Proč pomůžeme spíše zvířeti než člověku? 800 000 Kč pro psa... A 42 500 Kč pro nemocné dítě

Příběh první: Autem sražený pes Bak (2)

Na sklonku loňského roku vyhodil v Jihlavě neznámý šofér z auta asi dvouletého křížence německého ovčáka a rotvajlera. Další řidič psa na ulici přejel.

Těžce zraněný pes potřeboval náročnou operaci. Baka se ujali nadšenci z občanského sdružení na záchranu psů. „Během týdne poslali dobrovolní dárci na operaci Baka téměř 800 tisíc korun,“ řekl Aha! vedoucí jihlavského útulku Aleš Toman, u něhož se zvíře nyní po náročné operaci stále zotavuje.
Pes byl převezen do Rakouska, kde mu veterináři za zhruba 50 tisíc korun dali rozdrcenou pánev a kyčelní kloub dohromady. Zbylé peníze od dárců měly posloužit dalším psům v nesnázích.

Pořádná ostuda! Kde jsou peníze?
Už poněkolikáté se řeší, že peníze ze sbírky skončily neznámo kde. Policisté nyní vyšetřují, kam se poděly darované statisíce na Baka? Občanské sdružení, které vybíralo peníze na Baka zmizelo z internetu a s ním i transparentní účet, na kterém bylo možné sledovat, na co se peníze použily. Padlo proto trestní oznámení! „Mohu potvrdit, že jsme zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry,“ uvedla policistka Jana Kroutilová.

Příběh druhý: Od narození postižený Erik (5)
Malý Erik Trenčanský (5) z Jihlavy trpí od narození dětskou mozkovou obrnou a epileptickými záchvaty.

Snem jeho rodičů je zajistit Erikovi pobyt ve slovenských lázních Adeli, kde s léčbou podobně postižených pacientů mají obrovské zkušenosti. Všeobecná zdravotní pojišťovna jim však pobyt odmítla proplatit (Aha! informovalo). Tři týdny v lázních specializujících se na dětskou obrnu přijdou na 120 tisíc korun.

„V únoru jsme na kontě Bariéry měli pouhých 17 500 korun. Další peníze byly ve víčkách od PET lahví. Teď ale po zveřejnění Eričkova příběhu v Aha! jsme dotali 42 500 korun a máme na kontě a ve skladovaných víčkách asi 60 tisíc korun,“ děkuje maminka Marcela.

Nemoc a smrt jsou tabu
Deník Aha! hledal odpověď, proč se spíše ustrneme nad osudem zbědovaného zvířete než člověka. Oba příběhy měly téměř stejnou publicitu. Máme zcela převrácené životní hodnoty?

Odborníci: Zoufalství nás otupuje
PhDr. Vojtěch Bednář (35), sociolog: „Je to už jistý druh naší slepoty, kdy případ chlapce vnímáme, oproti ojedinělému úrazu psa, jako méně závažný. V množství podobných předkládaných osudů přestaneme reagovat a stáváme se k tomu svým způsobem odolní.“

PhDr. Monika Kyršová, psycholožka: „Nemoc a smrt jsou stále pro nás tabu a my se je přirozeně snažíme odsunout od nás co nejdále. Myslím, že něco není v pořádku. Zoufalé osudy lidí vídáme ve zprávách stále, možná se mnozí z nás domnívají, že právě na toho zraněného pejska by nikdo jiný nepřispěl.“

Anketa: Co si myslí čtenáři Aha!? Erikovi má pomoci stát

Miroslava Bočková (49), učitelka odborných předmětů: „Zcela určitě bych přispěla na Erika. Přestože zvířata miluji, člověk v tomto případě musí mít přednost.“

Alice Tomanová (59), účetní: „Každou chvíli přispívám na nejrůznější nadace, ale o takové děti by se měl postarat bez okolků stát. Podívejte se na svoji výplatní pásku, kolik je vám z platu strháváno. Výmluvy VZP nejsou na místě.“

Alice Soukupová (39), správce IT sítě: „Na dobročinné akce přispívám cíleně. Vyberu si organizaci, útulek a krmení tam dovezeme. Těch nadací, které po vás neustále něco chtějí je už moc. V případě Erika by povinnost státu neměla suplovat dobrota a obětavost lidí.“