Slepý Jan Říha roznáší na Hradě poštu: "Do Zemana jsem ještě nevrazil," směje se

To na bývalou hlavu státu Václava Klause (72) měl více štěstí. „Vždy mě pozdravil jako první, podle toho jsem poznal, koho potkávám“ říká. „Pokud jsme ale prohodili pár slov, byla spíše zdvořilostní. Asi jako všude v práci, když míjíte nadřízeného,“ dodal. Jednou byl ale pozvaný do prezidentovy pracovny. Bylo to po jednom z horolezeckých úspěchů nevidomého sportovce. „Zeptal se, jak vše proběhlo, a pogratuloval mi,“ zavzpomínal hradní kurýr, který rozlišuje jen mezi světlem a tmou.
Po chodbách se ale pohybuje téměř sebejistě bez vodícího psa a hůlky. Využívá orientační body jako třeba květináč s kytkou, rohů nebo výrazných dveří.  
Při každodenním roznášení interní pošty i psaní zvenku ho baví nejvíc asi kontakt s kolegy. „Vím, v kterých kancelářích se mohu těšit na milé lidi,“ poznamenal. Jinak je pro něj práce na Hradě spíše rutinou. „Je jí stále stejně, ať už úřaduje jakýkoliv prezident. Neodvíjí se od toho, jestli je hlavou státu pan Klaus nebo pan Zeman,“ podotkl.
Původně pomocný dělník se na Hrad nedostal z žádné protekce. Prostě před 14 lety poslal žádost a byl přijat. „Začátky nebyly snadný, bál jsem se, že si nezvyknu. Nikdy jsem nespadl, ale párkrát zakopl. To když někdo někde něco zapomněl,“ vzpomíná.

Teď už jsou pro něj cesty po chodbách rutina. Rozlišuje jen období, kdy je hodně práce a kdy naopak přichází málo pošty. „Zaručeně nejhorší je to o Vánocích,“ tvrdí. „Spočítal jsem, že když toho je hodně, naběhám i 3300 schodů denně,“ řekl. Teď v létě, v době dovolených ho tedy čeká více klidu.