Poslední Štěpánův rozhovor před smrtí dal Aha!: Co řekl?
Poslední rozsáhlý rozhovor před smrtí poskytl někdejší komunistický funkcionář Miroslav Štěpán (†68), který v neděli zemřel na leukemii, právě deníku Aha! Takhle vzpomínal na dobu minulou a hodnotil tu současnou.
O politicích
* „Máte pravdu, že jsme byli obtloustlí, nezajímaví, mnohdy i pitomci. Ale je to tak i teď. Když se podíváte na dnešní parlament, tak máte pocit, že se tam shromáždili nějací brouci.“
* „Papaláš je stejný za každého systému, ať už za kapitalismu, nebo za socialismu. Spíš se stalo vděčným ty papaláše pořád hledat v době minulé, a málo lidí má odvahu je hledat v době přítomné a říci »rostou nám mnohem nebezpečnější papaláši než v minulosti«.“
O potlačování demonstrací
* „Dosud slýchám, že jsem řídil nějaké masakry tamhle a onde, což pro každého znamená, že se střílelo a tekla a krev. Ať se nad tím každý zamyslí.“
* „Provedli to (odsouzení Štěpána, pozn. red.) právníci, co na mě zformulovali žalobu za zneužití pravomoci veřejného činitele. Ale já nebyl veřejný činitel, tudíž jsem se toho nemohl dopustit.“
* „Myslím, že kdybych se teď obrátil na Ústavní soud a žádal o obnovu řízení, bylo by to zajímavé. Ale vypadal bych jako cimprlín, že se pořád s někým soudím, nemá to úroveň, zbytečně bych jezdil pořád do Brna, ztratil bych nervy a případně bych mohl ještě někoho srazit na dálnici.“
O vyloučení ze strany a base
* „První reakce při porážce není klopýtnutí. Je to spíš, jako když vás někdo shodí ze střechy baráku na zem. V první fázi člověk hledá, kdo ho shodil z té střechy. A říká si: To je vůl, to bych od něj nečekal. Ale později to vytváří možnost přemýšlet o okolnostech, o souvislostech.“
* „Byly to přesně ty rozhodující roky, kdy se všichni pouštěli do nové práce a já si mohl pouze číst noviny někde na Borech nebo na Pankráci. Lidi rádi zapomenou, takže všichni zapomněli a jelo se dál bez Štěpána. Já chytil velké zpoždění.“
O životě po revoluci
* „Zaprvé nemusím nic dělat a nikdo ode mě nic nechce, zadruhé můžu říkat, co chci, a nikdo mě neposlouchá.“
* „Já si myslím, že hodně věcí se pohnulo vpřed. Existuje tady svoboda. Ta ale není výsledkem velepráce místních aparátů. To nevzniklo 17. listopadem, ale nějakou mezinárodní tendencí.“
O žijících soudruzích
* „Jakeše vidím jednou za měsíc, Štrougala tak jednou za půl roku. To jsou chlapíci, kteří mají devadesát. Obdivuji, že jsou tak svěží, protože si vypočítávám své osobní možnosti a vím, že se toho dožít nemohu.“
O kouření
* „Kouřím všude, kudy chodím.“
* „Denně si dám jeden (doutník, pozn. red.), maximálně dva. Nejenom že to není zdravé, ale je to taky drahé. Vy to tam napíšete, a oni řeknou, že jsem někde něco ukradl, že si můžu kupovat doutníky za tisíc korun. I kdybych ty peníze měl, tak bych si je určitě nekupoval. Dostávám je od přátel z Kuby.“
O důchodu a práci
* „Mám důchod, který činí 18 200 korun. Znám lidi, co mají větší. I moji vrstevníci. Určitě z nich mám nejmenší. Neříkám, že je malý, na ty poměry, které jsou teďka, je dobrý.“
* „Dělám takový malý mezinárodní lobbing. Tu a tam někoho seznámím, nejen směrem na Čínu, ale na celý Východ, který mám dobře prošláplý od mládí. Ale v mém věku dělat nemusím nic.“
O Zemanovi
* Volil jsem ho, ale současně jsem řekl, že nevíme, co provede. Že do něj nikdo nevidí. Řekl jsem, že něco udělá špatně, a to zejména v zahraničních věcech. Zatím to jsou maličkosti. Budou vážnější věci.“
* „Docela rád bych viděl, jak se seznamuje se ženami. Mám stále pocit, že s tím může mít docela problém. Nedovedu si představit, že chodil řádně na vysokou školu, že přišel a ožral se na nějaké diskotéce nebo majálesu. A pak si nějakou vedl.“