Život policistky na koni: Co se stane, když po koni vystartuje bulteriér?!
10 fotografií
Možná vám to přijde romantické. V souvislosti s tvrzením, že nejkrásnější pohled je ze sedla koně… Tak třeba policistce Martině Feierové (36) se splnil holčičí sen. Chtěla hájit zákon, chtěla ke koním. Ale co s tím, když divoký západ daleko, a navíc tenhle sentiment odvál čas. Šla tedy k policii a stala se specialistkou.
Co za dětskou touhou ale stojí práce? Hřebelcovat, kydat hnůj, čistit kopyta, nakrmit a večer nanovo. Do toho trénovat. Sebe i koně. Za tím musí být láska ke svému povolání.
Chci k policii
K Městské policii Martina nastupovala v roce 2006, to tam ale koně ještě nebyli. „K těm jsem přišla o tři roky později,“ začíná vyprávět žena, která bdí nad pořádkem v pražských ulicích, hubuje, radí i pokutuje z koňského sedla. „Opravdu jsem už od malička chtěla jít k policii a hlavně ke koním,“ dušuje se Martina nad klukovsky laděnou touhou. „Na koních jsem jezdila od malička, studovala jsem střední zemědělskou školu, takže jsem byla v sedle pořád,“ dodává.
Směna
Do práce nastupuje na půl sedmé ráno, ale vstává kolem páté, aby se do stáje ve Velké Chuchli dostala včas. A pak začíná procedura, kterou nesmíte ošidit. „Koně nakrmíme, uděláme administrativu. Pak je vykydáme a dva z nich připravíme do hlídky,“ vypočítá ranní povinnosti.
Kůň se musí vyhřebelcovat, vyčistit, ocas se mu rozčeše, aby koník – policista vypadal k světu. A v závěru osedlat. „Až to všechno uděláme, nafasujeme zbraň, oblečeme se a koně převezeme do centra,“ vysvětluje. Do služby si mladá policistka připravuje jenom svého koně. Kolega zase svého. Jezdí se ve dvou.
Koníci ve službě
Koně se samozřejmě střídají. Nemusí chodit do práce každý den. Vše je přizpůsobeno jejich zdravotnímu stavu. Některý jde do služby, jiný na závodiště nebo má volno. „Ráno jedou dva a odpoledne další dva. Pokaždé mám ale jiného koně. Dnes je to Rome Keratina, jde o šestiletého valacha. A druhá je sedmiletá Solo Rosemary,“ usmívá se Martina. Výhodu je, že přítel je stejný nadšenec do koní, takže si mají o čem povídat.
Tréninky
Jednou týdně mají všichni policisté, kteří jezdí na koni výcvik s trenérem. Je to povinnost. Musí se udržovat pořád v kondici, aby se pak nestalo, že by je třeba kůň shodil v nejméně vhodné situaci. „Celá směna nám končí v půl sedmé večer. Čtyři dny jsme v práci, a čtyři dny máme volno, také se to střídá pořád dokola. Je to fyzicky dost náročné, i práce kolem koní. Takže teď nemám ani kapacitu cvičit,“ říká.
Pozor na vzteklé psy!
Martina jezdí s kolegou po Kampě, Petříně, přes Vrchlického sady, Staroměstské náměstí, po Starém městě a Václavském náměstí. „Dáváme pokuty a zajišťujeme prevenci,“ vysvětluje, co obnáší její práce. Na hřbetu velkého zvířete mají policisté větší respekt než třeba na kole, nebo coby pěší hlídka. Je to reprezentativní; co si budeme povídat, strážníci mají zase po dlouhých letech jistou vážnost…
Zloděje na koni zatím nehonila. Ale už měla dramatickou nehodu. „Zážitek bylo napadení bulteriérem. Měli jsme hlídku v Petřínských sadech a naproti nám se zjevil pes. Rozběhl se, skočil a zakousl se koni do plece. Ten se samozřejmě splašil, vyhodil mě ze sedla a začal utíkat pryč. Pes ho ještě pokousal na břiše a měkkých tkání a pronásledoval ho. Kůň pak toho psa kopl, tak ho nechal. Chytala jsem ho, ale pětkrát mě vyhodil, utíkal, nedal se vážně zvládnout. Měla jsem naražená záda, na rameni tržnou ránu. Byla jsem měsíc na nemocenské,“ říká o svém zážitku.
10 fotografií
