Kvůli té její tupé mlčenlivosti jsem jí opravdu dlouho nemohla přijít na chuť. Pan režisér Jaroslav Dudek mě ale nakonec přemluvil. Postava Iny mi ale dala zabrat. Byl to pro mne neskutečný úkol. Jsem úplně jiná, než ona. Nejsem tichá mrkací panenka, ale spíš hysterka. Nejsem plachá, nerozhodná a už vůbec ne nemluvná. Dělalo mi problémy zklidnit se a plně se koncentrovat na roli, abych Inu zvládla.“

Nakonec se vám to ale bravurně podařilo. Mnozí si dodnes myslí, že taková jste i ve skutečnosti.
„Na ulici mne také oslovují Ino. Za tu roli jsem nakonec ale moc ráda. Zaplaťpánbůh za Nemocnici! Lidé mi neustále píší dopisy a dokonce i mé dceři Sandře. To potěší.“

Role Iny vám přinesla obdiv i zatracení.
„Ano. Muži mě milovali a ženy nenáviděly! Pamatuji, jak jsme s manželem jednou stáli v obchodě frontu na košíky. Najednou k mému muži přišla paní a říká – Tohle je vaše žena? Teda to je taková mrcha! Chudák Libuška Šafránková... Je to prostě moje životní role, s tím už nic neudělám.“

Máte v herecké branži ještě kamarády?
„Moje dvě největší kamarádky jsou herečky – Jana Švandová, se kterou máme stejně staré děti, a Veronika Freimanová. Scházíme se velice často. Jen se holkám nedaří dostat mě na společenské akce. Nejsem na to. S holkama, je nás tak osm, deset, si děláme ale babince, prostě soukromé holčičí večírky. Teď se ale Janě s Veronikou podařilo přemluvit mě ke společnému vystoupení v rozhlase. A docela se těším.“

S manželem, bývalým kytaristou Olympiku Láďou Kleinem žijete už jedenačtyřicet let. Všechno stále klape?
„Ale jo, klape.  Žijeme úplně normální, chcete-li, nudný život.“

Jak vznikal rozhovor
Když jsem Andree zavolala, vypadalo to, že telefon každou chvíli položí. Rozhovory prostě dávat nechce. Vysvětlovala mi to tak dlouho, až z toho ten rozhovor vznikl. „Až to napíšete, pošlete mi to, prosím vás, mailem,“ poprosila. Herečka něco poopravila, doplnila a já myslím, že si nakonec povídala ráda. Možná proto, že to bylo jen tak lehce a nenápadně po telefonu...

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném deníku Aha!

Podívejte se na Andreu Čunderlíkovou v Show Jana Krause: