Téměř 100 let po vyvraždění rodiny Romanovců: Přežila dcera Mikuláše II. popravu?
Nikdo neměl uniknout kruté popravě. Bolševici je bez lítosti povraždili, rozsekali a zakopali do země. Násilná smrt posledního ruského cara a jeho rodiny ovšem vyvolává až doposud spoustu otázek. Známý ruský historik Vjenjamin Alexejev (79) ve své knize připouští, že Anastázie, nejmladší dcera Mikuláše II., tragickému osudu možná unikla.
Nejmladší dcera cara Mikuláše II., velkokněžna Anastázie, asi nezemřela rukama bolševiků v roce 1918, ale dožila se úctyhodných 83 let. Jejím posledním domovem pravděpodobně nebyl Jekatěrinburg na Uralu, ale menší městečko kdesi v Americe.
Je dost možné, že paní Čajkovská, která si později říkala Anna Andersonová (po svatbě Manahanová), nebyla podvodnice vydávající se za zmizelou Anastázii, ale skutečná princezna. Tuto verzi nabízí doktor historických věd a zakladatel pobočky Ústavu historie a archeologie na Uralu, Vjenjamin Alexejev.
Ve své knize „Kdo jste, paní Čajkovská?“, která by měla spatřit světlo světa již letos v březnu, zveřejňuje kromě rozsáhlé vědecké studie, také informace z archivních dokumentů, svědectví z blízkého okolí carské rodiny i jejich dalších příbuzných. Co se týká nějakého jasného závěru o osudu Anastázie, zůstává Alexejev neutrální: „Je na čtenářích, aby se rozhodli“.
JAK SE ZACHRÁNILA?
Polák Čajkovsky, jeden z členů popravčí čety, si všiml, že Anastázie ještě žije (dcery cara měly v živůtcích zašity rodinné šperky, což mohlo kulky zbrzdit; ostatně umíraly pomaleji a byly dobity a dobodány). Rozhodl se s pomocí svého bratra Sergeje ji zachránit. Později s těžce zraněnou uprchl do Rumunska. Po pětiměsíční anabázi překonali tři tisíce kilometrů a do Bukurešti dojela Anastázie těhotná. Čajkovsky ji cestou opakovaně znásilňoval. Dítě, chlapec, bylo dáno do sirotčince a jeho otec zahynul později v pouličních bojích.
Slečna Neznámá
Jednoho chladného únorového rána roku 1920 byla z říčního berlínského kanálu zachráněna dívka, která se pokusila o sebevraždu. Neměla u sebe žádný průkaz a odmítla jakkoli prozradit svou identitu. Poté, co byla převezena na psychiatrickou kliniku, se zjistilo, že její tělo bylo poseto jizvami po střelných a bodných ranách.
Po nějakém čase se dívka personálu v nemocnici svěřila, že je velkokněžna Anastázie a svou verzi podpořila vyprávěním o svém úniku z rukou katů. Po propuštění z ústavu si začala říkat Anastázie Čajkovská, později Anna Andersonová a dlouhá léta soudně usilovala o to, aby jí byla vrácena »pravá« identita. I přes všechny možné důkazy, které během následujících let vyšly najevo, soud nemohl potvrdit ani vyvrátit její nároky.
Proti svědčilo i tvrzení jisté paní Wingender, která v ní poznala polskou tovární dělnici Františku Šanckovskou, která bydlela v podnájmu u její matky. Po roce 1970 se Anna odstěhovala do USA, kde se vdala za profesora dějepisu, Johna Manahana. Zemřela v roce 1984 a s ní bylo pohřbeno i tajemství paní Čajkovské, Anny Anderson a možná i princezny Anastázie.
Oficiální informace v datech
1917 – V únoru nespokojenost s vládou cara Mikuláše II. vygradovala a začalo se hovořit o revoluci. V březnu se car zřekl nároku na trůn a v srpnu byl s celou svou rodinou dopraven do Zauralského města Tobolsku.
1918 – V dubnu převezli carskou rodinu do Jekatěrinburgu na Urale, kde byli ubytování v domě kupce Ipatěva. V noci na 17. července byla carská rodina i služebnictvo zastřeleni.
1979 – Ostatky cara, jeho ženy a tří dcer byly objeveny v hromadném hrobě blízko Jekatěrinburgu. Ostatky syna Alexeje a čtvrté dcery se nenašly. Vzhledem k tomu, že nebylo v zájmu Ruska připomínat hrůzný čin, nález se držel dlouho v tajnosti.
1991 – Ostatky cara a jeho rodiny byly vyzvednuty a vědecky prozkoumány. Manžel britské královny, princ Philip, který je s Romanovci příbuzensky spřízněn, poskytl vzorky pro analýzu DNA. Ta prokázala rodovou příbuznost jeho tkáně s pozůstatky carské rodiny.
1998 – Car Mikuláš II, jeho žena a tři dcery byly slavnostně pohřbeny v Petrohradě. Jejich ostatky byly uloženy v kryptě katedrály sv. Petra a Pavla. Stalo se tak 17. července, přesně v den 80. výročí jejich vraždy.
2000 – Pravoslavná církev prohlásila Mikuláše II. a jeho rodinu za svaté.
2003 – Na místě domu Ipaťjeva, který byl v 70. letech 20. století srovnán se zemí, byl postaven pravoslavný Chrám na krvi, nejsvětější místo současného Ruska.
2007 – Kosterní ostatky Alexeje a čtvrté dcery objevili ruští archeologové v lese u Jekatěrinburgu, nedaleko místa, kde bolševici carskou rodinu postříleli.
