ONLINE poradna: Marie Šusterová - odbornice na stalking a domácí násilí

Doporučuji se, abyste se obrátili na poradny Bílého kruhu bezpečí (www.bkb.cz). Nabídnou vám psychologa a právníka a spolu s vámi se budou snažit o důsledný a jasný postup. Bohužel vždy, když je ve hře člověk s psychickým onemocněním, je řešení svízelné. Je třeba ale vyhledat odborníky a důsledně se řídit jejich radami.

Měli jsme mnoho takových svědectví, bohužel první kontakty na policii mohou být takové, jak popisujete. Muži, kteří týrají, mohou mít dvě tváře - mají dobré společenské a profesní postavení, na veřejnosti se chovají jako džentlmeni, ale v soukromí jsou to brutální tyrani a bezohlední útočníci. Jediné doporučení: navštívit intervenční centrum, odborníci mohou se souhlasem klientky - ohrožené osoby - oslovit kriminální policii, většinou odborníky, kteří se angažují v interdisciplinární spolupráci. Případ vyšetřují šetrně a objektivně. Důležité je mít i nepřímé svědky. Už se nám několikrát povedlo, že soud na základě výpovědi oběti vydal předběžné opatření, zakázal kontakty, vykázal násilníka z bytu nebo domu, a to až na dobu 1 roku. U takových případů je dobré vše předem konzultovat a zapojit do toho více institucí a subjektů.

V těchto situacích je dobré vyhledat odborníka. Obrátit se na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Bezplatně lze získat konzultaci k rodinným problémům. Samozřejmě by bylo dobré, aby poradnu navštívili oba manželé, ale většinou agresivní partner nemá náhled na své chování a odmítá cokoliv řešit. Proto doporučuji, aby dcera poradnu vyhledala sama a zkusila s psychologem hledat možnosti pro zlepšení situace ve vztahu. Jestliže bude situace dlouhodobě neuspokojivá, asi by bylo dobré neztrácet čas, nedávat dětem špatné vzory a z manželství odejít.

Domnívám se, že kruté zacházení se zvířaty o něčem vypovídá.

Myslím, že všechno začíná v rodině. Jestliže je dítě tvrdě vychováváno, jestliže nemá prostor pro přirozený rozvoj, pak začne přijímat pasivní strategie k přežití v rodině. Důležité je, aby rodina i škola podporovala v dětech zdravé sebevědomí. Už malé děti by měly být vedeny k diskusi. Měly by dostávat odpovědi na své zvídavé otázky. Jak v rodině, tak ve škole. Ve škole by učitelé měli mít víc hodin na diskuse s dětmi na různá závažná témata. Děti se musí někde naučit pilovat si svůj názor, stát za ním. Nebát se přihlásit a ozvat se, když se mi něco nelíbí. Škola by měla vést děti k rozpoznání manipulace. V rodině bychom měli mít víc času na to s dětmi mluvit. Dospělí jsou dnes zachváceni starostí o ekonomické problémy. Také jsme obklopeni mnoha věcmni, na které potřebujeme peníze. Bojíme se přijít o místo, tak se do ničeho riskantního nepleteme. Takže pracujeme, vyděláváme, nemáme na diskuse doma čas. Nebudu pokračovat, protože bych byla pokárána za zbytečné mentorování. Zkuste si sama odpovědět, jak to chcete ve vlastní rodině, v práci - jaké je tam prostředí? Jste k sobě otevření, nebo se pomlouváte za zády? Umíte otevřeně mluvit o problémech na poradě, nebo si zanadáváte soukromě doma na poměry v práci? Každý můžeme volit tu správnou cestu, děláme to?

Intervenční centrum CSS Praha nabízí bezplatné sociální, psychologické a právní služby pro ženy i muže, kteří jsou ohroženi domácím násilím. Spolupracujeme s poradnou Viola CSSP, kam docházejí osoby násilné, tedy lidé, kteřží byli např. vykázání policií nebo se sami cítí jako agresoři. Naše služby mohou být anonymní, jednorázové, ale máme klientky, kterým pomáháme i 3-4 roky. Některé případy jsou svízelné a bez dlouhodobé podpory a pomoci by ohrožená osoba nedokázala těžké situace při rozchodu s násilníkem zvládnout. Spolpracuje v rámci interdisciplinární spolupráce s policií, soudy, odděleními péči o dítě, úřady městských částí a neziskovými organizacemi. Jde o to, aby se v Praze zlepšovala ochrana před domácím nsáilím, aby všichni, kdo přijdou do prvního kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím, uměli spolupracovat, uměli oběti předat důležité kontakty, aby s ní probrali bezpečnostní plán. Nám všem má jít o to, aby první návštěva u odborníků nebyla zároveň poslední - hlavně z důvodu nešetrného jednání policisty, soudce nebo sociálního pracovníka s obětí domácího násilí.

Dobrovolná práce pro druhé je docela dobrá náplň života, v tom ji podporovala. Problém je, že ženy dlouhodobě týrané někdy zažívají posttraumatickou stresovou poruchu. Je to psychiatrická diagnóza - nebo porucha. Takový pacient patří do rukou psychoterapeutů nebo psychiatrů. Takový stav je nutný léčit medikamenty, antidepresivy. Člověk, který dlouhodobě zažíval domácí násilí, může trpět pocitem ztráty energie, může trpět nespavostí, cítí se nevýkonný, trpí na deprese, někdy má změny nálad. Organismus tak reaguje na dliouhodobý a těžký stres, kterému byl pacient vystaven. Někdy pacient toto období postupně překoná malými a smysluplnými aktivitami. Důležité je ho do ničeho netlačit a nechat rytmus dalších změn na něm samotném. Důležité je být takovému člověku nablízku, popovídat si s ním o tom, co ho trápí, nad čím přemýšlí. Je důležité, aby téma rozhovoru volila vaše přítelkyně. Možná, že nepříjemné okamžiky v sobě rychle potlačila, ale zůstává to v jejím nitru, potřebuje tu brutální minulost s někým ještě nějakou dobu sdílet, mluvit i o tom nepříjemném. Na to jsou dobré svépomocné nebo terapeutické skupiny - ale není jich mnoho. Je-li v Praze, ať se ozve.

V Intervenčním centru Praha máme bezplatnou podpůrnou skupinu pro ženy, které zažily domácí násilí nebo konfliktní vztah. Mohou ji navštěvovat dlouhodobě (i několik let), zároveň mohou využívat služeb psychologů. Ženy, které zažily týrání, musí postupně vzít na vědomí filozofii, že to bylo těžké období, ale také drsná životní zkušenost, která je někam posunula, zvýšila v mnoha směrech jejich citlivost na různé situace. Protože dokázaly ze vztahu odejít, podporujeme jejich aktivitu a jednání směrem k soběstačnosti a samostatnosti, spolu s nimi hledáme nové životní jistoty, hledáme to, co jim v životě dobře zafungovalo a pomohlo jim překonat nepříjemné situace. Ve skupině je výborná dynamika - ženy se vzájemně usměrňují, diskutují spolu o tom, co prožívaly nebo prožívají, navzájem si radí, co je posunulo k lepší kvalitě života, k většímu sebevědomí. Hodně často si zvyšují kvalifikaci a dělají to, co v násilném vztahu nesměly - vracejí se ke svým zájmům, hledají novou práci, snaží se změnit komunikaci s okolím. Za rok či dva často úplně rozkvetou. Důležité je, aby nenahrazovaly jeden vztah druhým. Daly si přestávku, zapracovaly na sobě, vymezily si jasná kritéria pro výběr partnera. Jestliže mají menší děti, je dobré jim hned nenahrazovat tatínka novým partnerem. Doporučuji - pracovat na sobě, postavit se na vlastní nohy, nadechnout se svobody, rozšířit zájmy. Tyran se sebevědomým ženám vyhýbá, hledá ty slabé, závislé, nejisté. Nepředstavujte si ale, že experty na změnu chování týraných žen (nebo mužů)jsme my, pracovníci v intervenčním centru - my naše klientky jen podporujeme v tom, co samy vymyslí a navrhnou a co je pro ně přijatelné. Nemůžeme a ani nechceme vymýšlet tyto kroky sami.

Můžete to oznámit kdykoliv, policie se tím musí zabývat. Jde ale o to, že čím delší doba uběhne od týrání osoby ve společném obydlí, tím hůře se tato skutečnost dokazuje. Bez důkazů musí policie případ odložit.

Měla byste si udělat bezpečnostní plán postupu pro další případ útoku ze strany partnera. Promyslete si, kam byste mohla jít přenocovat, pokud by policie přijela a nevykázala vašeho manžela z bytu. Jistě v kraji existují azyly pro ohrožené ženy, bylo by dobré se tam předem informovat, jak máte postupovat. Případně se domluvte s blízkou rodinou nebo přáteli, kam byste mohla okamžitě odejít, než by se případ důsledněji vyřešil. Jinak ke konkrétní situaci: ve vašem případě bych při takovém konfliktu zazvonila na sousedy (pokud se můžete na někoho z domu spolehnout) a od nich přivolala policii na lince 158. Nebo bych vyšla před dům a počkala na policii před domem. Rozumím vašemu strachu, ale cesta z násilí bohužel nevede jinudy než přes policii. Na obvodním oddělení pak je třeba, abyste podrobně vypověděla, co už léta zažíváte - popsala vyhrožování zabitím, nadávky, vulgarismy, ponižování, fyzické napadání, psychické týrání. K domácímu násilí patří i sexuální, ekonomické a sociální násilí - možná, že se toho na vás dopouští i váš manžel. Nebo zvolte druhou cestu - navštivte intervenční centrum v kraji (nebo specializovanou poradnu pro týrané ženy) v klidu a bezpečí si o všem promluvte s odborníky. Spolu s vámi připraví bezpečnostní plán a budou pro vás velkou podporou, jestliže se rozhodnete řešit chování manžela prostřednictvím policie nebo soudu. Intervenční centrum nebude podnikat žádné kroky, které si nepřejete. Důležité je, že vás mohou dlouhodobě doprovázet a poskytnout bezplatného právníka a psychologa. Neváhejte a obraťte se na ně.

To jsou velmi svízelné případy. V Praze doporučuji se obrátit na Krizové centrum RIAPS CSSP, kde jsou nepřetržitě k dispozici psychologové a psychiatři. Případně na Centrum krizové intervence v Praze - Bohnicích. Pak doporučuji do případu zapojit intervenční centrum v kraji. Požádat je o pomoc - především o zprostředkování kontaktů na sociální odbor a oddělení péče o dítě (za děti pokládáme osoby do 18 let). To, že rodina do vážného problémzu zapojí více osob, odborníků a institucí má naději, že se najde nějaké řešení a vytvoří se bezpečnostní plán pro ohroženou dceru. Pokud se snažíte jednat s ošetřujícím psychiatrem nebo praktickým lékařem sám, můžete opravdu narazit, bude stát na straně pacienta. Proto je důležité využít interdisciplinární spolupráce a nabídky služeb intervenčního centra, které poskytuje bezplatné sociální, psychologické a právní poradenství pro osoby ohrožené domácím násilím - tedy i psychickým týráním. Adresář intervenčních center v ČR najdete na www.domaci-nasili.cz

Samozřejmě mezi ex-partnery je dovoleno vše, na co přistoupí a jsou ochotni v tom směru spolu komunikovat. Za nebezpečné pronásledování považujeme jen ty případy, kdy jeden ex-partner má neustálé nutkání oslovovat druhého ex-partnera proti jeho vůli, tím ho psychicky zneklidňuje a zasahuje mu opakovaně a intenzivně do života. Svým chováním se podílí na výrazně zhoršené kvalitě života pronásledovaného ex-partnera. Vyvolává v něm strach a úzkost, nevyžádané kontakty zhoršují psychickou situaci dotyčného. Doporučuji vám, abyste vyhledala psychologa nebo psychoterapeuta. Možná vám pomůže více než bývalý partner vyznat se ve skončeném vztahu. Bezplatného psychologa najdete v poradně pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy v celé ČR.

Doporučuji, aby taková žena vyhledala intervenční centrum, upozornila na tyto možné vazby. V intervenčním centru Praha ženě nabídneme zprostředkování kontaktu na kriminální policii, na odborníky - vyšetřovatele, s nimiž spolupracujeme v rámci interedisciplinární spolupráce. Tam je jistota, že vyšetřovatelé budou velmi opatrně případ vyšetřovat a shromažďovat svědky a důkazy, že případ takzvaně neuklidí k ledu. Máme několik případů, kdy se tento postup osvědčil a dotyčný "vlivný" násilník skončil před trestním soudem.

Máte dítě svěřené do své péče? Pokud ne, podejte návrh k opatrovnickému soudu. V návrhu vymezte dobu styku. Opatrovnický soud při jednání hledá možnost dohody mezi rodiči o styku s dítětem. V návrhu vysvětlete, jaké problémy vám i dítěti neupravení styku nyní způsobuje a zdůvodněte velmi podrobně svůj návrh. Je dobré začít spolupracovat s oddělením péče o dítě, protože soud se sociálních pracovnic často ptá na názor. Budou-li znát situaci ve vaší rodině, dokážou se postavit na vaši stranu, když to bude ve prospěch dítěte. Pokud už máte soudem potvrzený návrh na svěření dítěte do vaší péče, pak požádejte o změnu styku nebo úpravu poměrů u nezletilých dětí. Partner by měl dodržovat nějakou dohodu. Jde o to, že svým chováním dává najevo, že chce mít i nadále (tedy po rozchodu) zároveň pod dozorem i vás. Takže jasným vymezením pro styk s dítětem (nejlépe v písemné formě - a to poslat partnerovi i oddělení péče o dítě) dáte partnerovi srozumitelné hranice, co už je pro vás nepřijatelné.

Ano, jde o trestný čin.

Jestliže ex-partner jasně sdělí, že o další kontakty nemá zájem, měla by to partnerka respektovat. Jde-li o přechodný konflikt, partner se jistě časem ozve a kontakty se obnoví, vůli k tomu musí mít ale oba. Jakmile zazní z úst jednoho partnera, že je konec vztahu, je tam nějaké období na smlouvání a diskuse, ale při opakovaném srozumitelném odmítnutí by měl druhý partner dodržovat nekontaktování. Řekla bych, že může trvat tak měsíc rozličných pokusů o zovunavázání vztahu. Máte-li jasnou odezvu a odmítnutí, nemá vůbec smysl v pokusech o kontakt pokračovat. Vztah prostě skončil. Jestliže odmítnutý partner opakovaně navazuje kontakty prostřednictvím SMS, telefonáty, emaily, vyhledává místa, kde se může "náhodně" setkat s ex-partnerem, to už je začátek patologického chování. Doporučuji vyhledat odbornou pomoc v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. V Praze je jich asi 8-10, v každém kraji najdete více takových poraden. Konzultace jsou bezplatné. S psychologem byste měl/měla probrat své pocity a obsedantní myšlenky na bývalého partnera/partnerku. S odborníkem můžete v rámci terapie hledat cestu ze vztahu, který už není perspektivní. Určitě se nedoporučuje, abyste nedořešený vztah ve svém nitru rychle nahradila novým vztahem.

Za násilí je vždy vinen ten, kdo ho páchá. Násilí se nedá ničím omluvit. Máte pravdu v tom, že partneři spolu neumějí komunikovat, nejsou od začátku skutečnýmni partnery, ale spíš rozhovory a dohadování o něčem na schůzkách od začátku probíhá jako mezi podřízeným a nadřízeným. Když je člověk zamilovaný, rád a ochotně v mnoha věcech tomu druhému ustoupí. Ale důležité je mít na hlavě taková neviditelná tykadla a čas od času si zkontrolovat, zda se vám nezmenšuje váš životní prostor a zda se v partnerství dokážete prosadit. Do vztahu přece nepatří zákazy a rozkazy, omezování toho druhého, ponižévání jakéhokoliv druhu, vyvolávání strachu v tom druhém, vyhrožování apod. Partner mi může říct názor na to, že se mu nelíbí moje šaty, ale neměl by mi striktně zakazovat, co smím a nesmím nosit, s kým se smím stýkat, neměl by to být výhradně on, kdo rozhoduje o tom, zda budu pracovat, nebo se věnovat dětem a rodině. Denně člověk zažívá mnoho situací, s nimiž - dokud jste sám/sama - si musíte přece poradit. Najednou se objeví partner. Zpočátku všechno děláte ráda, ustupujete mu, chcete s ním stále být. Ale už v období zamilovanosti byste si měl/a vyzkoušet, zda se vám váš životní prostor nezužuje: zda máte stále své známé, zda můžete mít kontakty s rodinou, zda můžete občas zůstat v práci přesčas i bez partnerových komentářů, zda se umíte domluvit na financích, na společném výletě, na dovolené, na trávení volného času. Ohrožené osoby, většinou s nižším sebevědomím a problémy při sebeprosazení - mohou to být ženy nebo muži - se často bojí, že o partnera přijdou a vypínají svůj "tykadlový systém" na nebezpečí a na rizikového partnera. Také je moc důležité, aby šel do vztahu člověk s představou, že na společném štěstí se budou podílet oba partneři. Často mám u obětí domácího násilí pocit, že si partnera vybraly právě proto, že je hodně silný a že jim právě pouze ON to štěstí, peníze, blahobyt v rodině zajistí. Když budete soběstačná, sebevědomá osobnost, tak brzy rozeznáte, že ten druhý vás nepříjemně vychovává a manipuluje s vámi. Od takového rychle utíkejte.

Už jsem to zde popisovala - dokumentujte si všechny kontakty, zkuste získat svědky, pokud vás pronásleduje na místech, kde se shromažďují lidé, přivolejte opakovaně policie a trvejte na úředním záznamu incidentu. Opakovaně nahlašujte tyto kontakty na policii, trvejte na sepsání úředního záznamu, předkládejte SMS zprávy, popište obsahu výhrůžek apod.

Šance vyklouznout sice existuje, ale většina starších lidí, kteří přepsali majetek a děti je z domu či bytu nyní vyhánějí, končí v domovech pro seniory. Soudní postup při vracení darů je svízelný a dlouhodobý s nejistým výsledkem. Jediná prevence těchto problémů je nic za života nepřepisovat, nedávat dětem ani vnukům, dokud máte majetek, máte důstojnost. Majetek spíše rozdělte v poslední vůli podle toho, jak se k vám kdo skutečně choval. Platí to především pro rodiny, kde existují problémové vztahy. Případů násilí na seniorech je stále více, je to tím, že se o domácím násilí píše a hovoří v médiích. Agresoři bývají dospělé děti nebo i vnuci. V posledních měsících jsme zaznamenali mnoho případů násilí synů/dcer ve věku mezi 30-40 lety na matkách ve věku kolem 60-65 let. Často jsou to ženy, které se rozvedly právě z důvodů konfliktních vztahů s partnerem, a nyní smutně konstatují, že se podobného násilí dočkaly ze strany dospělých dětí. V poradně slýchám od matek, které mají před důchodem, takové věty jako "snažila jsem se mu/jí všechno vynahradit, aby mu/jí táta nechyběl, měl/a všechno jako jiné děti, celý život jsem hodně pracovala, aby se měl/a dobře...". V životě je ale důležité dát dětem meze, hranice v chování. Vždyť důležití jsme nejen jako rodiče, ale jako lidé se zájmy a koníčky, také máme právo si udělat radost, vytvořit si svůj životní program nezávislý na dětech. Nelze jen podporovat sobectví v dětech tím, že mu všechno dám, přepíšu na něj majetek, jen ať se má náš syn/dcera dobře. Proč? Důležité je, aby si sami vyzkoušeli, že je práce tvrdá, že nic není samozřejmé, že musí zachovávat nějaký pracovní režim a dodržovat určitá pravidla v životě. Jedině tím, že narazí, se mohou poučit a dát si příště pozor. Cítím, že to je problém v mnoha rodinách - rodiče (a často silné matky)vidí svůj životní význam především v tom, že zametají cestičku svým dětem, že jakoby předvídají jejich problémy a snaží se je vychytat, aby děti nenarazily. To je špatně a cesta k sobectví a často i k násilí a bezohlednosti. Pokud tyto řádky čtou takové matky, nabízím jim v intervenčním centru Praha skupinu, kde si budou předávat tyto zkušenosti a vzájemně se podporovat, aby tuto těžkou situaci zvládly. Z každé situace je cesta ven, ozvěte se. Můžete zavolat na mobil 604231085. Ráda se Vám budu věnovat.

V tomto případě doporučuji, aby se vaše kamarádka přišla poradit do intervenčního centra. Někdy i pozdní oznámení domácího násilí na policii může zamezit bývalému partnerovi v agresivním chování. V mnoha případech domácího násilí ženy uvádějí, že byly opakovaně partnerem brutálně napadány, bity do hlavy, utrpěly zlomeniny. Často popisují, že je partner po několik let nenechal vyspat, budil je v noci, vláčel z postele za vlasy. Jen ze strachu, aby neprobudily děti, se tyto ženy dlouhodobě nebránily. Některé příběhy jsou plné krutostí. Jediné doporučení je, jestliže žena zažije první takový útok, měla by okamžitě i s dětmi vyhledat pomoc. Když žena nenajde odvahu se poradit, vystavuje sebe a především své děti velkému nebezpečí. Ohrožená osoba se nemusí bát, že přijde o děti, protože povědomí odborníků o domácím násilí už je v ČR poměrně velké. Existuje i systém sociálních dávek a finanční podpory pro ženy v obtížné sociální situaci. Z těchto dávek lze hradit např. pobyt v azylovém domě pro matku a děti. Ohroženým matkám pomáhají i oddělení péče o dítě na obecních úřadech, kde mají kontakty na specializované poradny, bezplatné právníky, psychology. V každém kraji dnes existuje intervenční centrum nebo poradny pro týrané ženy. Zásadně nedoporučuji, aby se ženy ohrožené domácím násilím spoléhaly na svůj odhad, že je jejich partner přece občas "jen" zfackuje, že nejde o nic vážného. Poradit se mohou přijít anonymně, nikdo je nebude nutit ke krokům, s nimiž nesouhlasí. Bez souhlasu žen se nekontaktuje ani oddělení péče o dítě ani policie. Výjimkou je, pokud se týrání a útoky přímo týkají i dítěte.

U stalkingu bývá někdy s důkazy problém, proto doporučujeme, abyste si veškeré pokusy o kontakty uchovávali - policie i soud k tomu přihlíží. Jestliže nad tím policista mávne rukou, přepište nebo vytiskněte tento druh komunikace a trvejte na úředním záznamu u policie, přiložte přepsané SMS i emaily, zaznamenávejte si obsah i data a hodiny telefonátů nebo pokusů o ně. Veďte si záznamy o tom, kdy a kde na vás pronásledovatel čekal. Čím více dokumentace se váím podaří dát dohromady, tím bude váš případ průkaznější pro policii i soud. Chápu, že je to velmi nepříjemná životní etapa, ale jen vaše důslednost a rozhodnost a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení nakonec zabrání stalkerovi v jeho dalším pronásledování.

Takové chování má znaky domácího násilí. Záměrem násilného partnera je zasáhnout "oběť" (partnerku) na citlivém místě. V případě rozbíjení věcí partnerky nejde tedy o klasické týrání ve formě fyzického napadání,ale o systematický nátlak na psychiku partnerky. Násilníkovi jde o to vyvolat v intimním partnerovi strach, zatlačit ho do kouta, vzít mu sebevědomí a odvahu o něčem rozhodovat. Za každý samostatný krok přijde nějaký trest. Partnerka se opakovaným týráním stává psychicky závislou na partnerovi, na jeho názorech, chování. Agresor k tomu, aby dosáhl moc a kontrolu nad partnerkou, může využít nejrůznější prostředky týrání. Máme případy, že vyhrožuje partnerce, že zabije její milovanou kočku nebo psa, často se ke zvířatům chová neurvale. Ohrožená osoba proto ustoupí nátlaku a manipulaci partnera, protože chce ochránit nejen své zvířecí miláčky, ale i věci, k nimž má vztah. Agresor chce ohroženou osobu svým chováním ochromit, vzít jí aktivitu a vyvolat v ní permanentní strach. Jestliže ohrožená osoba neustále ustupuje požadavkům partnera, přestává mít v rodině jakýkoliv svůj prostor pro rozhodování. Stává se zmanipulovanou, utrápenou osobou, která postupně přijme všechny pasivní strategie na přežití. Doporučení - přijďte se o tom, co se u vás děje a co vnímáte jako velmi nepříjemné, poradit do Intervenčního centra Praha, tel. 281 911 883.

Stává se, že tatínkové nechtějí dodržovat rozhodnutí opatrovnického soudu, postávají před mateřskou školkou nebo před školou a snaží se dítě za každou cenu dostat na svou stranu. Jde o psychický nátlak, který má především za cíl udržet si moc a kontrolu nad bývalou partnerkou. V intervenčním centru se bohužel často setkáváme s neschopností rozvádějících se rodičů (zvlášť pokud řešili domácí násilí) společně o dětech komunikovat a vycházet především z toho, co je prospěšné pro děti. Každý z rodičů vidí jen svůj zájem. Děti to odnášejí psychicky, bere jim to dětství. Rozvodové řízení u rodičů právě proto, že se nemohou dohodnout o styku s dětmi, že není uzavřeno opatrovnické řízení o dětech, pak trvá i několik let. Děti z takových rodin mívají pak v budoucnu často samy problémy ve vztazích, často opakují vzorce chování po rodičích a mohou se v budoucnu stát buď oběťmi, nebo naopak násilníky. V rodině se nenaučily to základní - umět se domluvit, umět ustoupit a vidět problém i z pohledu druhého partnera nebo dětí. Doporučuji znesvářeným rodičům poradnu Centra sociálních služeb Praha Viola, kde lze za přítomnosti dvojice psychologů hledat cestu k uzavření dohody o styku s dětmi. Telefon je 773 666 784, volat můžete od 10 do 14 hodin každý den. Podobné služby nabízí občanské sdružení Pro Dialog, mobil 777 311 559.

Od roku 2010 je v Trestním zákoníku nebezpečné pronásledování - stalking - trestným činem podle § 354. Pronásledovatel může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti (zákazem pronásledování, kontaktování, setkávání se s obětí). Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li nebezpečné pronásledování vůči dítěti nebo těhotné ženě, se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami. Problém je, že policie i soud potřebují důkazy. Jednání pronásledovatele na základě vyšetřování pak posuzuje pro soud obvykle soudní znalec. Je tedy důležité shromažďovat důkazy o pronásledování, zapojit do řešení problému rodinu, známé, přátele, sousedy i kolegy v práci. Pak dokáže policie vystupovat razantně.

Sociální, psychologické a právní poradenství v intervenčních centrech je bezplatné. V každém kraji existuje minimálně 1 takové centrum pro osoby ohrožené domácím násilím nebo ex-partnerským stalkingem. V intervečních centrech s Vámi mohou odborníci sepsat návrh na předběžné opatření, kterým soud může nařídit pronásledovateli, aby se zdržel setkávání s obětí, aby se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele/oběti jakýmkoliv způsobem. Toto předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce, přitom jej lze prodloužit na dobu trvání 1 roku od vydání rozhodnutí. Co je ale důležité - soud o tomto návrhu musí rozhodnout do 48 hodin.

V trestním zákoníku najdete § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí: pachatel týrání blízké nebo jiné osoby může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta (v odstavci 1). V odstavci 2 dokonce na dvě až osm let, jestliže spáchá takový čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo jestli způsobí takovým činem těžkou újmu na zdraví, nebo takový čin spáchá nejméně na dvou osobách, nebo páchá-li takový čin po delší dobu. V odstavci 3 je pachatel potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, jestliže svým týráním způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně u dvou osob, nebo smrt.

To není tak jednoduché. Lépe je důsledně předcházet rozvoji agresivní komunikace. Důležité je, aby oběť jasně a srozumitelně zareagovala, že si takové chování a jednání ze strany obtěžovatele/pronásledovatele nepřeje. U končících vztahů je třeba, aby partner/partnerka nekompromisně a jasně vyjádřila, že vztah končí. U e-mailů doporučujeme změnit si adresu, při obtěžování SMS - změnit si telefonní číslo. Každý máme jinak nastavený práh citlivosti na stresovou zátěž. Takže někdo si z několika SMS nic nedělá a nechá je plavat, nereaguje na ně, druhý je úzkostlivý, bojí se nereagovat a tím jen rozšiřuje prostor pro obtěžovatele. Rada je jediná: jasně se vymezit, nereagovat, když obtěžování nebo vyhrožování nepřestává, oznámit věc na policii.

Naše zkušenost je taková, že zatím není mnoho případů pravomocně odsouzených. Většinou soud přistupuje k podmíněnému trestu. Zpřísnění souvisí s výskytem a nahlašováním vážných případů stalkingu na policii. Lidé se toho stále bojí. Doporučuji všem, kteří něco podobného prožívají, aby vyhledali intervenční centrum nebo pomoc psychologa. Je důležité vše v klidu probrat a společně se rozhodnout pro nějaké řešení. Zažila jsem několik případů, kdy stalking vedl k těžkému průběhu posttraumatické stresové poruchy u klientky. Pronásledovaly jí myšlenky na obtěžovatele, prožívala často úzkost, bála se vyjít na ulici, začala trpět nespavostí, bolestmi hlavy, ztratila výkonnost v zaměstnání. Kdyby paní přišla včas, určitě by se nedostala do tak těžkého psychického stavu.

Dobrý den, v tomto případě se určitě jedná o stalking, policie by měla razantněji jednat. Rada je jediná - podat stížnost na postup policie nebo podat trestní oznámení na státní zastupitelství. To má dohled nad prací policie. Paní ještě může sepsat návrh na předběžné opatření na zákaz kontaktování a nebezpečného pronásledování k soudu. Soud o tomto návrhu musí rozhodnout do 48 hodin. Je dobré vyhledat právníka, aby s návrhem Vaší známé pomohl...

Takový postup není v pořádku. Doporučuji Vaší kamarádce, aby se obrátila v kraji, kde bydlí, na intervenční centrum. S odborníky může probrat situaci v rodině, pracovníci centra mohou zprostředkovat další kontakt na policii a podpořit klientku v jejím úsilí. V Praze upozorňujeme vedoucího místního oddělení policie na nesprávný postup. Povinností policie je sepsat s ohroženou osobou úřední záznam. Policie by neměla případ banalizovat. Většinou ohrožená osoba říká na začátku nepodstatné věci, ale při hlubším rozhovoru se policista dozví, že jde o opakované útoky, psychické násilí, vulgární napadání, permanentní kontrolu nebo ekonomické násilí. To všechno teprve dává představu o tom, co se v domácnosti mezi partnery děje a zda jde o domácí násilí. Není tedy důležité, aby žena na sobě měla podlitiny.

Doporučuji klientkám, které mají strach z pronásledovatele, mají strach o život nebo o své zdraví (i psychické), aby věc vždy oznámily na policii. To už musí zjistit policie, zda jde o stalking nebo jiný trestný čin. Často právě důsledný postup policie - tím, že si pronásledovatele předvolá k podání vysvětlení, zamezí v rozvoji nebezpečnějších forem pronásledování a vyhrožování. Policie ale může pachatele obvinit i z jiných trestných činů jako omezování osobní svobody, porušování domovní svobody, trest. činu pomluvy, poškozování cizí věci, výtržnictví, týrání zvířat (protože pronásledování se může týkat i domácích mazlíčků - pronásledovatel ví, že tím oběť hluboce zasáhne). Pokud policie jen mávne rukou, chtějte mluvit s nadřízeným nebo si stěžujte na státním zastupitelství.

To bývá častá otázka klientek intervenčního centra. Většina partnerů, kteří se takto chovají v rodině, vidí problém v tom druhém partnerovi. Nechtějí tedy sami pomoc odborníka. Jediná rada je, že odborníka vyhledáte Vy, zkusíte probrat konfliktní situace a s terapeutem-psychologem si nacvičíte komunikaci, která by mohla vést k zlepšení situace s partnerem. Tím, že problémy proberete s někým třetím, možná získáte větší náhled na rodinné konflikty, naučíte se konstruktivně navrhovat a reagovat. Možná se vyhnete těm běžným stereotypům rodinných hádek. V každém kraji existují poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, konzultace s psychology je zde bezplatná. Určitě se v poradně už kvůli sobě a dětem objednejte.

Jedná se o stalking. Jde o to, že Vám Váš kolega dlouhodobě a opakovaně narušuje běžný způsob života. Může Vám způsobit psychické problémy a tím zhoršit i Váš pracovní výkon. Doporučuji Vám, abyste kolegovi jasně řekla, že při dalším pokusu o kontakt uvědomíte nadřízeného v zaměstnání a Policii ČR. Důležité je, abyste jen nevyhrožovala, ale poté, co se kolega nezdrží svého jednání a opakovaně Vám pošle SMS, i důsledně konala. Naše zkušenost v Intervečním centru je taková, že ve většině případů oznámení na policii zastaví takové jednání u pronásledovatele.Pro policii je důležité, abyste si schovávala všechny SMS, případně své důrazné odpovědi, kde kolegovi dáváte najevo, že si kontakt nepřejete. Je také užitečné, do problému zasvětit kolegy v zaměstnání.