Podivná úmrtí Pražského jara 1968: Jak to bylo ve skutečnosti?

Klíčovou roli při sebeobhajobě majora Zemana v případu Štvanice, který jste mohli vidět včera večer na Barrandově, sehrál dopis napsaný jistým prokurátorem Vršeckým krátce předtím, než se oběsil. Tvůrci kontroverzního seriálu se zjevně inspirovali osobou JUDr. Josefa Břešťanského, který byl nalezen 2. dubna 1968 oběšený kousek za Prahou v lese u Babic.

„Ačkoliv tam ta půda byla mokrá, bahnitá, tak na tom stromě visel a měl lakýrky i podrážky suchý,“ vzpomínal novinář Jiří Ruml (†79) v dokumentu Rehabilitace nebo zrada z cyklu ČT Třicet návratů. JUDr. Břešťanský se podílel na vykonstruovaných procesech v 50. letech a v roce 1968 se z pozice funkce náměstka předsedy Nejvyššího soudu ČSSR zabýval jejich rehabilitacemi. Podal Národnímu shromáždění zprávu o příčinách porušování zákonnosti, kde se prý objevilo poprvé v těchto souvislostech jméno prezidenta Antonína Novotného.

Nedlouho před svou smrtí měl údajně napsat vedení ministerstva vnitra dopis, ve kterém požadoval, aby byly Nejvyššímu soudu poskytnuty všechny – i ty nejpřísněji tajné – dokumenty z 50. let. Odpovědi se prý do své smrti nedočkal. Pokud by však vnitro tyto doklady poskytlo, byla by řada lidí minulého režimu v ohrožení. A někdo z nich mohl mít zájem na odstranění Břešťanského...

Příliš mnoho sebevrahů a otazníků: Zemřeli kvůli Masarykovi?

Soudce Břešťanský není jediný, kdo v době Pražského jara 1968 zemřel podivnou smrtí. „Na mě to dělalo dojem, že to byli vesměs lidé, kteří strašně moc věděli,“ mínil Jiří Ruml, který v té době působil v týdeníku Reportér.

Za dosud nevyjasněných okolností se 14. března 1968 zastřelil náměstek ministra národní obrany generálplukovník Vladimír Janko. V dubnu se pak vyrojily mrtvoly vysokých důstojníků Státní bezpečnosti. Pplk. Jiří Počepický, který zastával stejnou funkci jako v seriálu major Zeman, byl podobně jako JUDr. Břešťanský nalezen oběšený v lese, pplk. Bedřich Pokorný měl podřezané hrdlo a soudní lékař MUDr. Josef Sommer prostřelenou hlavu.

Všichni byli tak či onak zapletení do vyšetřování údajné sebevraždy bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka, který byl 10. března 1948 nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci na Hradčanech. Případ byl znovu otevřen v dubnu 1968, kdy došlo k sérii záhadných sebevražd. Náhoda? Otazníky nad podivnými úmrtími Pražského jara 1968 stále zůstávají.

Co bylo K 231 a KAN
V březnu 1968 byl v Praze ustaven Klub bývalých politických vězňů K 231, jehož cílem bylo dosáhnout soudních rehabilitací. Název je odvozen od Zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb., na jehož základě byli mezi únorem 1948 a počátkem 60. let odsouzeni lidé nepohodlní komunistickému režimu. Po srpnové invazi v roce 1968 byla činnost klubu zakázána. V dubnu 1968 vznikl Klub angažovaných nestraníků KAN. Nezávislé hnutí sdružovalo zájemce o politickou angažovanost, kteří nebyli nebo nechtěli být členy KSČ ani žádné jiné strany tehdejší Národní fronty. V září 1968 byla jeho činnost úředně ukončena. K obnovení KAN došlo až v roce 1990, zatímco na činnost K 231 navázala Konfederace politických vězňů Československa.

Rehabilitační procesy
V politických procesech na konci 40. a v průběhu 50. let bylo k trestu smrti odsouzeno minimálně 258 lidí (zdroj www. majorzeman.eu). Další tisíce zahynuly při vyšetřování a v pracovních táborech. Příbuzným odsouzených nebylo umožněno studovat, byli zbavováni pracovních míst a nuceni vykonávat nekvalifikovanou práci. Na jaře 1968 mnohým z nich svitla naděje – byl přijat zákon o soudních rehabilitacích, bohužel až s účinností od 1.
srpna. Krátce nato, v noci z 20. na 21. srpna, k nám přijely sovětské tanky a nadějím byl konec. Veškeré rehabilitační rozsudky byly s nástupem normalizace vráceny do původního stavu