Rodina se 43 let skrývala v lese. Když je objevili, začaly děti umírat...

Útěk na Sibiř
Karp Lykov a jeho rodina patřili k sektě Starověrců, kterou pronásledoval každý ruský režim už dobrých 200 let. Car nebo Stalin, osoby, které vyznávaly starou formu ortodoxního křesťanství, neměly v Rusku nikdy na růžích ustláno. Karpova bratra zabili v roce 1936 komunističtí policejní agenti. Karp sám pracoval na poli. Kdyby byl doma, zabili by ho také. Proto s rodinou prchl na Sibiř. Tak daleko od lidí, že se ani nedozvěděli, že v letech 1941 až 1945 probíhala v jeho zemi druhá světová válka.     

Snědli vlastní boty
Mrazy a hlad rodinu zle poznamenali. Karpova žena Akulina zemřela v roce 1961, ale synové Savin a Dmitrij, a dcery Natalia a Agafia, útrapy přežili. Snědli i kožené boty, protože primitivní hospodářství, které si zařídili, nabízelo jen skrovné živobytí. Ale nikdo o nich nevěděl. Úřady měly za to, že v oblasti žijí jen vlci. Mezitím zemřel Stalin, přišel a odešel Chruščov, po něm Brežněv. Komunističtí carové se měnili, ale Lykov s dětmi žili stejně, jako když do divočiny v roce 1936 přišli.

Objevili je geologové
Až v roce 1979 objevila jejich usedlost helikoptéra a geologové, kteří hledali v oblasti rudu, se s rodinou snažili navázat spojení. „Vyšlapené cestičky v lese, kmen přes potok a nakonec chatrč, která byla obložena vším, co se v lese dalo najít,“ vzpomínala geoložka Galina Pismenskaja. Rodina měla snad stokrát záplatované košile a kalhoty, otce Karpa zdobil divoce rostoucí vous. Chvilku si cizince zvědavě prohlížel. „No, když už jste šli takovou dálkou, vítejte,“ řekl nakonec tichým hlasem.

Zpátky v realitě
Bylo to jako cestovat zpět časem dobrých 500 let. Malé okno, polena na špinavé podlaze, naprostá tma a dvě vyděšené dcery. „To je za naše hříchy,“ křičely ženy, jako by viděly samotného ďábla. Nakonec se uklidnily, ale jídlo od cizinců odmítly. „Copak jste nikdy nejedli chleba,“ divila se geoložka. „Já ano, ale ony ne, nikdy ho neviděly,“ řekl Karp. Rodina znala jen brambory, ale jedla i trávu a kořínky. Maso zajišťoval syn Dmitrij, ze kterého vyrostl zdatný lovec. Jediné, co přijali hned napoprvé, byla sůl, bez které se jim, jak přiznali, žilo velmi těžko.

S civilizací přišla smrt
Výzkumníci přinášeli rodině mnoho potřebných věcí, oděvy, boty i jídlo, také věci do domácnosti, ale bohužel i nemoci. Víc jak 40 let odloučení zbavilo Lykovovy děti imunity. Během jediného roku zemřeli tři ze čtyř dětí na selhání ledvin a zápal plic. Přežila jediná. Dcera Agafia (70) žije dodnes v chatrči uprostřed divočiny, kde se v roce 1942 narodila. Jako poslední z rodiny. Její otec Karp zemřel v únoru 1988. A až si Bůh povolá Agafiu, zůstane jen příběh, který nemá v moderním světě obdoby.