40 LET OD CHARTY 77: Kdo podepsal antichartu... a kdo měl odvahu vzdorovat!

Panický strach ovládl komunistické papaláše v posledních dnech roku 1976. Svět se dozvěděl o tom, že českoslovenští disidenti sepsali Chartu 77, která režim vyzvala k dodržování lidských práv. To silně nabourávalo iluzi, jak jsou tu všichni šťastni a jednotni v budování komunismu.

Strach komunistů
Režim se bál, že by výzva chartistů mohla získat široký společenský ohlas. Rudý ideolog Vasil Biľak prý dokonce vykřikoval, že by se k dokumentu mohly přihlásit desetitisíce, možná statisíce občanů. A tak totalitní režim nasadil tu nejtěžší munici. Začalo to články v Rudém právu »Čí je to zájem« a »Ztroskotanci a samozvanci« a vrcholilo tím, že byly stovky známých umělců nahnány do Národního divadla.

Jejich tváře pečlivě natáčely kamery, aby každý viděl: I oni jdou s námi a proti chartistům. Takzvanou Antichartu, kterou oficiálně neměl nikdo v Československu šanci číst, totiž už pod tlakem podepisoval „pracující lid“ i studenti. A známé tváře je měly utvrdit v tom, že projevit loajalitu režimu je správné.

Fronta na podpis
A tak v prvních řadách hlediště zlaté kapličky seděli ti nejmilovanější z obrazovky. Zapálená komunistka herečka Jiřina Švorcová přečetla přítomným Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Poté se na výzvu umělci zvedli a šli stát frontu na to, aby mohli podepsat Provolání.

Podpisové archy byly v záhlaví zřetelně označeny textem: »Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Připojuji se k provolání československých výborů uměleckých svazů«. Poté ale mnozí tvrdili, že podepisovali jen prezenční listinu...

Nešlo uniknout
Stejné představení, tentokrát s nejpopulárnějšími zpěváky a muzikanty, se pak odehrálo 4. února v pražském Divadle hudby, kde provolání přečetla zpěvačka Eva Pilarová. Jen výjimečně se někomu podařilo nedostavit se na jedno či druhé představení, ale stejně neunikl.

Provolání připravené k podpisu na ně čekalo v sekretariátech uměleckých svazů, v redakcích novin a nakladatelství, v televizi či rozhlase. A ať už to byl umělec známý nebo neznámý, nebo třeba úplně obyčejný člověk, odvahu riskovat ztrátu zaměstnání a šancí prosadit se měl v tom enormním tlaku málokdo.

Zlomený Werich chtěl odvolat
Nejsmutnější pohled do hlediště Národního divadla onoho ostudného 28. ledna 1977 byl na těžce nemocného Jana Wericha (†75). Zcela zlomeného a hluboce pokořeného ho druhý den zastihl doma jeho přítel, chartista Klement Lukeš. Vyprávěl mu, jak dlouho zvažoval, jestli jít. Pak se rozhodl, že na něj nevyzrají. Jenže prý „zapomněl, že jde mezi hromadu fekálií a že se na ní lehce uklouzne“. Trápilo ho to, už kvůli svému celoživotnímu příteli – jednomu z prvních signatářů Charty, nositeli Nobelovy ceny a básníku Jaroslavu Seifertovi.

„Měl asi špatné svědomí, napsal tátovi osobní dopis, ve kterém ho zve na návštěvu a naznačuje, že by mu rád okolnosti svého jednání vysvětlil,“ vypověděla básníkova dcera Jana. Jestli ale v těch třech posledních letech života dostal Werich u svého přítele šanci, není známo. Zarytá komunistka Jiřina Švorcová však prozradila, že Werich chtěl svůj podpis odvolat. Komunistické papaláše to ale vyděsilo, protože jeho podpis byl pro ně jedním z nejcennějších. Vyslalo tehdy za nemocným a stárnoucím hercem jeho kamaráda - »rozmlouvače«. Miloš Kopecký svou misi splnil.

Kdo všechno podepsal:
7 tisíc umělců
360 zasloužilých umělců
76 národních umělců
Mj. Jan Werich, Jiří Sovák, Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský, Karel Höger, Dana Medřická, František Filipovský, Jiří Sovák, Radovan Lukavský, Ladislav Pešek, Zdeněk Svěrák, Jiří Ornest, Michal Pavlata, Petr Nárožný, Luděk Sobota, Bohumil Hrabal, Vladimír Neff, Karel Gott, Jiří Schelinger, Jiří Korn, František Ringo Čech, Eva Pilarová, Jitka Zelenková, Jitka Molavcová, Karel Vágner, Josef Laufer.
Co řekli o svém činu:
Zpěvačka Eva Pilarová: „Bála jsem se odmítnout, věděla jsem, že tím bych se zpíváním skončila. Zpívání – to byl můj život... A brala jsem to nejen jako ponížení, ale jako bezmocnost spojenou se zbabělostí... Samozřejmě jsem věděla, co podepisuji... a věděli to všichni.“

Rocker Petr Janda: „Možná jsem ani podepsat nemusel, ale každopádně jsem se bál.“

Básník Jiří Žáček: „Jistěže šlo o jeden z typických vyděračských aktů moci. Tehdy jsem to však bral asi stejně jako třeba účast na prvomájovém průvodu. Prostě formalita, která nic neznamená a kterých se tehdy člověk zúčastňoval zcela automaticky.“

Podepsali, nebo ne?
Po 40 letech se hodnověrnost podpisových listin, které byly ihned zveřejňovány v Rudém právu, podle odborníků těžko hodnotí. Po listopadu 1989 vyšlo najevo, že některá jména se v seznamech mohla objevit i podvodem, bez vědomí uvedených lidí. Svůj podpis popřela třeba Helena Vondráčková či Dagmar Havlová.

Kdo také nepodepsal:
Režisérka Kristina Vlachová, hudebník Vladimír Mišík, herečka Táňa Fischerová, herečtí manželé Jana Hlaváčová a Luděk Munzar.